„Jsme postaveni před úkol definovat, vymezit, charakterizovat, popsat fenomén zvaný tonalita a společně s ním pak i jeho protějšek a opak – atonalitu. Činíme tak proto, že bez jasného vymezení těchto pojmů není podle našeho názoru možné představit si zkoumání a charakteristiku hudební řeči 20. a 21. století. Vzájemný vztah tonality a atonality lze metaforicky přirovnat ke geometrickému útvaru polopřímky, zatímco její první přítomný krajní bod – počátek – symbolizuje tonalitu, atonalitu symbolizuje její nedosažitelný protilehlý krajní bod; protože je v nekonečnu; můžeme se mu neustále nejrůznějšími způsoby (za použití nejrůznějších prostředků) přibližovat, nemůžeme jej však nikdy zcela dosáhnout…“ uvedl k tématu publikace Vladimír Tichý, autor části nazvané Tonalita/atonalita, v níž dospívá k elegantnímu pojetí tonálního centra a harmonických funkcí, jímž navazuje na myšlenky Karla Janečka, Karla Risingera, Jaroslava Volka a Paula Hindemitha. Neméně důležitou součástí studie je zkoumání toho, jak tonalita (resp. atonalita) souvisí s časovou dimenzí hudební struktury a posluchačskou zkušeností. V závěru srovnává některé aspekty tonality/ atonality s vybranými pojmy a principy teorie chaosu.
Studie Jaromíra Havlíka Josef Matthias Hauer – jeden z průkopníků dodekafonie je věnována reflexi teoretických a estetických názorů J. M. Hauera, ale obsahuje také informace o životě a díle tohoto skladatele. Hauer není v našem prostředí příliš známý, jedná se však o důležitou postavu hudební historie. Dnes tohoto autora považujeme za jednoho z prvních skladatelů, kteří ve své tvorbě dospěli k dodekafonii. Havlík se v této souvislosti věnuje Hauerově teorii tzv. tropů̊. Studie rovněž pojednává o (poněkud problematickém) vztahu J. M. Hauera k Arnoldu Schönbergovi.
Text Tomáše Krejči Rozpad tonality? zkoumá hranice a limity tonality. Autor se ve svém příspěvku snaží čtenáře přesvědčit o tom, že ačkoliv tonalita jako systém je mnohdy negována, nepřestává fungovat jako princip, tj. jako nosič schopný zprostredkovat základní princip hudební strukturace (klid – napetí). Studie Petra Zvěřiny „Tristanovský akord“ – analytická interpretace se zaměřuje na zkoumání tzv. krize tonality. Autor předkládá několik možných analytických interpretací „tristanovského akordu“. Ani jedna z nich však není zcela vyčerpávající a bezproblémová, do určité míry se překrývají a doplňují, tvoří jakousi „interpretační síť“. Jestliže krizi tonality chápeme jako vstup do hudebního myšlení 20. století, je rozbor „tristanovského akordu“ výbornou ukázkou plurality možných přístupů ke konkrétním hudebním jevům.
