[block background=“#e5e5e5″]Portál Harmonie 17. listopadu umožnil prostor k vyjádření názoru dirigenta Václava Lukse na recenzi, kterou Markéta Vejvodová vypracovala na jeho koncert se souborem Collegium 1704 dne 11. listopadu v pražském Rudolfinu. Autorka využívá možnosti k tomu, aby některé body uvedla na pravou míru a k dané věci se vyjádřila.[/block]
Ve své recenzi jsem zmínila nesourodost obou děl zařazených do programu večera (Dixit Dominus HWV 232 G. F. Händela a mše Missa Omnium Sanctorum J. D. Zelenky), přičemž jedno je určeno pro liturgii nešpor a druhé pro doprovod eucharistie, a také vyjádřila přesvědčení, že chrámové hudbě lépe svědčí chrám než koncertní síň. Václav Luks se ve své reakci domnívá, že jsem se vydala na koncert duchovní hudby do koncertní síně, a přitom si stěžovala, že nejsem v kostele… Musím ze všeho nejdříve konstatovat, že jsem o recenzi byla požádána časopisem Harmonie a přiznám se, že právě díky popsaným okolnostem bych si tento koncert k volnočasovému kulturnímu zážitku sama nevybrala. Proto jsem ani nebyla překvapena, že jsem našla v „bramboračce ony brambory“, jak to Václav Luks tak nešťastně přirovnal. Je výhradně na něm, jaké místo pro produkci daných skladeb v rámci vlastní koncertní řady vybere. Překvapuje mne také, jaké argumenty pro mé „nepochopení“ vhodnosti provádění chrámových děl v koncertních sálech uvádí. Píše, že: „V nesakrálních prostorách se koneckonců konaly již premiéry Händelových oratorií“. Je známo, že tato Händelova oratoria právě pro provedení v nesakrálních prostorách vznikla, zatímco obě skladby recenzovaného programu jsou díla ryze liturgická. Neschopnost rozlišit např. tyto rozdíly, je právě ten důvod, proč v recenzi píši, že porozumění duchovní hudbě není zrovna silnou stránkou Václava Lukse.
A nyní již k textu z programové brožury převzatého z CD nahrávky vydavatelství Nibiru. Na tomto místě přidávám vysvětlení mé opožděné reakce. Kvůli objasnění a potvrzení bylo totiž třeba počkat do začátku prosince na návrat majitele zmíněného vydavatelství, Ing. Tomáše Janečka, z několikatýdenního pobytu v zahraničí. Pokud by pan Luks býval uvedl, že došlo z jejich strany k nedopatření a že se za neuvedení zdroje převzatého textu omlouvá, pokládala bych sice další obsah jeho uveřejněné reakce za značně neuvážený, ale uznala bych mu částečnou schopnost sebereflexe a celé toto vyjádření již nepsala, byť snaha pana Lukse o diskreditaci mé recenze byla skutečně mimořádná. Ostatně pokud by se měli všichni spoléhat na to, jestli se koncerty po umělecké stránce líbí pouze posluchačům, kladu si otázku, proč by vlastně měly existovat odborné recenze a hudebně publicistické portály…? Za vše jako ukázka recenze, která vyšla na ten samý koncert na portálu Opera Plus. Titulek „Nebeská radost v podání Collegia 1704 by vyzněla lépe v chrámové lodi“ sice naznačuje, že autorce na daném provedení rovněž „něco“ scházelo, raději se ale podrobnější analýze zcela vyhnula a místo toho doslovně citovala texty o provedených dílech z programu koncertu(?!).
A nyní k onomu textu… Připomínám, že se jedná o text k Zelenkově mši Missa Omnium Sanctorum, u kterého jsem produkci Collegia 1704 vytkla, že u něj není uveden zdroj. Tedy z hlediska práv k duševnímu vlastnictví požadavek zcela legitimní. Jsem proto překvapená, že pan Luks veřejně uvádí v tomto případě nepravdivé informace. Pan vydavatel Ing. Tomáš Janeček potvrdil to, co jsem předpokládala. Paní Janice B. Stockigt nemohla svůj text (natož pak jeho překlad do češtiny) souboru Collegium 1704 věnovat, poněvadž jej vypracovala na objednávku vydavatelství Nibiru jako doprovodný text zmíněného CD s nahrávkou jiného uměleckého souboru. Toto vydavatelství navíc s Collegiem 1704 uzavřelo před lety smlouvu, v níž umožnilo jeho bezplatné přetištění v programové brožuře s podmínkou, že bude uveden zdroj a poděkování vydavatelství Nibiru. Za velmi podivnou pokládám tedy skutečnost, že Collegium 1704 tuto povinnost neplní a pan Luks ji ve veřejném prohlášení tají. Bez dalšího většího komentáře už pouze doplňuji, že na koncertě souboru Collegium 1704 se stejným programem v Bruselu o několik dní později byl opět použit stejný text, tentokrát však dokonce i bez jména samotné autorky. Ani mne to moc nepřekvapilo. Panu Luksovi bych ráda doporučila, aby zvážil omluvu. Ne, že by na ni někdo čekal, myslím ale, že by to byla vhodná příležitost.
