„Když jsem přijel na Jánský vrch, našel jsem hudebníky, pokud mohu ty lidi tak nazvat, v tak žalostném stavu, že se mi dělalo z té desetičlenné kapely špatně. Co jsem si však měl počít? Musel jsem se s tím smířit. Stálým cvičením a opravováním jsem konečně došel tak daleko, že je bylo možné po měsíční práci poslouchat, aniž by se člověku ježily vlasy hrůzou na hlavě.“
Z deníku Karla Ditterse z Dittersdorfu
Nejen Jánský vrch (1. díl), ale i Bílá Voda (2. díl), Slezské Rudoltice, Linhartovy, Hošťálkovy, Velké Hoštice (3. díl) a Hradec nad Moravicí (4. díl) se staly v druhé polovině 18. století a částečně i desetiletí toho následujícího významnými hudebními centry západního Slezska Habsburské monarchie a České koruny, jehož centrem byla Opava. Jednotlivé lokality nebyly izolovány, ale dochází mezi nimi ke stykům osobním i technickým, což bylo dáno praktickými potřebami provozování hudby a divadla, jak o tom píše v oddílu o Hudebně dramatických centrech v rakouském Slezsku 18. století hudební teoretik a historik Karel Boženek. Právě on přišel s nápadem přetavit vybraná témata z knihy Opava hudební – kapitoly z dějin hudební kultury města a slezského regionu do vysílání Českého rozhlasu Vltava. (Autoři Karel Boženek a Petr Hanousek, vydalo Slezské zemské muzeum, 2014.)
Hned v prvním pořadu Karel Boženek zmiňuje důležitý fakt: hospodářsko-politický region Slezska nemůžeme chápat jako svébytný hudební region, protože neexistuje žádný typ samostatné slezské hudby, odlišující se výraznými slohotvornými zvláštnostmi. Jednoduše- Slezsko se neprosadilo v historické umělé kultuře jako samostatný hudební region ve vlastním slova smyslu, ale vznikaly (i zanikaly) hudební lokality, v nichž se výrazně koncentrovali osobnosti i nejrůznější institucionální zařízení. Navíc vývoj této oblasti byl velmi svérázný, protože se zde po celou dobu střetávaly politické a teritoriální zájmy mezi českým státem, později Rakouskem-Uherskem, a severními sousedy, Pruskem a Polskem. Než se Slezsko rozdělilo, byla prvním a hlavním centrem hudebního dramatu Vratislav, kde se ve velké míře prosazoval italský vkus. Hlavním centrem Opavského Slezska byla pochopitelně Opava, kde se vedle jezuitů věnovali hudebnímu dramatu piaristé. A právě v Bílé Vodě sídlila jedna z nejvýznamnějších piaristických kolejí, která dala základ k vybudování věhlasné operní scény, za kterou se sjíždělo publikum z širokého okolí. Rozkvět Bílé Vody zmařila válka o Slezsko mezi Marií Terezií a Bedřichem II., právě tudy vedla „válečná hranice“. Naštěstí do Bílé Vody přichází Antonín Brossmann, který zde přináší modernější směry evropské hudby. Díky jeho působení v regionu vzniká další hudební centrum: Jánský vrch, kde se trvale usadil vratislavský biskup Filip Gothard Schaffgotsch, jehož klíčové setkání s Karlem Dittersem bylo pro tento region po desetiletí skutečným požehnáním.
Pro Slezsko druhé poloviny 18. století je nadále typické přejímání hotových uměleckých útvarů. Nedostatek italských operních společností byl nahrazen ve Slezsku asi o 50 let opožděně oproti Čechám a Moravě existencí zámeckých kapel a i ty se vyznačovaly velkou epizodičností a kolísavou kvalitou, která byla závislá na kvalitě domorodých hudebníků. Opera domácí se pěstovala jen v Javorníku (díky Dittersovi) a ve Velkých Hošticích (díky Puschmannovi). Jednoznačně převládala opera neapolská a vídeňská (taktéž sepolkra). O rozmachu jednotlivých zámeckých center ve Slezsku 2. poloviny 18. století, o klíčové roli zámeckých kapel a s nimi spojených osobností se už dozvíme podrobně od Karla Boženka. Během čtyřdílného cyklu Euphonia tak oživuje slezské působení Karla Ditterse z Dittersdorfu, Antonína Mašáta, Jana Antonína Nepomuka Brossmana, Johanna Adolfa Hasseho, Gottfrieda Riegera, Josefa Puschmanna, Antona Johanna Albrechtsbergera, Ludwiga van Beethovena a Ference Liszta a zejména uvádí jejich hudbu, převážně z doby jejich pobytů ve Slezsku. Do cyklu Euphonia tak originálními nahrávkami skladeb přispěla Církevní konzervatoř v Opavě a The Czech Ensemble Baroque s Romen Válkem za podpory Slezského zemského muzea, které vloni slavilo 200 let své existence a jehož slavnostní koncert jsme u této příležitosti nahráli. Děkujeme za to. Dále jsme vybírali z fonotéky Kubínova kvarteta, Janáčkova komorního orchestru, archivních snímků Vašatova operního souboru, nahrávek klavíristů Zdeňka Stibora, Lukáše Vondráčka a Ivo Kahánka, cembalistů Václava Lukse a Věry Friedrichové i houslistek Martiny Bačové a Jarmily Dvořákové. Do databáze nahrávek přispěl i soubor Hof-Musici Ondřeje Macka nebo SOČR, se 4. symfonií Ludwiga van Beethovena, která vznikla za jeho pobytu na zámku v Hradci nad Moravicí. Citace z dobových deníků, kritik a korespondence načetl Emanuel Křenek– rovněž Beethovenův dopis z Hradce s datem 3. září 1806, který adresoval Breitkopfovi a Härtlovi:
„Trochu moc práce a malá cesta sem, nemohl jsem hned odpovědět na Váš dopis, ačkoliv jsem byl hned rozhodnut Vaši nabídku přijmout, neboť takový návrh je výborný i pro mou pohodlnost a odpadne mnoho nevyhnutelného zmatku – zavazuji se rád, že své skladby nedám v Německu nikomu jinému než Vám…
V opravdové hluboké úctě Váš Ludwig van Beethoven“
Tip: Český rozhlas Vltava vysílá každou únorovou sobotu od 13.00-14.00.
(Převzato z Magazínu Vltava 4/2015.)
