Jarní řada letošní Svatovavřinecké koncertní sezony se 16. února otevřela nevšedním programem dvou smyčcových nástrojů, které lze zřídka v této sestavě a kvalitě slyšet. Primarius Wihanova kvarteta Leoš Čepický a violoncellista Pražákova kvarteta Michal Kaňka patří mezi naše vrcholné představitele nejen komorní, ale i sólistické interpretace. Každý jejich samostatný koncert je o to vzácnější, že musí být přizpůsoben náročnému časovému programu nejen kvartetní, ale i pedagogické činnosti. Tím spíše je vzácné, aby oba takto vytížení umělci našli čas a chuť osvěžit posluchače dokonalým osmistrunným dvojhlasem šesti oktáv virtuosity a hudebnosti. Ač houslových duet koncertní kvality je napsáno poměrně hodně, tak originálních skladeb pro cello a housle zvláště ze starších období zdaleka tolik není. I proto pořadatelé i umělci do podobného programu rádi vkládají adaptace jiných původních instrumentací, což však zvláště pro znalce originálu může občas být věc dosti překvapivá. Ovšem cembalová Francouzská svita č. 3 h moll (Allemande-Courante-Sarabande-Menuet-Anglaise-Gigue) J. S. Bacha byla zkušeným Russem Bartoli upravena natolik vkusně a vhodně, že v rukou Kaňky a Čepického zazněla v jakési radostné dychtivosti možná i zajímavěji a vitálněji, než v původní muzeální verzi. Jako i v dalších kusech, ocenil jsem zřetelnou diferenciaci jednotlivých hlasů partitury, stejně jako přesnou souhru i v náročných detailech. Přes zde řečené, dal bych v tvorbě programu přednost např. druhému dalšímu duu Bohuslava Martinů, byť chápu dramaturgickou úlitbu „pohodě“ části posluchačů.
Duetto concertante č. 3 A dur Nicola Paganiniho (Allegro – Polonese.Andantino con brio) je zajímavé i tím, že soubor všech tří duet je některými znalci brán jako vůbec jeho první opus, ještě před vznikem proslulých 24 Capriccí. Skladba působí spíše než krkolomnou virtuositou půvabnou salónní odlehčeností, i když už nese prvky paganiniovské brilance. Part violoncella je v některých redakcích vypsán pro fagot, což dokonce mnozí pokládají za původní text. Tento pikantní hudební bonbónek málokdy lze tak vychutnat, jako tomu bylo v tomto provedení.
Duo pro housle a violoncello č. 1, H 157 Bohuslava Martinů (Preludium.Andante moderato – Rondo.Allegro con brio) vzniklo roku 1927 v Paříži, inspirováno uměním houslisty Nováka a cellisty Franka, a jejich interpretací duet Kodálye a Schulhoffa. Preludium je vystavěno z úvodního cellového tématu a lze zde již tušit přípravu pozdějších polyfonních postupů. Rondo je téměř „mozartovsky“ novoklasicistní radostí. Pánové duo rozsvítili v jasných konturách s přirozenou lehkostí technické dokonalosti a pódiové suverenity, což ostatně platí pro celý koncert.
Zoltán Kodály je vedle Bély Bartóka nejvýznamnějším maďarským skladatelem 1. poloviny 20. století. Jeho tvorba vychází ze stejných principů a ze studia původní, ničím neovlivněné lidové hudby. Kodályho hudební řeč je však oproti Bartókovi o něco tradičnější a méně komplikovaná, byť technicky podobně velmi náročná. Takové je i Duo pro housle a violoncello op. 7 (Allegro serioso non troppo – Adagio – Maestoso e largamente, ma non troppo lento). Tato kompozice sice neobsahuje tolik technických zapeklitostí jako proslule respektovaná Sonáta pro sólové violoncello, avšak přidanou náročností souhry se jí přinejmenším v obtížnosti vyrovná. Myslím, že jsme slyšeli jedno z nejskvělejších provedení tohoto díla, a pro mne bylo vrcholem celého koncertu.
Johan Halvorsen byl uznávaný norský dirigent, houslista, pedagog a skladatel. Jeho hudba vychází z principů národní romantické tradice, reprezentované Edvardem Griegem, jenž byl nejen jeho současníkem, ale později po sňatku Halvorsena s jeho neteří i příbuzným. Velkou část jeho díla tvoří i velmi originální úpravy cizích témat a skladeb, z nichž Passacaglia g moll na téma Georga Friedricha Haendela je dodnes hraná i v jiných nástrojových obsazeních. Je nejen posluchačsky vděčná a ve svých variacích osobitě nápaditá, ale dává interpretům i v rámci dua možnost virtuózního lesku. V provedení Čepického a Kaňky se stal efektním závěrečným ohňostrojem programu výjimečného večera. Těším se na další koncerty těchto skvělých umělců – ať společné, tak sólové.
