Cyklus FOK Stará hudba je už dlouho nedílnou a řekla bych, že i nezbytnou součástí pražského hudebního života. K jeho zásluhám patří představování českých umělců, kteří se věnují historicky poučené interpretaci a mnohdy oživují zapomenutá díla českých skladatelů. Překvapivě zcela poprvé se v tomto cyklu představil komorní soubor Hipocondria ensemble houslisty Jana Hádka, jehož tvář znají návštěvníci z koncertů Collegia 1704, sólově s ním vystoupila přední česká cembalistka Edita Keglerová (3. 11.). Na programu byla zejména koncertantní hudba Jiřího Antonína Bendy (30. 6. 1722 – 6. 11. 1795), od jehož smrti uplynulo letos 220 let, průnik do hudby českých autorů 18. století doplnily skladby Bendova staršího bratra Františka a Františka Xavera Richtera.
Královnou večera se jednoznačně stala Edita Keglerová. Svým jistým, vyzrálým projevem, jehož ozdobou je nadhled a předností vysoká míra muzikality, nemluvě o skvělé technice, potvrdila, že patří ke špičce ve svém oboru. Na dvoumanuálovou kopii francouzského nástroje z r. 1756 (z dílny Františka Vyhnálka) rozehrála Bendovu rafinovanou hudbu do nejjemnějších nuancí, s vědomím toho, že se nejedná o typický „formotvorný“ klasicismus, ale o styl „citový“ (Empfindsamkeit). Dva virtuózní koncerty i roztomilé dvouvěté Concertino C dur rozšířila interpretka o ukázku domácího muzicírování v podobě sólové Sonáty C dur, která program příjemně osvěžila. Keglerová se na Bendu specializuje a jak vidno, oběma to prospívá. Škoda, že její umění neslýcháme v Praze častěji. Komorní ansámbl byl cembalistce rovnocenným partnerem, reagoval pohotově, s citem, a tak stačilo jen spočinout v hudebním toku převážně durových tónin…
Díky dramaturgické vynalézavosti Jana Hádka byla na koncert zařazena Sinfonia B dur Františka Bendy a především dvě triové sonáty F. X. Richtera (č. 1 op. 4 F dur a č. 3 op. 3 D dur). Z tvorby tohoto skladatele známe většinou symfonie, flétnové opusy, snad i díla duchovní, ale tyto půvabné, okouzlující skladby, pokud se nepletu, nebyly nahrány a můžeme je slyšet skutečně jen na koncertě. Richterova hudba výborně zapadla do bendovského kontextu, neboť ho zpestřila svými „retro“ barokními prvky, které byly autorovi kdysi vyčítány jako nemoderní… Hipocondria provedla tato díla v naprostém soustředění, bez vnějších rušivých afektů, přičemž souboru se podařilo přenést tuto koncentraci i na publikum. Sluší se dodat, že vedle výborného Jana Hádka se představili houslista Jiří Sycha,violista Michal Dušek, violoncellista Ondřej Michal, kontrabasista Michal Novák a příjemně pohotová cembalistka Markéta Čechová. Lepší debut v cyklu FOK si soubor přát nemohl.
