V poslední letošní dubnový večer se zbrusu nové SONO Centrum Brno, soukromý multižánrový klub, stal svědkem premiéry scénického projektu Chléb náš vezdejší. Jeho podtitul zní „hudebně-taneční uvedení kantát Proroctví Izaiášovo, Polní mše a Hora tří světel“. Jejich autorem je Bohuslav Martinů (1891-1959), který tato svá díla komponoval v rozpětí posledních dvaceti let svého života. Společným jmenovatelem všech tří kantát je nejen jejich duchovní rozměr, ale i zhruba dvacetiminutová délka každé z nich i požadavek na obdobné obsazení.
Zhruba sedmdesátiminutová inscenace triptychu vyžaduje poměrně rozsáhlý interpretační aparát: figuruje v něm taneční složka Hradišťanu, kterou vede Ladislava Košíková, ta se tentokrát ujala nejen choreografie, ale i celkové režie, dále byl angažován Slovanský komorní ansámbl (vznikl v roce 2011 z iniciativy barytonisty a hudebního skladatele Jiřího Miroslava Procházky a dirigenta, pěvce a hudebního pedagoga Tomáše Krejčího), dále se na nastudování podílel Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá (sbormistr Jan Špaček) a tři pěvečtí sólisté – sopranistka Hana Škarková, altistka Veronika Chlebková a barytonista Jiří Miroslav Procházka, jehož skvělý výkon byl jedním z pilířů celého hudebního nastudování. Jeho tmelem za dirigentským pultem byl Tomáš Krejčí, který úspěšně zvládl i úlohu recitátora. K varhanám byl přizván Petr Kolař.
Choreograficko-režijní rukopis Ladislavy Košíkové záměrně prochází všemi třemi kantátami v meditativní poloze, takže pohyby tanečníků a tanečnic jsou spíše vláčné než jakkoli eruptivní. Pohybová složka jistě především plní ilustrativní funkci, divák ale dle vlastní fantazie může jednotlivým obrazům podsouvat vlastní asociaci.
Možná, že si leckdo během představení opakovaně dokonce vzpomene na Muchovu Slovanskou epopej. S jistou nadsázkou lze říci, že kdyby mnohé postavy z těchto pláten ožily, vznešenými pohyby by do této inscenace zapadly bez rušivějších diskrepancí. Takovouto představu navozují i kostýmy Evy Jiřikovské, která volí spíše matnější než syté barvy.
Taneční soubor Hradišťan, který často pracuje na pomezí stylů a žánrů, především snad vždy vychází z proměnlivého odkazu lidové kultury. A tento základ se promítá i do střihů a barev navržených kostýmů. Scénu supluje „diskotékově“ atraktivní světelný design letos šestadvacetiletého Tomáše Pilaře, který se podílel i na režii. A nechybějí ani mlžné opary, které celkovému pojetí propůjčují punc jisté záhadnosti, ba magičnosti. A není toto příznačné i pro onu Muchovu Slovanskou epopej?! Z ryze interpretačního hlediska mělo provedení celé kantátové trilogie vysokou a ve všech složkách vyrovnanou úroveň, takže aplaus byl nadšený. Ostatně není to poprvé, co se Hradišťan nechal inspirovat tvorbou Bohuslava Martinů. Už dříve sklízel tento soubor nemalé úspěchy s jeho Kyticí. Chléb náš vezdejší je dalším martinůovským projektem, který by mohl být ozdobou našeho, případně i zahraničního festivalu.
