Konec roku většinou bývá ve znamení opakovaně dávané Rybovy České mše vánoční “Hej, mistře”. Je to jedna z nejpůvabnějších pastorálních skladeb českého původu vůbec: za úvahu by ovšem stálo udělat v “rybovském” roce 2015 důkladnou inventuru skladatelova díla – i to málo, co z něj doposud bylo zpřístupněno, naznačuje, že by si zasluhovalo podstatně větší pozornost. Stejně jako lecos jiného z pozůstalosti autorů, působících v českých zemích. Nejzřejmějším důkazem tohoto tvrzení je uvedení Michnovy Loutny české Ensemblem Inégal 23. prosince v pražském Velkopřevorském paláci. Festivalový cyklus Ensemble Inégal běží už osm let pod titulem České hudební baroko – objevy a překvapení. V tomto případě název cyklu přesně odpovídal tomu, čeho tu byli posluchači svědky: muzikolog Petr Daněk před časem objevil ve Slaném dobový houslový part instrumentálních ritornelů Loutny české, o jejichž možné podobě se prozatím jen spekulovalo. Ensemble Inégal Loutnu provedl – ve zrekonstruované podobě toho jejího znění, v jakém ji znali Michnovi současníci. Ne jako řadu textově půvabně naivních písní, ale jako kantátu s interpretačně náročným instrumentálním doprovodem, která mohla být určena pro domácí pobožnosti (známé i z jiných zemí). Jako dílo skladatele, který v žádném případě nebyl jen skromným pozorovatelem dobových hudebních proudů: jeho velká duchovní tvorba – včetně Loutny české – to dokládá výmluvně.
Hudebních objevů a překvapení bylo v tomto období víc – u nás i u našich sousedů. 11. listopadu se v budově bratislavského rozhlasu konal poslední koncert Dní starej hudby 2014. Na programu byl průřez operou Francoise-Adriena Boieldieua Beňovský alebo Vyhnanci z Kamčatky (Béniowski, ou Les exilés du Kamchatka, 1800, revize 1824), na námět ruského zajetí, vzpoury a útěku dobrodružného uherského hraběte Mórice Augusta Beňovského (1746-1786), který na cestě zpět do Uher přes Dálný Východ a Francii prozkoumal dosud neznámé oblasti Tichého oceánu. Boieldieu je dnes velmi málo provozovaný operní autor. Jeho Beňovský ukazuje, že neprávem – zejména pokud k oživení jeho díla dojde tak pozoruhodným způsobem, jako v Bratislavě. Sólisté Bernhard Berchtold (Beňovský), Linda Ballová (jeho žena Afanázia), Zoltán Megyesi (Štefanov), Martin Gyimesi (Milov), Csaba Kotlár (Žeslin), Ondrej Šaling (Panov), Jiří Zouhar (Kancelár) a Roman Krško (Ataman) se svých rolí zhostili vzorově, Marián Prevendarčík jednotlivé scény opery přesvědčivě dramaticky spojil mluveným slovem. Podle očekávání výborný výkon podal i festivalový orchestr Apollo pod vedením svého koncertního mistra Petera Zajíčka a dirigenta Mariána Lejavy, a podobně i sbor Lúčnica. Večer by mohl být inspirací pro jiné soubory, které by se rozhodly uvést hudebně dramatická díla (opery i oratoria), která přes veškeré své kvality nemají dnes jinak naději dostat se k posluchačům.
O den později začalo v Praze období, které by se dalo nejspíš charakterizovat jako nekončící hudební díkůvzdání. 12. listopadu uvedla Musica Florea se sólisty Alicí Martini, Annou Hlavenkovou, Markétou Cukrovou, Martinem Ptáčkem, Václavem Čížkem a Markusem Flaigem, a sborem Collegium Floreum dvě velkolepá (a perfektně nastudovaná) Zelenkova díla: Te Deum in D, ZWV 145 a Missu gratias agimus tibi, ZWV 13. Dva podobně skvostné adventní a vánoční dárky připravily pro své příznivce na závěr roku také Collegium Marianum a Cappella Mariana. 25. listopadu v dominikánském klášteře jeden “světový”: pozdně renesanční a raně barokní Italské nebe (Giovanni Bassano, Andrea Cima, Claudio Monteverdi, Heinrich Isaac, Girolamo Frescobaldi, Tomás Luis de Victoria, Salomone Rossi, Georgius Prenner, Giovanni Pierluigi da Palestrina a Nicolas Zangius). 28. prosince v divadle Rokoko druhý, “domácí”: Collegium Marianum a soubor Buchty a loutky předvedly Rakovnickou hru vánoční z roku 1684. Český pastorální text proložily písně Felixe Kadlinského a Václava Karla Holana Rovenského, a vokální a instrumentální tvorba jejich současníků – Johanna Heinricha Schmelzera, Giuseppe Tricarica, Jana Josefa Ignáce Brentnera a Giovanni Legrenziho: tomuto vrcholně svátečnímu programu by zcela jistě slušelo zaznamenání na DVD.
Úplný závěr roku patřil Collegiu 1704 a Collegiu vocale 1704, které uvedly slavnostní koncerty celkem tři. První, “Gloria in excelsis Deo”, 6. prosince v břevnovském klášteře, v rámci cyklu Hudební most Praha-Drážďany: Zelenkovo Salve Regina, ZWV 139, Vivaldiho Sonáta op. 1, č. 12, “La Follia”, relativně nedávno objevené Handelovo Gloria in excelsis Deo, HWV 10 a dvě Bachova moteta – Komm, Jesu, komm, BWV 229 a Jesu, meine Freude, BWV 227. Sóla výtečně zpívali Alena Hellerová a Tomáš Král; nejpozoruhodnější z celého večera však byla práce Václava Lukse se sborem, zejména v Bachovi – Jesu, meine Freude především. Bachova díla jsou učebnicí kontrapunktu; tento koncert byl učebnicí toho, jak s Bachovým kontrapunktem tvořivě pracovat, v souladu s obsahovými proměnami textu. Sólisty druhého koncertu, 15. a 16. prosince v Rudolfinu, byli Hana Blažíková, Barbora Kabátková, Dora Pavlíková, Kamila Mazalová, Václav Čížek a Stephan McLeod. Na programu byly Zelenkova Missa Divi Xaverii, ZWV 12 a Bachovo Magnificat in D, BWV 243. Zelenka tu zazněl v české premiéře; obnovené světové premiéry se ve stejném provedení dočkal v srpnu 2014 na jednom z nejprestižnějších festivalů staré hudby, v Utrechtu; roku 2015 má tato mše spolu s další Zelenkovou skladbou (Litaniae de Sancto Xaverio, ZWV 156, rovněž v moderní premiéře) vyjít na CD. Poslední koncert Collegia 1704, v kostele sv. Šimona a Judy, připadl na Silvestra, a byl opět součástí cyklu Hudební most. Zazněly dvě Händelovy skladby: Utrechtské Te Deum, HWV 278 (jedna ze skladeb, které se do českých zemí dostaly za autorova života) a Dixit Dominus, HWV 232. Sóla přednesli Hana Blažíková, Barbora Kabátková, Alena Hellerová, Kamila Mazalová, Jan Mikušek, Václav Čížek, Čeněk Svoboda, Lisandro Abadie a Jaromír Nosek. Velkolepější hudební Silvestr si lze stěží představit. V církevních společenstvích bývá silvestrovský večer jakýmsi druhým svátkem Dušiček, mimo ně je pobídkou k nevázanému veselí. Collegium 1704 nabídlo svým posluchačům jinou, lepší variantu: možnost duševně se povznést, poděkovat za uplynulý rok a vyjít do ulic s nadějí do budoucnosti.
