Příběhy o vlivu hudby na lidský mozek
Přeložila Dana Balatková, vydalo nakladatelství dybbuk v roce 2009, 375 s. ISBN 978-80-86862-92-7.
Knížky neurologa Olivera Sackse fascinují čtenáře po celém světě. Vyprávějí podivné, šokující, záhadné, legrační, dojemné i poučné příběhy o pacientech s poruchami či abnormalitami mozku. Sacksovy bestsellery donedávna pozornost hudebníků nijak zvlášť nepoutaly. Je tu však chvíle, kdy by měli právě milovníci hudby zbystřit: vyšla nová kniha Olivera Sackse, která je celá o hudbě.
Všichni asi nějak tušíme, že činnosti jako poslech hudby, tanec nebo hraní na hudební nástroj jsou obstarávány určitými částmi našeho mozku. Tak jako existují oblasti mozku zodpovědné za řeč, vidění či paměť, které musí dokonale spolupracovat při našich každodenních činnostech, tak také různé hudební činnosti vyžadují souhru mnoha částí nervového systému. Stejně jako může poškození mozku způsobit poruchu paměti, může také narušit některé hudební schopnosti. A podobně jako u lidí s fenomenální pamětí předpokládáme nějaké zvláštnosti ve struktuře mozku, i mozky geniálních hudebníků se musí v něčem odlišovat od „normálu“.
Oliver Sacks vypráví příběhy obyčejných i neobyčejných lidí a přitom nám přibližuje, co se děje v zákulisí – v mozku. V knize Musicophilia se třeba dozvídáme o lidech trpících různými formami amúzie. Jde obecně o poruchy hudebních schopností, například schopnosti vnímání hudební výšky. Představte si, že se jednoho dne probudíte, vše se zdá být normální, ale pak zapnete rádio a zjistíte, že místo hudby slyšíte podivný hluk, který vám nedává smysl. Ve vašem životě se nezmění nic než to, že nepoznáte Kočka leze dírou od Ovčáci, čtveráci , pokud zazní beze slov. Celkem nevýznamná porucha, nejste-li náhodou třeba koncertní klavírista nebo učitel houslí…
Stane-li se něco s mozkem, nemusí to mít nutně negativní následky. Hned v první kapitole Sacks vypráví o muži, který po zásahu bleskem začal pociťovat touhu poslouchat klasickou klavírní hudbu. To by bylo zvláštní samo o sobě – u člověka, který dříve poslouchal rock. Tohoto muže však klavír přitahoval tak, že si nakoupil noty, naučil se hrát Chopina a začal komponovat.
Sacks píše o takzvaných hudebních savantech, kteří mají potíže napočítat do deseti, ale nečiní jim problém po jediném vyslechnutí zopakovat na klavír libovolně složitou skladbu a poté ji transponovat nebo na ni zaimprovizovat. Píše o lidech trpících hudebními halucinacemi nebo absolutním sluchem. Píše o lidech s Tourettovým syndromem, sužovaných nezvladatelnými tiky, které ustanou při provozování hudby. Píše také o hudebnících, kteří museli přerušit nebo dokonce ukončit kariéru, protože je přestaly poslouchat prsty.
Musicophilia vypráví nejenom zajímavé historky o mozku a hudbě. Jako celek poukazuje na důležitost hudby v životě člověka. Jestli si kladete otázku, zda je hudba spíše prostou zábavou, nebo životně důležitou potřebou, čtěte Olivera Sackse. Hledat podstatu člověka v mozku může být pro hudebníka stejně nesmyslné jako pro neurologa hledat ji v hudbě. Sacksova kniha naprosto smysluplně spojuje obojí. Muzikofílie není žádná vzácná úchylka, nýbrž přirozená lidská vlastnost, důležitější, než si uvědomujeme.
Českému čtenáři se zde naskytuje také skvělá možnost nahlédnout do oborů hudební psychologie a hudební neurovědy, k nimž existuje velmi málo českojazyčné literatury. Překlad Musicophilie je v některých pasážích téměř doslovný, takže nedává vždy zcela vyniknout Sacksově vypravěčskému talentu. Občas je také terminologicky poněkud zavádějící, zejména v hudební oblasti, s terminologií neurologickou se překladatelka vypořádala lépe. Dlužno ještě podotknout, že jde o převod revidovaného a rozšířeného vydání, které mimo jiné už obsahuje i autorovy komentáře k reakcím čtenářů na původní vydání.
Pokud vás Musicophilia zaujme, možná si pak s chutí přečtete i některé starší Sacksovy knihy. Zkuste třeba tu nejznámější: Muž, který si pletl manželku s kloboukem . Ostatně i ten muž z názvu byl hudebník.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
