18 světových premiér děl nové hudby přinesl ve třech dnech opět festival nové hudby v jihoněmeckém Donaueschingen. Tentokrát se světoznámý festival Donaueschinger Musiktage konal ve dnech 16. – 18. 10. 2015.
Letošní ročník festivalu se stal jistým zlomem, a to především ve dvou vnějších aspektech. Bohužel festival opustil jeho dosavadní umělecký ředitel Armin Köhler, který zemřel v listopadu 2014, tedy přibližně měsíc po skončení minulého ročníku. Köhler, jenž vedl Donaueschingen celých 23 let, byl s jeho děním velice úzce spjat. Protože většina koncertů byla naplánována už minulý rok, stal se tento ročník tedy jistým předělem. Byl naposledy utvářen podle jeho pokynů a zároveň již uskutečněn pod vedením nového uměleckého ředitele, jímž se stal muzikolog, žurnalista a redaktor oddělení nové hudby SWR2, Björn Gottstein. Celý letošní Donaueschingen byl prakticky vzpomínkou na Armina Köhlera.
Druhým aspektem se stal fakt sloučení SWR Sinfonieorchester Baden-Baden und Freiburg a Radio-Sinfonieorchester Stuttgart, ke kterému dojde v příštím roce. Tento SWR orchestr, který vystupoval na festivalu v Donaueschingen poprvé již roku 1950, je pevně spjat s jeho vývojem a i osobnostmi, mezi které patří např. Boulez, Stockhausen, Hindemith či Stravinskij. Drobné demonstrace proti tomuto sloučení z finančních politických důvodů, které se konaly již minulý ročník mimo jiné v podobě krátké ilustrativní skladby M. Tsangarise, se objevily následně i letos, a vyvrcholily závěrečným protestem „Nikdy nezapomeneme na tento orchestr, ale také ne na ty, kteří ho zničili“, který se uskutečnil v rámci „derniéry“ působení orchestru na festivalu při závěrečném koncertě.
Všechny tři bouřlivé dny festivalu ale proběhly ve stejném duchu jako minulé ročníky a byly naplněny desítkami koncertů, představení, otevřených diskuzí, rozhovorů a hudebních instalací. Jako obvykle se festival představil již během čtvrtečního večera pódiovou diskuzí, na níž byli hosty nový umělecký ředitel festivalu Björn Gottstein, umělci Patrick Frank a Thomas Schulz a muzikoložka Helga de la Motte-Haber. Těžištěm diskuze „Zahradní trpaslíci již vyrostli“ byly změny na poli nové hudby v současné tvorbě oproti časům devadesátých let.
Jakýmsi preludiem festivalu se stala německá premiéra Oktetu pro 8 pozounů (2015) Georga F. Haase. V pátek večer se potom uskutečnil za přítomnosti přibližně 1300 posluchačů zahajovací koncert s díly J. Kreidlera, R. Ayrese, Y. Pasovského a J. B. Borowského.
Ze všech akcí festivalu se pravděpodobně nejvíce vymykala sobotní premiéra teoretické opery Freiheit – eutopische Gesellschaft skladatele Patricka Franka. Představení Svoboda, které volně kolísalo mezi formou koncertu, sympozia a happeningu, se zabývalo otázkou politické svobody a utopií či antiutopií ideální společnosti. Představení se konalo současně ve čtyřech prostorách. Hlavní scénou byla sportovní hala Ericha Kästnera, upravená do podoby Oktoberfestu. Obsahovala proto několik řad stolů s lavicemi, preclíky a případným pivem. Některé části tříaktové opery se konaly také v prostoře zahradního stanu, kde proběhla „právnická přednáška“ na téma svobody. Od druhého aktu se jistá část konala také na louce v sousedství obou prostor a po celý čas v šatnách sportovní haly. Vnitřní obvod haly byl pokryt desítkami různých historických plakátů, na kterých se vyskytovalo slovo svoboda, počínaje reklamami na různé výrobky a konče politickými výroky nacistického Německa či různých osobností.
Představení složené z hudebních skladeb, politických proslovů, ukázek historických fotografií a videí, různých performancí, výroků přítomných filozofů… si vytklo za cíl narušit zjednodušený náhled společnosti Evropy na pojem svobody a uvést do pohybu myšlenky a impulsy pro evropské myšlení, které často již na pocit tak dlouho dobývané svobody zapomíná. Mimo jiné byl představen koncept, podle kterého utopie ideální společnosti, která se částečně stala skutečností v letech 1989-1991 (pád berlínské zdi, pád komunismu v zemích bývalého východního bloku a rozpad SSSR), trvala jen zhruba 12 let a skončila v září 2001 v USA.
Nezapomenutelným a jen těžko vysvětlitelným „divadlem“ opery se staly tři žlutě oděné absurdní postavy narušené svobody, které z haly vyběhly po skončení prvního aktu a až do konce představení se pohybovaly na louce před ní. Nevyzpytatelným a nesmyslným způsobem přecházely sem a tam, hýbaly s nejrůznějšími rekvizitami, které byly na trávě rozestavěné (kusy oblečení, plachty, větve stromů, žebříky, apod.), padaly a znovu se zvedaly, stavěly a zase bouraly. Dle mého názoru měly představovat naprostou nemohoucnost a již pouhé vegetování dnešní společnosti, kterou do této fáze přivedly její dějiny.
Po celou dobu se také zveřejňovaly informace typu počty návštěv místního WC, teplota vzduchu v tělocvičně a zahradním stanu, krevní tlak účinkujících či aktuální hodnocení díla návštěvníky. Také se pravidelně na informačních tabulích objevovaly statistiky faktu, do jaké míry se diváci baví, nudí, rozčilují… Představení přineslo mnoho vášnivých diskuzí, pozitivních i negativních reakcí a pro mě mnoho otázek a impulsů.
Sobotní večer se konalo tradiční SWR2 NOWJazz Session a nedělní dopoledne potom jedno z dalších zlatých hřebů festivalu – vystoupení souborů Ensemble intercontemporain a IRCAM. Společně provedly dílo Le Encantadas o le avventure nel mare delle meraviglie rakouské skladatelky Olgy Neuwirth.
Festival vyvrcholil nedělním závěrečným koncertem, na němž se podíleli skladatelé Mark Andre, F. Filidei, Y. Chauris a Alvin Curran. Tradiční cenu díla festivalu, kterou uděluje každoročně SWR Sinfonieorchester Baden-Baden und Freiburg, obdržel Mark Andre za skladbu über pro klarinet, orchestr a live-elektroniku. Toto dílo „nad“ je hudebním ztvárněním verše 25 z šesté kapitoly čtvrté knihy Mojžíšovy: „Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.“
Po celý víkend bylo návštěvníkům k dispozici i pět zvukových instalací v různých částech města. Mezi ně patřila např. instalace „Durch welches“ v malém altánu v zámeckém parku, kde se vevnitř nacházela řada napjatých kovových drátů, většinou natažených od prken střechy směrem do různých částí prostoru, které umělec Thomas Schulz prsty či smyčcem rozechvíval. Pozoruhodná instalace s názvem Zwei komplementäre Rauminstrumente oder Komposition für zwei Räume se nacházela ve staré dvorní knihovně, kde se na zemi ve tmě nacházely různé kovové trubice, které se rozeznívaly pomocí fyzikálních vlastností zařízení, které přijímaly světelné signály z baterek návštěvníků. V druhé místnosti pak podobné trubice reagovaly na pohyb návštěvníků. Experimentem se stala i akce Security Control, tedy povinný průchod skrz bezpečnostní detektory kovů v hlavní hale před vstupem do koncertního sálu, který nebyl ničím jiným než instalací Maria de Vegy.
V rámci festivalu se jako každoročně konal i workshop NEXT GENERATION 2015 pro studenty a studentky kompozice a hudební vědy. Program, jehož zahájení se konalo ve středu 14. 10., mělo za cíl přiblížit studentům blíže celé dění festivalu. V rámci něj se konaly mnohé diskuze, přednášky, rozhovory a koncerty, na kterých byly studenty hudebních akademií v Bernu a Trossingen provedeny skladby přítomných mladých skladatelů. Asi 150 studentů německých i zahraničních vysokých škol tak mělo možnost vyměňovat si svoje zkušenosti a názory a společně vystupovat jako skutečná, živá a proměnlivá nová generace. Studenti byli německé, rakouské, švýcarské, dánské, francouzské, italské, české, polské, ruské, srbské, černohorské, slovinské, chorvatské, řecké, estonské, čínské, korejské a izraelské národnosti.
Během workshopu proběhlo také setkání s ředitelem festivalu, Björnem Gottsteinem, který se otevřel otázkám studentů a také je zahrnul svými radami. Diskuze pro ně otevřel organizační tým složený ze čtyř vysokoškolských vyučujících věnujících se nové hudbě: Daniel Weissberg, Michael Harenberg, Barbara Balba Weber a Lennart Dohms. Ve svém programu se dotkli i tématu skladatelských zlomů v současnosti, přičemž se ukázalo, že obecný dojem skladatelské inspirace na základě Darmstadtské tradice je u většiny přítomných mladých skladatelů již zcela mylný a že se dá říci, že toto paradigma výchozích inspirací se v současnosti dost podstatně mění.
Toto všechno a ještě mnoho dalšího tvořilo Donaueschinger Musiktage 2015. Pestrý program poskytl opravdu mnoho nového a mně jako studentovi hudební vědy nabídl opět úžasnou platformu hudebního i mimohudebního mezikulturního dialogu.
