Akustika Janáčkova divadla v Brně se již ustáleně popisuje jako „problematická“, jelikož klade velké nároky na pěvce i rozvahu dirigenta. Jen zřídkakdy proto prostoupí sluchem diváka tak mohutný záchvěv, jako tomu bylo u brilantně zvolených Her o Marii Bohuslava Martinů.
Inscenace „o pannách, démonu, vraždě a milosti“ byla do Brna přenesená z Prahy (původně koprodukce Národního divadla a Wroclavské opery, premiéra r. 2009) nynějším šéfem opery a zároveň režisérem inscenace Jiřím Heřmanem a vybízela k mnoha otázkám – od dramaturgických až po ekonomické. Hry o Marii jako jedna z velkých premiér opery NdB se totiž hraje se v této sezoně exkluzivně pouze čtyřikrát, a to v čase Velikonoc. Tříhodinová opera složená z prologu, miraklu, pastorale a legendy z roku 1934 vyniká vystavěním kontrastní, a přesto jednotně vzhlížející stavby duchovně dramatické s použitím principu „divadla na divadle“, tak také po hudební stránce především použitím monumentálních sborových scén. Navýšení počtu členů vynikajícího brněnského operního sboru o Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a jejich umístění jak na jevišti, tak na bočních stranách galerie a parteru vyvolávalo mrazivý chrámový efekt již u počátečního „Bděte, panny, neusněte! […] Bez konce je váš spánek.“, který v divácích gradoval až po Ave Maria posledního dějství – Sestry Paskaliny.
Neodmyslitelnou zásluhu na kvalitním provedení má sbormistr Josef Pančík, který operní sbor NdB za svoje dlouholeté působení dovedl k prestižním výkonům v mnoha inscenacích a korunoval jej jak v Turandot, tak právě nyní, kdy měl se svými kolegy (Michal Vajda a Valerie Maťašová) na starosti přes dvě stovky pěvců včetně dětských zpěváků (Dětský sbor Brno), různě se po hlasových skupinách přemisťujících nejen na jevišti, ale i v hledišti. Obdobné rozvržení, tedy umístění sboru do lóží, bylo k vidění i v pražském Národním divadle (Sbor Národního divadla, Pražský filharmonický sbor a Kühnův dětský sbor), nepůsobilo ovšem zdaleka tak silným dojmem, jako právě v Brně.
Promyšlená práce inscenačního týmu na Hrách o Marii již byla v minulých letech vyzdvihována vysoko a kvalita se převozem na prostorově větší scénu ještě umocnila. Režisér Heřman využil celé hloubky jeviště, jakož i zmíněného uspořádání hlediště a inscenaci narýsoval nový „nekomorní“ rozměr, ve kterém se jeho „stolní hry“ roztáčely za pomoci baletu NdB a komparzu ještě působivěji.
Původnímu pražskému hudebnímu nastudování Jiřího Bělohlávka se směle postavila dokonalá úcta k dílu Martinů mladého Jakuba Kleckera, který zvládl obdivuhodně dirigovat celý megalomanský ansámbl s předvídavostí a přesností jemu vlastní. Je třeba zmínit vynikající výkony klavíristy Jiřího Hrubého, jakož i nejjemnější vykreslení tichých nuancí houslového sóla. V celku však orchestr trpěl mírnými intonačními výpadky (s překvapením) ne dechové, ale smyčcové sekce. Zvuk varhan v posledním dějství byl z důvodu technických možností nahrazen keyboardem. Nejsilnějšími pěveckými i hereckými výkony oplývali především hostující umělci, a to Alžběta Poláčková (Mariken ad.) a Svatopluk Sem (Ďábel), vyrovnali se jim ale také Jana Hrochová (Archanděl Gabriel, Matka Boží, Kovářova dcera ad.), Pavla Vykopalová (Sestra Paskalina ad.) a Petr Levíček (Maškaron ad.). Velice výrazným hereckým projevem celou hru řídil Daniel Bambas. Hry o Marii budou už jen dvakrát reprízovány v průběhu dubna, na další uvedení se můžeme těšit až o letošních Vánocích a Velikonocích v příštím roce.
