V roce 2006 vydalo Pražské jaro rozsáhlou reprezentativní publikaci nazvanou Šedesát Pražských jar. Knihu připravil k vydání kolektiv dvanácti autorů, vedený tehdejším dramaturgem Pražského jara Antonínem Matznerem. Ve čtrnácti souhrnných statích a v šedesáti chronologicky řazených kapitolách „kroniky“ je v této publikaci detailně zmapována historie našeho nejvýznamnějšího hudebního festivalu od roku 1946 do roku 2005.
Na rok 2021, u příležitosti oslav pětasedmdesátého výročí existence festivalu, připravovalo Pražské jaro vydání obdobné publikace, která měla navazovat na Matznerovu knihu a měla zdokumentovat festivaly, jež se konaly v letech 2006–2021. Vedením náročného projektu byla pověřená Svatava Barančicová, která spolu se sedmi spolupracovníky začala s nezbytným předstihem připravovat publikaci k vydání. Do zdárně rozjetých přípravných prací ovšem v letech 2020–2021 drasticky zasáhl covid, který vydání knihy značně zkomplikoval a výrazně pozdržel. Křest knihy nakonec proběhl ve středu 3. května 2023 v Jiříkově síni Staroměstské radnice na tiskové konferenci, kterou uspořádalo Pražské jaro u příležitosti nadcházejícího 78. festivalového ročníku.
Kniha nese název 75 let Pražského jara a je pojatá skutečně velkoryse – má bezmála pět set stran. Vzhledem k tomu, že na přípravu vydání měl nakonec autorský tým k dispozici nečekaně větší časový prostor, bylo možné zpracovat řadu témat daleko detailněji, než bylo původně zamýšleno, a dokonce se i věnovat záležitostem, které Matznerova kniha nereflektovala.
Mimořádně pozoruhodná je hned první kapitola, nazvaná Předjaří, v níž Vlasta Reittererová přibližuje historií hudebních festivalů, které předcházely Pražskému jaru. V následující kapitole, nazvané Když jaro má svá léta, pak Vlasta Reittererová podává přehled toho nejdůležitějšího, čím Pražské jaro zaujalo v prvních šesti desetiletích své existence. Jindřich Bálek přispěl do publikace hned čtyřmi texty: v kapitole s názvem Erbovní dílo, které není nikdy stejné se věnuje Smetanovu cyklu Má vlast, v kapitole Pražské jaro na počátku 21. století se zamýšlí nad uměleckým profilem festivalu v letech 2006–2021, v kapitole Proměny umělecké rady nechává čtenáře nahlédnout do organizačního zákulisí festivalu a v kapitole MHS Pražské jaro: Talenty na start popisuje zajímavou a poměrně spletitou historii pražskojarních interpretačních soutěží. O operních produkcích uváděných v rámci Pražského jara píše v kapitole Pražské jaro za oponou Jitka Slavíková, o provozování soudobé hudby a o skladbách psaných na objednávku MHS Pražského jara se dočteme ve stati Jiřího Slabihoudka. Věroslav Němec zhodnotil ve svém textu Klavírní festival Rudolfa Firkušného, který pořádá Pražské jaro od roku 2013.
Neobvyklý úhel pohledu na pražskojarní aktivity nabízí Kateřina Přidalová: v kapitole nazvané Bez Muziky to nepůjde aneb od loga k vizuálnímu stylu Pražského jara se zabývá historií festivalového „vizuálu“, a to od ikonického f, které v roce 1946 pro první festivalový ročník navrhl František Muzika, až po komplexní výtvarné realizace posledních let, spojené se Studiem Najbrt, ReDesignem, Dynamo Designem a Studiem Formata.
Stěžejní částí knihy je pak závěrečná, nejrozsáhlejší kapitola, nazvaná Kronika patnácti let, v níž Svatava Barančicová zaznamenává rok po roce nejzajímavější momenty jednotlivých festivalových ročníků let 2006–2021.
Nedílnou součástí knihy je bohatý obrazový doprovod. Svatavě Barančicové se podařilo shromáždit rozsáhlý a neuvěřitelně pestrý soubor fotografií. Převažují pochopitelně portréty, mezi nimiž zaujímají čestné místo snímky klasika české portrétní fotografie Václava Chocholy (z jeho ateliéru pochází i fotografie Artura Benedettiho Michelangelliho na obálce knihy). Ale najdeme tu také skutečné rarity, kupř. tubafon Krzystofa Pendereckého nebo návrhy osmi individuálních opon pro souborné provedení Smetanových oper na Festivalu ISCM v roce 1924, které vytvořil František Kysela.
V neposlední řadě je nutno zmínit velice hezké výtvarné pojetí celé jubilejní publikace. Svěží a nápaditá grafická úprava knihy je prací studia Toman Design a grafičky Kateřiny Orlíkové.
