Milí čtenáři, dovolte, abych vás oslovila jako v pravidelných úvodnících časopisu Harmonie. Protože vydávání časopisu bylo od ledna tohoto roku zastaveno, obracím se k vám jménem svých kolegů – Petra Vidomuse, Juraje Gerberyho, grafika Martina Herouta a dobré duše redakce Michaely Hoppeové – touto cestou. Po osmadvaceti letech zaniká poslední český tištěný časopis o klasické hudbě, jazzu a world music (včetně webových stránek).
Harmonie byla sedmadvacet let výrazným titulem vydavatelství Muzikus (založeném Danielem Andelem v roce 1997), po počátečním vedení Pavlem Kalinou ji jako šéfredaktor převzal v roce 1998 muzikolog Luboš Stehlík, který časopisu vtiskl nezaměnitelnou tvář a vytvořil z něj kvalitní hudební časopis. Jak Luboš Stehlík napsal v roce 2002: „V tuzemsku nebyl žádný hudební časopis s informační bází pro široké spektrum lidí. Proto vznikla Harmonie a proto je její zaměření od počátku populárně odborné.“
Nepopiratelnou hodnotou měsíčníku bylo od počátku rozprostření pozornosti a témat mezi klasickou hudbu, jazz a world music. První redaktorka této sekce Petra Svoboda (Mičkalová, Konrádová) na počátky svého působení v Harmonii vzpomíná (Harmonie 1/2023): „Jazzová rubrika v Harmonii byla vždy pouze jakýmsi „ocáskem“, třešničkou na konci časopisu o klasické hudbě. A i když jsme se pokoušeli s Lubošem Stehlíkem své světy propojovat, nakonec se ukázalo, že je naopak žádoucí udržovat v oddělených rubrikách svůj vlastní styl dramaturgie. Celá léta jsem měla maličký okruh autorů, vždy když někdo nový přibyl, byla to veliká sláva. Pamatuju si především Honzu Hálu, Honzu Beránka, Viléma Spilku, Vladimíra Kouřila, Marka Skolila, Petra Vidomuse, samozřejmě Lubomíra Dorůžku a mého muže Ondřeje Konráda. Časem přibyla i world music a s ní hlavně Jiří Moravčík a Petr Dorůžka.“
Petru Konrádovou nahradil v roce 2004 mladý jazzový odborník Petr Vidomus, dnes zkušený editor jazzové rubriky Harmonie, dramaturg ČRo Jazz, sociolog. Ten se do psaní a editování textů o jazzu a world music pustil s tímto posláním (Harmonie 1/2023): „Vždy jsem chtěl dělat aktuální, čtivou a poctivou jazzovou žurnalistiku ‒ a psát články, které bych sám chtěl číst. Nebylo to vždy jednoduché. Přece jen jsem měl úctu k jazzovým autoritám, ikonám hudební publicistiky, se kterými jsem spolupracoval, jako byli Antonín Matzner, Igor Wasserberger nebo Lubomír Dorůžka. Zejména posledně jmenovaný mi přirostl k srdci svým přístupem: otevřeností k novým impulsům i ve velmi pokročilém věku, dychtivostí, s jakou objevoval i nejmladší generaci hudebníků, kritickým odstupem k sobě samému… Měl jsem tu čest spolupracovat s mnoha skvělými autory, bez nichž bych si rubriku jazz & world music nedokázal představit. Ať už to je Milan Tesař, Tomáš S. Polívka, DJ Mobley, Daniel Konrád, Dan Sywala, Jakub Gatěk, Petr Dorůžka a řada dalších. Jsem si jist, že jejich texty dovedou být nejen aktuální, ale mají dlouhodobější relevanci, která se mnohdy ozřejmí až později.“
Zaniká časopis, který se vedle jazzu a world music zabýval především klasickou hudbou. Myslím, že ze mě nemluví slepé fanouškovství pro tuto oblast kultury, když napíšu, že titul jako Harmonie je nenahraditelný. Nejzřetelnějším argumentem jsou naplněné hudební sály po celé republice, vyprodané festivalové koncerty, návštěvy hudebních produkcí v zahraničí… Harmonii vždy zdobila aktuálnost a snaha informovat čtenáře, co se v oblasti klasické hudby děje. Ať to byly rozhovory s českými i zahraničními umělci, kteří se chystali v Česku vystoupit, nebo soustavná spolupráce s renomovanými festivaly i orchestry mimo hlavní město, jejichž koncertní sezony nabízejí zajímavou dramaturgii.
V uplynulém roce jsme vedle velkých hudebních osobností pravidelně v každém čísle představovali pozoruhodné mladé české interprety. Rovněž jsme zavedli dvě nové rubriky – Mých pět (nahrávky, které formovaly hudební vývoj osloveného umělce) a anketu s aktuálními tématy. A samozřejmě jsme pokračovali v recenzní rubrice, která dnes v tištěných médiích zaniká a na internetových portálech se objevuje sporadicky – soustavná pozornost věnovaná novým nahrávkám z oblasti klasické hudby i jazzu skomírá.
Jistě se ozvou názory, že v době existence webů o klasické hudbě je zánik jednoho tištěného titulu (bohužel i s jeho online podobou) marginální záležitostí, nad kterou nemá smysl lkát. Jak to však bývá, je realita složitější. Pro řadu předplatitelů zaniká spojení s aktuální hudební publicistikou (protože nejsou čtenáři internetových serverů), mizí hmatatelný zážitek při listování v časopise i hlubší soustředění při čtení, nemluvě o estetické a sběratelské hodnotě výtisku.
Pro nás tvůrce časopisu je zánik tištěného média důvodem k přemýšlení nad tím, kam se bude ubírat česká hudební publicistika. Vytrácí se možnost spolupracovat s erudovanými autory, jejichž odborný záběr byl zárukou zajímavých témat i kvalitního zpracování, které nepodléhalo tlaku na rychlost uplatňovaného internetovými médii, rozpadne se komunita čtenářů, kteří si po desetiletí časopis předpláceli a považovali ho za součást „svého světa“. Námitku, že vše je dohledatelné na internetu, nesdílím. Nedávno jsem se probírala výtisky Harmonie za uplynulých dvacet let a uvědomila jsem si, jak bohaté svědectví o vývoji české hudební publicistiky, typografii a zejména úrovni české hudební kultury tento časopis obsahuje.
Na závěr mi dovolte poděkovat dlouholetému šéfredaktorovi Luboši Stehlíkovi, bez jehož práce, erudice a mimořádného osobního nasazení by Harmonie nedosáhla takových kvalit. Na místě je třeba jmenovat i jeho mladé kolegy, kteří postupně vyrostli v zajímavé osobnosti českého hudebního života: Miroslava Srnku, Jindřicha Bálka, Ivu Nevoralovou, Dinu Šnejdarovou, Michaelu Vostřelovou, Jana Borka. Spravedlivé je jmenovat Ondřeje Maňoura, který se jako šéfredaktor podílel na loňském lednovém a únorovém čísle, a Ondřeje Scholtze, který se po určitou dobu staral o web Harmonie. Bohatstvím časopisu jsou jeho autoři. A Harmonie se může pyšnit, že do ní psaly skutečné osobnosti. Nechť je mi prominuto, že v následujícím výčtu určitě na někoho zapomenu. Léta do Harmonie přispívali Vlasta Reittererová, Petr Veber, Pravoslav Kohout, Magdalena Nováčková, Renata Spisarová, Jiří Vejvoda, Bohuslav Vítek, Věroslav Němec, Lukáš M. Vytlačil, Markéta Jůzová, Ivan Žáček a další vynikající autoři.
Bylo mi velkou ctí připravit společně s redaktorem Jurajem Gerberym a editorem Petrem Vidomusem posledních devět čísel Harmonie. Největší poděkování však patří vám, milí čtenáři. Za dlouholetou věrnost časopisu, za zpětnou vazbu, kterou jste nám poskytovali, za sympatie a podporu. Při tvorbě každého čísla jsme mysleli především na vás.