Dirigent Tomáš Netopil se k České filharmonii vrací s výlučně českým programem. Vedle Balady blanické Leoše Janáčka a Tří slovanských rapsodií Antonína Dvořáka provede ve světové premiéře dvojkoncert pro dva trombony pod názvem Bimetal, který speciálně pro první český orchestr napsal Miloš Orson Štědroň. Sólisty nové skladby budou členové České filharmonie Lukáš Moťka a Robert Kozánek. Koncerty se uskuteční ve Dvořákově síni Rudolfina ve čtvrtek 19. a v pátek 20. ledna 2023 vždy od 19.30 hodin a v sobotu 21. ledna od 15 hodin.
„Název Bimetal je drobnou slovní hříčkou – kromě nástrojového obsazení dvou trombonů pochopitelně vyjadřuje i známý fyzikální jev. Princip bimetalového pásu je založen na specifických vlastnostech dvou různých kovů, především jejich různé tepelné roztažnosti. Chtěl jsem tento princip akce a reakce přenést do hudebního světa a využít ohromné nástrojové možnosti dvou trombonů prostřednictvím formy dvojkoncertu, která nabízí souboj i souznění. Orchestr je velice důležitým partnerem, protože na něm záleží, jak se bude ‚přepínat‘ mezi oběma trombony. Funguje jako jakýsi termostat mezi dvěma (trombonovými) kovy,“ vysvětluje skladatel Miloš Orson Štědroň.
Skladba Bimetal je virtuózní a zábavný dvojkoncert, který má ambici oslovit širokou hudební veřejnost a vzhledem k nekonvenční stavbě, nečekaným kontrastům a kompaktnímu hudebnímu sdělení pro to má ty nejlepší předpoklady. Kompozice vznikla na popud České filharmonie v rámci několikaletého projektu objednávek soudobých skladeb renomovaných českých i zahraničních tvůrců. „Co se týče formy: v první větě jsou po rychlém břeskném úvodu využity variace na quasi folklorní téma, přičemž zakončení je opět swingově břeskné s rytmickou gradací. Druhá věta je pak prudce kontrastní, s pomalým lyrickým imitačním tématem, které přechází do fugy se závěrečnou efektní finální tečkou,“ doplňuje Štědroň, jehož Bimetal měla Česká filharmonie ve světové premiéře uvést už v březnu 2021, což ovšem kvůli covidu nebylo možné.
Sólisty dvojkoncertu pro dva trombony jsou Lukáš Moťka a Robert Kozánek. Oba jsou dlouholetými členy České filharmonie, oba stejně jako dirigent Tomáš Netopil absolvovali Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži. A oba hráče spojuje i to, že působí ve Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie. Na koncertu tohoto tělesa, který se koná v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce v sobotu 14. ledna v rámci sezony Českého spolku pro komorní hudbu, se tak posluchači mohou přesvědčit o jejich mistrovství ve skladbách Claudia Monteverdiho, Edwarda Elgara, Viléma Zelenky, Franze Lehára a dalších autorů.
První skladbou filharmonických koncertů v příštím týdnu je Balada blanická od Leoše Janáčka, jež byla inspirována verši ze Selské balady Jaroslava Vrchlického. „Balada blanická je pro mne dílo, které ve své podstatě a výpovědi rozkrývá niternou Janáčkovu lyriku a poetičnost. Na typicky dynamickou úsečností a drobnými fragmenty se klene bohatá linie spojující celou skladbu. Vždy je pro mne překvapující instrumentální invence Leoše Janáčka, který zde využívá neuvěřitelně širokou barevnou orchestrální škálu,“ říká hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil.
Balada blanická byla premiérována orchestrem brněnského Národního divadla pod taktovkou Františka Neumana v březnu 1920 a byla dedikována Tomáši Garrigue Masarykovi k jeho sedmdesátým narozeninám. Při této příležitosti Leoš Janáček poukázal na souvislosti mezi zvoleným tématem a konkrétními pasážemi z Masarykovy České otázky, zejména schopnost českého národa spojovat bojovného ducha s poddajností, což shrnul do hesla „v nás ať žije Žižka i Chelčický“. Další vyjádření Janáček doplnil v listopadu 1926 při prvním uvedení balady Českou filharmonií za řízení Hermanna Schmeidela. Blanické rytíře tehdy přirovnal k zahraničnímu odboji, který dokázal definovat a po válce uskutečnit ideály samostatnosti a svobody. Od té doby Česká filharmonie provedla Baladu blanickou pouze desetkrát, naposledy v srpnu 2010 v londýnské Royal Albert Hall pod taktovkou Johna Eliota Gardinera.
Slovanské rapsodie napsal Antonín Dvořák v roce 1878. Premiéra prvních dvou se uskutečnila 17. listopadu 1878 na koncertě na pražském Žofíně, kde hrál orchestr Prozatímního divadla pod taktovkou skladatele. Třetí část poprvé zazněla 24. září 1879 v sále Královské dvorní opery v Berlíně v podání domovského orchestru s dirigentem Wilhelmem Taubertem, o necelý měsíc později také ve Vídni v provedení Vídeňských filharmoniků v čele s Hansem Richterem. V Praze Antonín Dvořák dirigoval třetí rapsodii vícekrát, poprvé 29. března 1880 na benefici ve prospěch Národního divadla a společně s dalšími svými díly také v Rudolfinu 4. ledna 1896 na úplně prvním koncertě České filharmonie.
