Vysoká u Příbrami ožije multižánrovým představením oslavujícím téměř třicetiletý vztah Antonína Dvořáka k tomuto malebnému regionu na okraji Brd a k jeho obyvatelům. Po tři večery, 27., 30. května a 4. června, dostane vždy stovka diváků možnost zažít nevšední příběhy spojené s životem tohoto světového skladatele a s jeho hudební tvorbou nebo příležitost poznat dobovou gastronomii. Na projektu Dvořák se vrací pracuje přes čtyřicet umělců z regionu i celé ČR pod režijním vedením Veroniky Kyrianové a Richarda Němce z uměleckého uskupení Goglmogl produktion.
„Výchozím bodem naší inscenace je slavná fotografie Josefa Václava Sládka z léta 1894, zachycující širokou Dvořákovu rodinu a přátele na schodech Kounicovy vily na Vysoké, která dnes slouží jako Památník Antonína Dvořáka,“ říká ředitel památníku a spoluautor projektu Vojtěch Poláček. Sto třicet let starý snímek zachycuje členy rozvětvené rodiny Antonína Dvořáka a jeho mecenáše, politika, hraběte JUDr. Václava Kounice. V den jeho pořízení se na Vysoké sešla celá řada uměleckých osobností. Velká část rodiny se věnovala hudbě. Přátelskou pospolitost oslavovali zpěvem, hrou na hudební nástroje a Dvořákova dcera Otilie, budoucí manželka skladatele Josefa Suka, také komponovala. Na návštěvě tu tehdy byl i portrétista a krajinář František Josef Klír. Snímek pořídil básník Josef Václav Sládek, který byl rovněž nadšeným amatérským fotografem a kterého podobně jako Antonína Dvořáka také ovlivnil pobyt ve Spojených státech.
Klíčové historické postavy v dobových kostýmech z rodinného portrétu vystoupí a provedou návštěvníky neobvyklou uměleckou instalací. Jedním z dějišť bude samotná vila hraběte Kounice, místo častých koncertů klasické hudby s atmosférou domácích salonů přelomu 19. a 20. století. Slavný skladatel uvedl ve vile některé skladby vůbec poprvé. Umělci ale zavedou diváky i do přilehlého anglického parku nebo na břehy malebného Rusalčina jezírka.
„V inscenaci nabídneme několik hudebních experimentů. Zazní v ní například téměř neznámá Vysocká polka. Ta se dochovala díky Dvořákově klavírní úpravě, jejíž rukopis je uložen v Národním muzeu. Za Dvořákových časů tuto skladbu často hráli ve vysockých hospodách. My ji nyní znovu po mnoha letech představíme v úpravě pro dechové nástroje. Tu pro inscenaci vytvořil pedagog Adam Tomášek ze ZUŠ Jakuba Jana Ryby,“ přibližuje Vojtěch Poláček.
