Pražské A studio Rubín připravuje na 25. září uvedení inscenace Věci podle stejnojmenné novely francouzského spisovatele Georgese Pereca. Kniha, která je obvykle na západ od nás vydávána s podtitulem „příběh šedesátých let“, upoutává svou aktuálností i po více než půl století. Její stěžejní téma – konzum a závislost na věcech – si za hlavní vzala i režisérka inscenace Eva Rysová, která k němu dodává politická a environmentální fakta současnosti. Svérázným způsobem představení hudebně dotvoří Händelův Mesiáš.
Novela Věci Georgese Pereca (1936-1982), která je předlohou dramaturgovi a autorovi scénáře Vojtěchu Bártovi, znázorňuje mladý pár (Julie Goetzová a Jan Grundman) po škole žijící v představě, že svět a věci v něm existují, aby uspokojily jejich touhy. Inscenace režisérky Evy Rysové tento dobový příběh aktualizuje a ukazuje absurditu lidí, kteří své životy zaměnili za spotřebu zboží.
Režisérka Eva Rysová spolu se scénografem PIO Kalińským se v koncepci inscenace řídili podle Perecova experimentálního stylu psaní a stejně jako autor, který si při psaní většiny svých děl nejprve kladl tzv. „les contraintes“ – podmínky (nejznámějším příkladem je jeho třísetstránkový román, v němž zcela zmizela samohláska „e“), se při tvorbě inscenace taktéž omezili. Eva Rysová tyto podmínky přibližuje: „První z podmínek je omezení hudební složky na jedinou skladbu, a sice Mesiáše Georga Friedricha Händla. Při premiéře vystartujeme společně od začátku, ale jelikož je inscenace kratší než oratorium, bude každé následující představení hudebně začínat v místě, kde předchozí skončilo. Hudební doprovod se tak bude pokaždé měnit, žádná z reprízovaných scén nikdy nezazní stejně.“
Autor scénáře Vojtěch Bárta k tomu dodává: „Závislost lidí na věcech a spotřebě je determinantem i produktem společenského systému, jež se vzdor četným pokusům o revoltu na Západě nepodařilo od šedesátých let zásadněji změnit. Rubem logiky konzumerismu jsou fenomény globálního kapitalismu: absurdní logika nekonečného ekonomického růstu, které na omezené planetě předpokládají nemožné: nekonečné využívání jejích konečných surovinových zdrojů. V době zuřící klimatické krize a rozvratu ekosystémů přitom víc než kdy jindy cítíme potřebu změny. Revoluce je nutná – ale pokusy o ni končí v pastích konzumu… Jedinou naději lze snad hledat tam, kde Perecovi rozjitření, unavení a nakonec i znudění hrdinové neuspějí – v transcendenci individua a v jeho politické organizaci, například v zájmu záchrany vyššího života na Zemi.“
