Klavírista Ivo Kahánek si společně s předním komorním tělesem Mahler Chamber Orchestra zahraje Koncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů, a to 23. listopadu v Dortmundu, 24. listopadu v Essenu a 25. listopadu v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou kolumbijsko-rakouského dirigenta Andrése Orozca-Estrady.
„Pokud je za symfonický orchestr číslo jedna často považována Berlínská filharmonie, tak v oblasti komorní hudby patří ke světové špičce Mahler Chamber Orchestra,“ říká Ivo Kahánek, který může porovnávat s orchestry, jako jsou právě Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie nebo BBC Symphony Orchestra, s nimiž díla Bohuslava Martinů rovněž hrál. Tentokrát se představí v Koncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány H 271, a to jen pár týdnů poté, co ho provedl na koncertu ke 100. výročí republiky na slavnostním koncertu České filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova. Vznik Mahlerova komorního orchestru inicioval v roce 1997 Claudio Abbado. Navazoval na existenci mládežnického Gustav Mahler Jugendorchester. Nyní má Mahler Chamber Orchestra 45 členů, kteří pocházejí z 20 různých zemí. Hlavním uměleckým poradcem je dirigent Daniele Gatti. K nacházejícímu koncertu poskytl Ivo Kahánek krátký rozhovor:
Jakým způsobem jste vybrali právě Koncert Bohuslava Martinů, který je citlivý i společensko-politickým kontextem, ve kterém byl stvořen? Výběr byl v tomto případě zcela na dramaturgii Mahler Chamber Orchestra a je těžko říci, zda byly faktorem při výběru i historické konotace a datum vzniku díla. Spíše mám za to, že hlavním kritériem výběru právě Dvojkoncertu byla prostě hudební kvalita a výrazová sugestivita samotné skladby – ostatně sám Martinů se o ní údajně vyjádřil v tom smyslu, že je to to nejlepší, co kdy napsal.
Myslíte si, že ho posluchači přijmou – soudě podle zkušeností z pražského provedení? To je vždy otázka. Pražské publikum je, myslím, malinko konzervativnější než v Německu, ale zase má podstatně větší zkušenost s hudbou Martinů – v Německu to bude přesně naopak. Je pravda, že specifikem tvorby tohoto autora je určitá posluchačská obtížnost. Já osobně tomu říkám, že Martinů se většinou líbí až napodruhé. Ale jak už jsem řekl – toto dílo je natolik hudebně silné, že o přijetí u publika nemám strach.
Je rozdíl mezi orchestry v tom, jaký přístup mají k provádění Martinů? Věkový průměr členů Mahlerova komorního orchestru je přece jen nižší, než je tou u jiných těles. Věk orchestru i jeho styl hraní samozřejmě hrají roli, ale myslím, že zdaleka největší vliv na konečnou interpretaci má osobnost dirigenta. Skladba samotná je v podstatě dosti temná, ale zároveň obsahuje značnou vnitřní energii, není rezignovaná. Čistě stylově nese výrazné neobarokní prvky a díky netypickému rozdělení mezi dva menší smyčcové orchestry skýtá možnosti netradičních zvukových efektů. Toto jsou hrubé rysy chatakteru, ale záleží na dirigentovi – ten může pomocí tempa a charakteru šestnáctin akcentovat vnitřní napětí nebo naopak drtivou tíhu, může pracovat se změnami temp či mírou dynamických kontrastů, což vše dokáže vyznění díla dosti pozměnit. Zde už se dostáváme na půdu, kde slova nejsou pro vysvětlení zcela dostačující…
V čem je pro vás Mahler Chamber Orchestra výjimečný, jiný? Je to těleso, které snoubí hráčskou dokonalost s obrovskou vnitřní energií a vášní. Navíc naplňuje dokonale představu „komorní hry ve více lidech“, tedy podobný princip, který prosazoval např. Claudio Abbado u Berlínské filharmonie. Principem je, zjednodušeně řečeno, že nespoléhá-li se žádný hráč tolik na dirigenta (v souhře ale i ve zvuku), je nucen více poslouchat, být celkově více ve střehu a přebírat o kousek více osobní zodpovědnosti za konečný výsledek, což v důsledku vede k maximálně aktivní a výrazově sugestivní hře.
Jak ke spolupráci došlo? Oslovil mne přímo orchestr. Vzhledem k faktu, že jsme stejný koncert s dirigentem Andrésem Orozco-Estradou hráli o prázdninách s Wiener Symphoniker na festivalu Bregenzer Festspiele, kde jsme si docela padli do noty, řekl bych, že v tom měl prsty i on.
Jakou pozici má Mahler Chamber Orchestra ve světě v konfrontaci s jinými tělesy, případně i v konkurenci velkých symfonických orchestrů? Jak je vnímaný veřejností? Mahler Chamber Orchestra je absolutní světová špička, možná by se dalo říct, že nejen způsobem hry ale i vnímáním veřejnosti a pozicí v hudebním světě je to taková „malá Berlínská filharmonie“.
