„Jsme tu od toho, abychom pracovali, ne abychom se předváděli,“ opakoval proslulý barytonista Mariusz Kwiecień na pražských mistrovských kurzech, které pořádá Spolek přátel hudebních talentů. Na Konzervatoři Jana Deyla se během tří dnů s operní megastar, kterou před čtyřmi lety zdravotní potíže přiměly odejít ze světových pódií, setkali studenti HAMU a českých konzervatoří. A všichni si pochvalovali lidskou i odbornou Kwiecieniovu empatii.
Jak připomíná Alena Kunertová z agentury Nachtigall Artists a Spolku přátel hudebních talentů, který masterclass pořádá, polský barytonista vede pražské mistrovské kurzy již tři roky. Během let vystudoval psychologii a pedagogiku, učí již sedmým rokem, od roku 2022 je profesorem na Hudební akademii v Krakově. Na kurzech vyučuje i sopranistka Simona Šaturová. Masterclasses, které se uskutečňují zhruba jednou za tři měsíce, jsou bezplatné, hrazené z grantových, nadačních i sponzorských prostředků. Nejtalentovanějším spolek pomáhá i v možnostech účastnit se soutěží či předzpívání ve velkých operních domech. Absolventi kurzů vystupují i na koncertech na Novoměstské radnici nebo v jiných sálech. „Letos poprvé uspořádáme 18. června velký koncert v Rudolfinu, na kterém vystoupí Mariusz Kwiecień, Zuzana Marková a Arnheidur Eiríksdóttir a vedle nich mladí talentovaní pěvci za doprovodu PKF – Prague Philharmonie a dirigentky Aleny Hron,“ upozorňuje Alena Kunertová.
Masterclass s Kwiecieniem
Eliška Rezková, posluchačka Konzervatoře Pardubice ze třídy prof. Chaloupkové, se na mistrovské kurzy přihlásila proto, že ji letos čeká absolventský koncert. Na spolupráci s Mariuszem Kwiecieniem oceňuje, že pojmenoval to, s čím ona sama velmi dlouho bojuje, a naznačil, jak to napravit. „O problému, který identifikoval, vím, ale on má velký dar se na člověka okamžitě nacítit a poradit mu, co udělat, aby se z něj ozvalo to, co si pěvec představuje. Překvapilo mě, jak se barytonista dokáže tak dobře vcítit do ženského hlasu a je schopen vám předzpívat i v ženské poloze. To velmi pomůže. A také se mi líbí, že pracuje s pozitivním přístupem. Dá vám najevo, že když se něco okamžitě nepovede, nic se neděje. Říká: ,Jsme tu od toho, abychom pracovali, ne abychom se předváděli,‘“ pochvaluje si sopranistka.
Nejen Eliška Rezková, ale i další adepti kurzu opakovaně od Mariusze Kwiecienia slyšeli: „Uvědom si, že nezpívá jen tvůj hlas, ale že zpíváš celým tělem – od nohou, boků, břicha, rukou až po hlavu.“ A všichni se shodli, že jakmile si tohle uvědomí, ohromně se uleví i jejich hlasu. Během půl hodiny, která byla každému studentu vyměřena, zazněly ostatně i další cenné rady týkající se zejména posazení hlasu a jeho rezonance: „Uvolni se a tvůj hlas tě dovede, kam chceš…“ – „Více svobody do tvého zpěvu…“ – „Nevěnuj tolik pozornosti svému krku, pusť hlas ven, rozvibruj tváře, posuň hlas zezadu dopředu.“ Cenné rady si vyslechla i sopranistka Veronika Chamolová, studentka Konzervatoře Jana Deyla: „Vysoká nota není cílem tvé cesty, ty po ní musíš kráčet dál…“ – „Vyprovokuj svůj dech, aby spolupracoval…“ – „Zamiluj se do téhle fráze!“
Jedním z účastníků Kwiecieniových masterclasses byl i mladý basista Ivan Lyvch, sólista Státní opery v Banské Bystrici, který prošel i Operním studiem Slovenského národního divadla v Bratislavě. Vystoupí na červnovém koncertě v Rudolfinu, kde zazpívá árii Gremina. Na otázku, co mu kurzy s hvězdným barytonistou daly, odpovídá: „Mariusz Kwieczeń má pedagogické zkušenosti a velmi rychle umí rozeznat problém, který mladý pěvec má. Umí poradit nejen v interpretačních otázkách, ale i technických. Pokud jde o interpretaci – jeho rady jsou nedocenitelné, protože se zřídka setkáte s pedagogem, který má tak rozsáhlé zkušenosti z největších světových scén. Navíc má role zažité a ovládá i ženské party, protože si je osvojil od svých partnerek, prvotřídních pěvkyň. Absolvoval jsem mnoho kurzů, ale po interpretační i technické stránce mi nejvíc sedí pan Kwieczeń.“
Mariusz Kwiecień, z operní superstar skvělým pedagogem
Přístup ke studentům a pedagogické metody do nedávné doby jednoho z nejžádanějších světových barytonistů, sólisty všech světových scén, které si lze vybavit, mě natolik zaujaly, že jsem Mariuszi Kwiecieniovi položila několik otázek.
Během krátké chvíle dovedete rozeznat problém, slabinu studenta, s nímž pracujete. Jak k tomu docházíte?
Jako zpěvák jsem prošel mnoha různými situacemi. Měl jsem skvělé dny, ale i okamžiky, kdy jsem přemýšlel, jak obstát lépe, jak svůj zpěv zdokonalit. Necítil jsem se dobře, byl jsem třeba nachlazený, měl jsem starosti… prostě nebyl to dobrý den. A musel jsem se naučit, co mám udělat, abych podal špičkový výkon. Strávil jsem na scéně více než pětadvacet let a to je více než dlouhý čas na to, abych dobře porozuměl svému tělu, svému hlasu a tomu, jak vylepšit svůj dechový systém, náladu a podobně. Studoval jsem také pedagogiku a psychologii, které mi pomáhají dobře pochopit studenta, kterého vidím poprvé. Na první pohled vidíte, že každý je trochu nervózní. Takže první dvě minuty jsou nutné k tomu, aby zrelaxoval. Zazpívá jednu dvě fráze a to stačí. Teprve potom se začínám poohlížet po jejich problému. A okamžitě ho rozpoznám. U někoho je to nedostatek dechu, někomu chybí intuice, jak umístit hlas do hlavového rejstříku, jak hlas otevřít … Je tolik věcí, kterými se můžeme zabývat. A samozřejmě studentům zdůrazňuji, že nezpívá jen jejich hlas, ale celé jejich tělo, jejich osobnost.
Vaši studenti oceňují, že dokážete pracovat jak s ženskými, tak s mužskými hlasy a umíte poradit zpěvačkám i zpěvákům.
Pro mě je dokonce snadnější pracovat s ženskými hlasy. Nevím proč, možná je to dáno mou intuicí a mou představivostí. Mým nejoblíbenějším hlasem je soprán. A jsem schopen zpívat i v kontratenorové poloze, který zní jako ženský hlas. Proto dokážu studentkám poradit, kam hlas co nejlépe posadit, jak ho zesílit, jak mu dopřát více odpočinku. Je to tedy založené na mé vlastní zkušenosti, jsem schopen ženám předzpívat hlasem, který je blízký jejich poloze.
Jak jste se vyrovnal s odchodem z pódia před čtyřmi roky v důsledku zdravotních problémů?
Podívejte se, několikrát jsem byl kvůli problémům se zády odvezen sanitkou přímo z jeviště do nemocnice. Ten odchod pro mě vůbec nebyl lehký. Není snadné se ze slavné, nepostradatelné hvězdy stát někým, kdo je běžnou osobou. Mám pocit, že jsem toho v operním světě vykonal hodně. Pravda, býval bych mohl zpívat ještě pět deset let a jistě by to bylo krásné, ale v okamžiku, kdy má existence na jevišti začala být mnohem svízelnější než že by mi přinášela potěšení, jsem se rozhodl odejít. Už jsem se nechtěl dál vypořádávat s problémy souvisejícími s bojem s vlastním tělem a mentálním nastavením. Nevěděl jsem, zda mé koleno vydrží celé představení, zda mi má záda dovolí seběhnout po schodech, lézt po žebříku nebo bít se mečem. Být operním pěvcem je opravdu náročná profese. Samozřejmě že lidé říkali, vždyť můžeš zpívat koncertně, nemusíš zcela končit. Ale já jsem jim odpovídal, že nejsem tak úplně blázen do koncertů, užil jsem si jich mnoho, když jsem byl mladý student. Nejdůležitější v mém životě vždy bylo stát na jevišti, ztvárňovat operní postavy. Byl jsem donem Giovannim, hrabětem Almavivou, Evženem Oněginem, markýzem Posou… Nechtěl jsem být na jevišti sám sebou, odevzdával jsem se postavě, kterou jsem ztvárňoval. Mariusz Kwiecień byl hrabětem, králem, princem, kýmkoliv jiným… Ale jako Mariusze Kwiecienie mě opravdu nezajímá vyjít na pódium a zazpívat nějakou árii. To zajímavější se děje v divadle, kde vytváříte postavy. Proto jsem odmítl nabídky na koncerty i nahrávání. Nahrávky, to je zase jiný příběh. Opravdu je nemám rád. Dnešní nahrávky jsou podvod, všechno se padesátkrát natočí, zopakuje, všechno je perfektní, a pak to uslyšíte na koncertě, a nic není perfektní. Nahrávky jsou faleš. A tuhle faleš já nechci.
