Premiéry revuální operety Ples v hotelu Savoy a pohádkové opery Švanda dudák, návrat Zásnub ve snu a poslední tři reprízy surrealistických Plamenů. To vše nabídne na podzim cyklus Musica non grata na scénách Národního divadla. Připomene tím tvorbu krále jazzové operety Paula Abrahama a česko-německých „nežádoucích“ skladatelů Jaromíra Weinbergera, Hanse Krásy a Erwina Schulhoffa.
Na 16. a 18. září se ve Státní opeře chystá premiéra revuální operety Ples v hotelu Savoy maďarského skladatele Paula Abrahama. Jeden z největších evropských operetních hitů třicátých let, který se dočkal šesti filmových adaptací, spojuje zpěv, prózu a efektní taneční čísla. „Ples v hotelu Savoy je jízdenkou do světa skvělé hudby plné šlágrů, které se vám okamžitě dostanou pod kůži,“ přibližuje Abrahamovu hudbu dirigent a skladatel Jan Kučera, který se ujal hudebního nastudování. „Co je na této operetě strhující, je její multižánrovost – kombinace velkých, téměř muzikálových čísel s operou a vlastně i velmi těžkou činohrou, která si žádá až takový lehký, ‚wildovský‘ střih,“ říká o tomto díle slovenský režisér Martin Čičvák, který ve Státní opeře Ples v hotelu Savoy připravuje. Opereta bude uvedena v českém jazyce a jedna z četných repríz je plánována i na silvestrovský večer v rámci populárního Plesu v opeře.
V historické budově Národního divadla jsou v plném proudu přípravy na premiéru pohádkové opery Švanda dudák Jaromíra Weinbergera, kterou režisér Vladimír Morávek koncipuje jako rodinné představení. „Rád bych, aby se do Národního divadla opět vrátily děti, jak tomu bylo za první republiky,“ říká. Světová premiéra této opery se odehrála v roce 1927 právě zde, v Národním divadle, a do roku 1935 se dočkala uvedení v dnešní Vídeňské státní opeře, Královské opeře Covent Garden v Londýně, Metropolitní opeře v New Yorku nebo Teatro Colón v Buenos Aires. „Tohle představení je pro každého, kdo si troufá zastavit čerta nebo zazpívat královně, aby se usmála a přestala pořád dokola popravovat nějaké prince anebo muzikanty, kteří jsou ženatí…“ glosoval s pohádkovým espritem Vladimír Morávek otázku, na jaké publikum cílí svou režijní koncepci. Příběh o Švandovi s kouzelnými dudami, Dorotce, loupežníku Babinském, peklu a zakleté královně, který dostal podtitul „Ďábel prohrál, lituje“, bude mít premiéru 6. a 9. října v hudebním nastudování Zbyňka Müllera. Je určen dětem od osmi let a doprovodí jej tvůrčí dílny.
V listopadu bude ve Státní opeře naposledy uvedena ve dvou reprízách 17. a 26. listopadu surrealistická opera Erwina Schulhoffa Plameny v režii Calixta Bieita v hudebním nastudování Jiřího Rožně. Opera je rovněž zařazena do programu mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno (20. listopadu, Janáčkovo divadlo v Brně). Ve Státní opeře, tedy v místě své světové premiéry v roce 1933, zazní 20. listopadu opera Hanse Krásy Zásnuby ve snu v režii Jiřího Nekvasila s dirigentem Markem Šedivým. Tento projekt vznikl v koprodukci Musica non grata, Národního divadla a Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.
Projekt Musica non grata je spolufinancován Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze. Vznikl v roce 2020 u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války a jeho hlavním cílem je vzdát hold skladatelům a skladatelkám, kteří byli pronásledováni nacisty a v důsledku toho přišli o život či byli nuceni odejít do emigrace. Projekt vyzdvihuje česko-německou kulturní spolupráci a uznání společného kulturního dědictví v Evropě. Německý velvyslanec Andreas Künne k tomu dodává: „Pro mě jako velvyslance Spolkové republiky Německo je důležité nemluvit o šoa jako o neuchopitelném celku, který lze jen stěží pochopit, ale připomínat si konkrétní osudy lidí, kteří se stali jeho oběťmi, učit prostřednictvím jejich tvorby mladou generaci o důsledcích antisemitismu, xenofobie a dalších diskriminací, které mezi námi stále existují, a ukázat, jak je důležité zastavit tyto tendence dříve, než je příliš pozdě. Vedle toho nám Musica non grata ukazuje, jak bohatá a rozvinutá byla ve dvacátých a třicátých letech minulého století kulturní platforma střední Evropy, bez ohledu na to, zda byla vaším mateřským jazykem čeština či němčina. Představuje střední Evropu jako místo kulturní a národnostní sounáležitosti. Proto jej vnímám téměř jako dar z nebes, který skrze hudbu a koncertní pódia znovu oživuje tyto myšlenky a probouzí zájem o tento kulturní region.“
