Společenský a umělecký kontext bouřlivého období polské avantgardy objasní čtvrtý koncert cyklu soudobé hudby Krása dneška . Členové orchestru PKF – Prague Philharmonia podniknou v úterý 4. února sondu do polské hudební tvorby posledních dvou dekád 20. století při interpretaci skladeb Kryzstofa Pendereckého, Henryka Góreckého a Zygmunta Krauzeho. Polská avantgarda se kromě hudby promítla také v happeningu a divadle, do jejichž pozadí program koncertu rovněž pronikne. Souvislosti a odkaz z divadelního oboru přiblíží host a specialista pro tuto oblast, divadelní režisér Václav Martinec . Komponovaný večer, jímž provede jeho dramaturg a odborník na soudobou hudbu Petr Kofroň , se jako obvykle uskuteční v Experimentálním prostoru Roxy – NoD od 19.30 hodin.
Mezi zeměmi bývalého sovětského bloku má polská avantgarda výjimečné postavení, neboť právě tvůrci této etapy byli prvními, kteří skutečně tvůrčím avantgardním způsobem reagovali na západoevropské kompoziční techniky a tendence. Takzvaná polská Nová hudba zpřístupnila interpretačně obtížné zvukové objevy poválečné avantgardy hráčské úrovni, sjednotila používání příslušných grafických symbolů, pracovala s bohatými zvukovými komplexy, čehož využívala především k dramatickým a expresívním zvukovým obrazům. Na rozdíl od západních novátorů přišla na to, jak skladby formovat přehledně.
Kromě skladeb Henryka Góreckého a Zygmunta Krauzeho jsou pro večer v NoDu na programu také díla jedné z nejvýraznějších osobností té doby a současně jednoho z nejslavnějších polských soudobých skladatelů, Kryzstofa Pendereckého. Několikanásobného držitele cen Grammy mělo možnost vidět dirigovat v devadesátých letech i české publikum.
Tvůrci polské Nové hudby svým vizionářským pojetím hudebních kombinací přinesli absolutně neočekávaná vyjádření emocí, psychických stavů a lidských situací v boji za mravní hodnoty, díky čemuž se stali nadčasově inspirativními. Podobně se projevila avantgarda i v divadle, jehož klíčovým představitelem byl polský divadelní režisér a inovátor v oblasti experimentálního divadla Jerzy Grotowski: „Přinesl fascinující pojetí divadla i herectví, jež se zaměřilo na vztah mezi hercem a divákem. Grotowski prostřednictvím svých „svatých herců“ – virtuózů, jejichž tělo i mysl jsou na vysoké úrovni, chtěl rozvíjet tento vztah a vzdát se nákladných výprav a kostýmů, neboť herec sám zvládne atakovat smysly diváka,“ popisuje Grotowského přínos režisér Václav Martinec.
