Francouzsko-česká hudební akademie Telč nabízí už přes dvacet let studentům letní masterclassy s těmi nejpovolanějšími lektory z Česka a Francie. O tom, že o tradice je nutné pečovat a mladé hudebníky je třeba vzdělávat nejen v technice hry na nástroj, jsem mluvila s novou ředitelkou akademie Markétou Vejvodovou a s dlouholetým uměleckým vedoucím, violistou Vladimírem Bukačem.
Nová míza v letní Telči
Markéto, naši čtenáři vás znají jako výbornou novinářku, jak jste se dostala do role ředitelky hudební akademie? MV: Moje cesty se s akademií prolínají už dlouho. Jednak můj otec (houslista František Pospíšil, pozn. red.) byl profesorem na prvním ročníku a pamatuji se, že přijel domů nadšený a mluvil o tom, jaký skvělý česko-francouzský projekt vznikl. Několikrát jsem taky na akademii natáčela pro rozhlas a shodou okolností znám i všechny vyučující profesory, jak české, tak francouzské, ještě z dob mých studií. A díky tomu, že mám za sebou mnohaletou zkušenost v pražské pobočce přední zahraniční reklamní agentury a také manažerské vzdělání i zkušenosti, nebyla ta nabídka tak od věci, jak by se na první pohled mohlo někomu zdát. Když jsem byla oslovena s nabídkou stát se novou ředitelkou, věděla jsem dobře, o jaký projekt se jedná, a navíc pro mě tahle akce byla vždycky něco víc než standardní mistrovské kurzy.
Čím? MV: Akademie vznikla v roce 2003 a pro mě je to ukázka dokonalé kulturní spolupráce, protože ji založilo společně město Telč, francouzské velvyslanectví a Francouzský institut. Navíc v tomto propojení vidím určitou historickou symboliku. Československá národní rada vznikla v roce 1916 v Paříži, předsedal jí Masaryk. Francouzské legie – to je pojem sám o sobě – poprvé bojovaly v kraji Champagne, což je partnerský kraj Kraje Vysočina. Francie byla prvním státem, který uznal prozatímní vládu Československa a tím i vznik Československa. A jen když si vezmete ta jména s česko-francouzskou minulostí, Mařatka, Kupka, Kaprálová, Zdenka Braunerová… Zkrátka myslím, že je spousta důvodů, proč tento počin zachránit. Tak jako mnoho dalších projektů v dnešní době se akademie dostala do bodu, kdy se začalo uvažovat o zrušení.
Z finančních důvodů? VB: Ano, Vysočina není kraj, kde by sídlily velké firmy vhodné pro partnerství s hudebním projektem a tím pádem tu byl potenciál významnějšího sponzoringu. Je třeba ocenit město Telč, že se snažilo akademii držet i navzdory nesnázím a upadající podpoře z francouzské strany, která se začala v posledních letech víc soustřeďovat na nové projekty. Akademie bude fungovat už dvaadvacátý rok a stala se samozřejmostí, na kterou si všichni zvykli, ale nastal čas, kdy je třeba jí začít opět věnovat dostatečnou pozornost.
Podařilo se vám najít sponzora nebo nový zdroj dotací? Jak se situace vyvíjí? VB: Dlouholetým sponzorem byla Komerční banka, pak se jím stal Průmstav, přispívalo samozřejmě město Telč a Kraj Vysočina, místní sponzoři, kulturní mecenáši jako například advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný. Teď nás ale zklamala Evropská unie. Markéta strávila dlouhé hodiny a dny nad žádostí o evropskou dotaci, přizvala si na pomoc i odborníky, ale všechno přišlo vniveč, protože Evropská unie některé dotace otevřela i pro komerční firmy, což je naprosto nelogické. To je i případ kulturních projektů „Kreativní Evropa“, kde bylo mnohem více žádostí než v minulých letech. Neziskovky soutěží o peníze s velkými komerčními subjekty… Z 55 schválených projektů nešel ani jeden do České republiky, celkově z postkomunistických zemí uspělo pouze šest žadatelů. Na evropské dotace jsme tedy nedosáhli.
MV: Já jsem do Telče přišla i kvůli tomu, abych postavila evropský projekt, a tím přivedla akademii k novému zdroji financí. Podobnou strategii ale po vlastní zkušenosti nedoporučuji. Tenhle nově nastavený systém totálně znevýhodňuje malé subjekty. Kvůli zamítnutí žádosti o evropské dotace jsme museli trochu upravit koncepci, ale na druhou stranu se ukázalo, že akademii provází dvě přísloví: všechno zlé je pro něco dobré a v nouzi poznáš přítele. Abych to vysvětlila, základ akademie stojí na geniálním spojení legendární francouzské dechové školy a české smyčcové tradice. Dechové třídy vedou skvělí francouzští hráči, hornista André Cazalet, hobojista Jean-Louis Capezzali a flétnistka Catherine Cantin, a smyčce vede houslista Jan Talich, cellistka Míša Fukačová a hru na violu vyučuje Vladimír. Z obou zemí tedy nabízíme to nejlepší. Abych mohla zažádat o evropské dotace, bylo ale potřeba vymyslet ještě nadstavbu, nějakou přidanou hodnotu a nový směr. Proto jsme dali akademii podtitul Hudebník 21. století a rozhodli jsme se zaměřit na hudební management a na soudobou hudbu, což jsou dvě oblasti, v nichž máme oproti Evropě podle mého poměrně skluz. Pracujeme tu s talenty na uměleckém rozvoji, ale na nastartování jejich kariéry myslíme až příliš málo a pouze soutěže na to nestačí. Je potřeba, aby mladý umělec byl schopen co nejdřív myslet v souvislostech, věděl, co ho očekává ve skutečném světě, který se nemilosrdně orientuje tržně. Velmi dobře tomuto problému rozumí například výborný houslista Daniel Hope. Může nás v mnohém inspirovat… Skvělý hráč, který zároveň ví, jak marketingově oslovit a jak získat publikum. Takoví lidé mají budoucnost, ať chceme, nebo nechceme. Výborných agentur je málo a to je potom zase problematika sama o sobě… Nerada bych v příštích letech potkávala skvělé muzikanty, kteří pláčí nad tím, že nemají uplatnění. A za druhé, je až s podivem, jak se dnes hudebníci odklánějí od soudobé hudby. Já cítím jakousi propast mezi skladateli a hudebníky. Soudobá hudba je dnes poměrně těžko pochopitelná, a pokud k tomu nejsou studenti vedeni jako k běžné součásti repertoáru, nejsou schopni jí porozumět. Takže ačkoli evropské dotace nevyšly, vyslali jsme díky nim akademii novým, a věřím, že dobrým směrem.
A co druhé přísloví „V nouzi poznáš přítele“? MV: Díky přípravě soudobohudební a manažerské linie kurzů jsme se dostali do kontaktu s Dunajskou univerzitou v rakouské Kremži, která je unikátní svým Centrem soudobé hudby, jež vede dr. Eva Maria Stöckler, která mimochodem mluví výborně česky a zabývá se mimo jiné intenzivně dílem Franze Kafky… V průběhu plánování naší spolupráce jsme se dozvěděli, že na ni nebudeme mít finance, ale univerzita se zachovala fantasticky, vyšla nám vstříc a dohodla se s námi na symbolických honorářích.
VB: Díky tomu přivítáme v Telči vedoucího postgraduálního výukového programu hudebního managementu v Kremži Miguela Kertsmana, což je jednak vynikající skladatel, ale i hudební producent, zvukový mistr. Všestranný umělec, který se pohybuje v nejnovějších hudebních trendech a který by v Telči měl každoročně vést online přenášené přednášky hudebního managementu, a mimo to s ním budou moct účastníci studovat soudobé skladby, které si sami vyberou. Po osobním setkání s panem Kertsmanem jsme zjistili, že bude ideální, je to ohromně sympatický člověk, který má k mladým lidem blízko a který dokáže soudobou hudbu zpřístupnit ostatním, najít v ní krásu a emoci.
Toto je zkrácená verze, kompletní rozhovor v HARMONII 7/2016 (koupit)