Dnes večer a znovu 30. května se ve Dvořákově síni Rudolfina rozezní tóny slavnostní opery Bedřicha Smetany Libuše, jejíž koncertní provedení bude hlavním příspěvkem Pražského jara k Roku české hudby a oslavám 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Nastudoval ji dirigent Jakub Hrůša, do hlavních rolí kněžny Libuše a Přemysla ze Stadic obsadil sopranistku Kateřinu Kněžíkovou a Adama Plachetku. Dále vystoupí přední operní pěvci Martin Bárta, Richard Samek, Jan Šťáva, Jiří Brückler, Alžběta Poláčková, Václava Krejčí Housková, Eva Esterková,Tamara Morozová, Jarmila Vantuchová a Martin Šrejma, Česká filharmonie a Pražský filharmonický sbor. Před druhým provedením Libuše se 30. května v 18.00 v Sukově síni Rudolfina uskuteční beseda Jakuba Hrůši s diváky
„Zhostit se tohoto klenotu české hudby s Českou filharmonií s jejím nádherným zvukem a skvělými technickými i lidskými kvalitami je splněním jednoho z mých repertoárových snů,“svěřuje se Hrůša v očekávání tohoto festivalového koncertu. „Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat. Na Pražském jaru budu mít tu krásnou možnost poprvé. To nejpříjemnější na celém faktu, že mohu Libuši takto provádět, je, že se člověk proboří těmi vnějšími obavami z dvojsečnosti, kterou této opeře vložil do vínku už Smetana, a začne ji poznávat z vnitřku jako něco lidského, co skladatel vytváří úplně stejně jako jiná díla, jen s ještě větší přáním, aby to, co do něj vloží, bylo to nejlepší.
Dirigent osvětluje, jaké výkladové nánosy s sebou různá provedení Libuše nesou: „Ponětí o té roli je často v příkrém rozporu s tím, co vidíme v notách. Libuše se traduje jako dramatická, profetická postava, kterou je, ale v notách je traktována jako mnohem oduševnělejší, jemnější, procítěnější a lyričtější bytost. Tou dramatičtější rolí v Libuši je Krasava.“
Podobně vnímá tuto příležitost i představitelka titulní role Kateřina Kněžíková: „Přála bych Smetanovi, aby jeho hudba oblažovala svou krásou posluchače po celém světě. Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše. Tato ikonická postava pro mě vždy byla zosobněním laskavosti, nadhledu, vznešenosti, krásy a spravedlivosti.“
Jak roli studovala? „Člověk k ní přistupuje vědom si všech technických nároků. Uvědomuje si důležitost a přehnanou monumentalitu, kterou do ní vložily generace před námi. A toho jsem se snažila vyvarovat a potlačit to, abych z mého ztvárnění neudělala kopii divadelního představení. Chtěla jsem něco víc. A při zkouškách s orchestrem jsem zjistila, že operu nahlížíme všichni z jiné stránky. Práce mě moc bavila, poznala jsem zase jiné sféry svého hlasu. Musím však podotknout, že tato vybočení z mého obvyklého repertoáru si dovoluji pouze a jedině s panem dirigentem Hrůšou, kterému plně důvěřuji. Mám ho na své straně.“Co je pro ni na roli Libuše nejtěžší? „Byla jsem překvapena, jak chytře Smetana tuto roli napsal. Proroctví Libuše není nejtěžší, není to árie, je to recitativ.“
Kateřina Kněžíková se rozhovořila i o předsudcích spojených s obsazováním zpěvaček do role Libuše: „Jedním z předsudků je, že tuto roli zpívá dramatický soprán. Myslím si, že co dramatický soprán zvládne hravě, o to já se musím velmi snažit. Avšak part Libuše obsahuje mnoho lyrických míst, které zase vyhovují mému hlasu. Paní Beňačková, Podvalová, Šubrtová, Urbanová, to byly skvělé Libuše. Ale byly jiné. A já budu taky jiná.“ S jejím názorem souhlasí Jakub Hrůša a podotýká, že Libuše má blíže ke Smetanově Mařence z Prodané nevěsty než k Miladě z Dalibora.
Adam Plachetka má ke smetanovským rolím blízko: „Je to můj zásadní autor. Před lety jsem se začal pouštět do některých árií. Z mnoha stran jsem slyšel, že jsem na to mlád a že bych si měl počkat. Odpovídal jsem, že jejich námitkám rozumím, ale namítal jsem, že když ty role nebudu mít nastudované, nebudu je mít pod kůží ve chvíli, kdy k nim hlas bude připraven. Dovolím si tvrdit, že se k tomuto okamžiku blížíme, a budu doufat, že budu moci důstojně přispět k oslavám svého oblíbence.“
