V úterý 17. prosince zemřel klavírista, pedagog a noblesní člověk Martin Ballý, nepřehlédnutelná osobnost hudebního světa. Krátce před smrtí převzal cenu Master Prix udělovanou Nadací Život umělce za celoživotní přínos umění.
Martin Ballý (15. 3.1954 – 17. 12. 2024) byl absolventem Pražské konzervatoře a Akademie múzických umění ve třídách Erny Grünfeldové a Josefa Páleníčka. Komorní hudbu studoval u Josefa Vlacha a Josefa Páleníčka. Pod vedením těchto osobností se zrodilo ARS trio, které v letech 1983–1992 hrálo ve složení Dana Vlachová (housle), Jan Páleníček (violoncello) a Martin Ballý (klavír). S tímto souborem navštívil většinu států Evropy a pořídil mnoho nahrávek nejen pro rozhlas a televizi, ale i pro zahraniční společnosti. Jedním z kritikou nejvíce ceněných výkonů byla souborná nahrávka klavírních trií Antonína Dvořáka pro francouzskou společnost BNL. V roce 2023 vydal Supraphon trojalbum archivních nahrávek tria z let 1980 a 1992.
Sólově se vedle světového repertoáru hojně věnoval české soudobé klavírní literatuře – některé skladby premiéroval, jiné nahrával pro rozhlas a televizi. Martin Ballý působil také v porotách významných klavírních soutěží a své koncertní aktivity završoval pedagogickou činností. Nejprve na Hudební škole ve Voršilské ulici, později na Hudební škole hl. m. Prahy a Gymnáziu Jana Nerudy ve třídách s hudebním zaměřením a od roku 2012 na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy. Pravidelně působil na Jihočeských letních hudebních kurzech v Písku pro české a zahraniční studenty.
Mezi studenty Martina Ballýho patří mnoho vítězů domácích i zahraničních soutěží. Pravidelně působil na Jihočeských letních hudebních kurzech v Písku a na mezinárodním festivalu Prague Music Performance. Mezi jeho žáky patří mj. přední čeští pianisté Jan Bartoš a Miroslav Sekera či dirigenti Jiří Rožeň a Marek Šedivý.
Martin Ballý byl nejen vynikající hráč a hudební profesionál, ale také znalec umění. V jeho pracovně na Gymnáziu a Hudební škole není na stěnách volného místa – visí tu obrazy Jana Baucha, Františka Grosse, Vladimíra Boudníka, grafiky Oldřicha Kulhánka, Vladimíra Suchánka, fotografie oblíbených umělců. Pracovna Martina Ballýho je jako on sám – jedinečná, pestrá, svérázná i laskavá.
V rozhovoru pro Harmonii 6/2023 zavzpomínal na provedení Martinů Ritornelů: „Jeden z mých posledních recitálů byl v Poličce. Vylezl jsem na věž, rozhlédl jsem se, ukápla mi slza, zašel jsem na hřbitov, kde mi ukápla další slza, no a večer jsem toho Martinů úplně pokazil. To nemá být! Nikdy nemá člověk hrát v dojetí. Jak říkají herci – dojaté má být publikum, ne herec.“
Vzpomínky jeho přátel, spolupracovníků a žáků na Martina Ballýho přineseme v nejbližších dnech.
