Maďarský dirigent, skladatel a pedagog Peter Eötvös, který zemřel v neděli 24. března 2024 ve věku osmdesáti let, patřil k nejvýraznějším postavám současné hudební scény.
V květnu roku 2016 řídil také Českou filharmonii, kde hrál „klasiky“, jako jsou Lutosławski a Ligeti, a pak také svou skladbu komponovanou pro perkusionistu Martina Grubingera. Redaktorce Dině Šnejdarové tehdy řekl: „V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století hrály současná díla většinou rozhlasové orchestry, zatímco tradiční repertoár byl doménou orchestrů filharmonických. Zhruba před dvaceti lety začaly ale tyto orchestry svůj repertoár rozšiřovat. Byl jsem tehdy mezi prvními dirigenty, kteří byli velkými orchestry pozváni kvůli hudbě 20. století.“ Pak začaly přicházet od těchto filharmonických orchestrů také objednávky. „Nejsem misionářem,“ dodával s nadhledem, “misionáři mají jednu negativní vlastnost, chtějí něco vnutit! Já ne. Jsem jen dítětem své doby.“ V Praze tehdy provedl svou skladbu Speaking Drums, která měla senzační ohlas i díky fenomenálnímu výkonu Martina Grubingera, pro kterého je napsána.
Jako skladatel Eötvös nikdy nerezignoval na sdělnost hudby: „Hudba je vedle jazyka naším nejdůležitějším prostředkem komunikace. Podobně jako bezpočet světových jazyků používá hudba nejrůznější ,hudební jazyky‘. Když slyšíme něco nového, musíme tomu nejprve porozumět.“ Pro skladatele a dirigenta bylo vždycky důležité, že hudba neslouží pouze pro zábavu, ale také vzdělává. „Evropská hudba byla od dob gregoriánského chorálu obohacena o mnoho nových pojmů. Hudba je znějícím zrcadlem každé epochy. Proto by si měla i naše doba zachovat svou hudební identitu,“ zdůrazňoval. Byl zvyklý spolupracovat s nejlepšími hudebníky, nejvíce v Ensemble InterContemporain, ale pak i jinde. „Kvalita hudebníků se ukazuje v preciznosti, artikulaci, v cítění formy a v emocionálním zážitku. Představivost má co do činění s nadáním, zkušeností a vzděláním.“ Přitom hudba musí zůstat aktuální, „Monteverdi, Mozart, Verdi, Wagner, Bartók… ti všichni byli přáteli své doby,“ konstatoval v rozhovoru s Dinou Šnejdarovou.
Peter Eötvös, jehož umělecká cesta se před několika dny uzavřela, pocházel ze Sedmihradska, vystudoval Budapešťskou hudební akademii a poté dirigování na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem. Na pozvání Pierra Bouleze dirigoval v roce 1978 otevírací koncert pařížského IRCAMu (výzkumný ústav pro elektroakustickou hudbu), následně byl jmenován uměleckým vedoucím souboru Ensemble InterContemporain. V této pozici zůstal až do roku 1991. V osmdesátých letech hostoval jako dirigent u německého Ensemble Modern a úzce spolupracoval s řadou světových orchestrů a operních domů (BBC Symphony Orchestra, Budapeštský festivalový orchestr, Royal Concertgebouw Orchestra, La Scala, Théȃtre du Chȃtelet, Royal Opera House Covent Garden atd.). Vyučoval na Hochschule für Musik v Kolíně a na Musikhochschule v Karlsruhe, v roce 1991 založil v Maďarsku Mezinárodní Eötvösův institut na podporu mladých dirigentů a skladatelů. Jeho skladby se pravidelně provozují po celém světě, mezi nejhranější patří Chinese Opera, Psychokosmos, Atlantis, Shadows, Replicea a zeroPoints. Filmová verze opery Le Balcon zvítězila v roce 2004 na festivalu Zlatá Praha.
Pražské jaro navštívil v roce 2006 a hrál tu nejklasičtější Boulezovu avantgardní skladbu Kladivo bez pána. V roce 2018 oslavil Eötvös pětasedmdesátiny na festivalu Moravský podzim, kde dvě jeho skladby dirigoval šéf brněnské filharmonie Dennis Russell Davies. K jeho nejznámějším dílům patří opera Tři sestry na čechovovské téma, jejíž světovou premiéru v roce 1998 dirigoval Kent Nagano a kterou později zařadila do repertoáru třeba Vídeňská státní opera, dále opera o ilegální migraci Zlatý drak, kterou později v drážďanské Semperoper dirigoval Petr Popelka.
Odešla jedna z nejzajímavějších osobností soudobé hudby.
