V neděli 1. října zemřela operní pěvkyně Patricia Burda Janečková. Vystupovala na festivalech v Česku i zahraničí, jako sólistka účinkovala s mnoha českými a slovenskými symfonickými a komorními orchestry. Ve 12 letech vyhrála česko-slovenskou televizní soutěž Talentmania. V roce 2014 se stala absolutní vítězkou světové pěvecké soutěže Concorso Internazionale Musica Sacra v Římě, díky tomu získala stipendium na letních pěveckých kurzech v italském Arezzu. V roce 2016 tři ocenění si odvezla z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Operní zpěv absolvovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. V Národním divadle moravskoslezském ovšem začínala Patricia již jako dítě v rámci Operního studia NDM. Jako členka operního studia účinkovala v muzikálu Kytice (premiéra 2014) a její první „dospělou“ rolí byla Julie v muzikálu skladatele Borise Urbánka a textaře Jaromíra Nohavici Romeo a Julie, poselství lásky (premiéra v prosinci 2017, derniéra v lednu 2020). Na Fakultě umění OU byla žačkou Evy Dřízgové-Jirušové. Vystupovala i v operách – naposledy v nové Prodané nevěstě jako Esmeralda – blíže jejímu srdci byl ovšem muzikál. Aktuálně hrála Mariu v muzikálu West Side Story. Připravovala se také na hlavní roli v původním komorním muzikálu Interview, který jí a Tomáši Savkovi autoři napsali doslova na tělo a divadlo nyní novinku památce Patricii věnuje. K jejím dalším rolím patřily i Johanna ve Sweeneym Toddovi (prem. 2023) nebo dvojrole Pamely Penrosové a modelky Nathalie v muzikálu Květiny pro paní Harrisovou (prem. v říjnu 2020, není již na repertoáru).
Následující vzpomínka na Patricii Janečkovou pochází z pera šéfky souboru muzikálu Národního divadla moravskoslezského Gabriely Petrákové:
Zdálo se, že má naše kolegyně Patricia Janečková před sebou skvělou kariéru. Svým talentem, profesní zdatností i přirozeným kouzlem osobnosti učarovala snad každému, kdo s ní pracovně nebo v soukromí potkal. I náš muzikálový soubor s ní měl spoustu plánů – a ona s námi. Řadu skvělých rolí měla za sebou a další jsme plánovali. Jedna z nich byla dokonce pevně zakotvena v dramaturgickém plánu a vstupenky byly již v prodeji. Člověk míní, pánbu mění. Nebo chcete-li, osud nám kříží plány a nic s tím nenaděláme.
Jako blesk z čistého nebe přišla před časem zpráva, že byla mladé Patricii diagnostikována zákeřná choroba, kterou bychom u ženy v tak mladém věku spíše nečekali. Bojovala s ní statečně a s tvrdou realitou i svými pocity se otevřeně svěřovala na sociálních sítích. Nějaký čas se dokonce zdálo, že svůj boj vyhrává. Ukázalo se však, že pravý opak je pravda. I tuto krutou ránu osudu však Patricie nesla statečně. Chuť do života i práce jí určitou dobu nevzalo ani vědomí, že v tomto boji nemá šanci zvítězit. Sama přišla s myšlenkou nutné alternace v komorním muzikálu Interview, kterou jí autoři psali takříkajíc na tělo. To, že se ale plánované premiéry nedočká, netušila ještě v létě ani ona sama, ani my. Pochopitelně si ji na jevišti budeme představovat, a proto považujeme za samozřejmé, že tuto inscenaci věnujeme její památce. To je ale jen slabá náplast na bolest, kterou nad jejím odchodem všichni cítíme…
