Koncert, který zve k poslechu příznivce tradičních i neprobádaných oblastí klasické hudby, se uskuteční tuto neděli 9. března ve Dvořákově síni Rudolfina. „Nadcházející program se vyznačuje přítomností mnoha sólistů. Tento fakt není dán speciálním dramaturgickým záměrem, vyplynul ze spojení tří kontrastujících skladeb světového repertoáru,“ říká šéfdirigent a hudební ředitel PKF – Prague Philharmonia Jakub Hrůša, který má programovou koncepci na svědomí.
Večer zahájí Koncert pro lesní roh č. 4 Es dur, KV 495 Wolfganga Amadea Mozarta. Poslední z koncertů pro lesní roh, jenž Mozart zkomponoval pro svého přítele, prvního hornistu salcburské kapely Josepha Ignaze Leutgeba, je považován za stěžejní součást hornového repertoáru. Jeho protagonistkou se stane vítězka mezinárodní interpretační soutěže Pražské jaro 2013 a rezidentní hornistka PKF – Prague Philharmonia, Kateřina Javůrková. „Sólové vystoupení naší nejlepší mladé hornistky Kateřiny Javůrkové vyplývá jednak z jejího vítězství v soutěži Pražského jara 2013, jednak z kvalit, které tak jako tak důvěrně známe, neboť je Káťa členkou PKF,“ vysvětluje Hrůša.
Následovat bude světově proslulý Houslový koncert d moll, op. 47 nejvýznamnějšího finského skladatele, představitele novoromantismu Jeana Sibelia, jehož sólové party ne náhodou zazní z nástroje finské hráčky Eliny Vähälä. Toto velice obšírné dílo akcentující dokonalé technické dovednosti i hluboký výrazový přednes dá jedné z mezinárodně nejvyhledávanějších houslistek skvělou příležitost předvést svou virtuozitu.
Uvedení famózního baletu Pulcinella ruského skladatele Igora Stravinského, který v neděli zazní v kompletním provedení, se pak stane stěžejní událostí večera. Podnět ke zkomponování zpívaného baletu o osmi částech vzešel od Stravinského přítele, uměleckého kritika Sergeje Ďagileva, který autorovi pomohl proniknout na západní kulturní scénu. Pulcinella je hlavním hrdinou, jehož milují všechny dívky, a proto se jej chtějí jejich žárliví nápadníci zbavit. Balet měl premiéru roku 1920 v pařížské opeře v kostýmech a dekoracích Pabla Picassa a v choreografii Leonida Mjasina.
„Je to odlehčený, humorný, typicky neoklasicistní kus „hudebního Picassa“, asi nejslavnějšího skladatele 20. století, svým způsobem jeho nejpřístupnější dílo, ve kterém se nechal inspirovat díly italských skladatelů 18. století – Pergolesiho, Galla a jiných. V celku se balet hraje málokdy. S PKF jsme již mnohokrát provedli s chutí svitu z Pulcinelly. Tentokrát zahrajeme celek, a to i s třemi sólovými zpěváky, kteří povětšinou přednášejí texty o (často neopětované) lásce a rozmarech vybíravých dam,“ doplňuje Hrůša.
