Pražský filharmonický sbor má za sebou úspěšnou sérii zájezdů do Německa, Belgie, USA a Ruska. Šňůru zahájil dvěma koncerty v německém Bonnu 20. a 21. září na festivalu Beethovenfest, kde přednesl dva programy orchestrální i komorní chorální hudby včetně světové premiéry skladby Dietera Schnebela BSH Song of Fate: Beethoven – Hölderlin připravenou na objednávku festivalu. Mezi sólisty spolupracujícími se sborem se představili harfistka Jana Boušková, varhanice Daniela Valtová Kosinová, houslista Petr Střížek či violoncellista Tomáš Jamník.
Bonnský deník General-Anzeiger o jejich koncertech napsal: „Sbor, nastudovaný pod vedením Lukáše Vasilka, vládl velkou silou tónu. Také sóloví zpěváci Adriana Kohútková, Aurélie Franck, Michal Lehotský a Pavel Švingr nadchli publikum. (…) Filharmonický sbor z Prahy věnoval celou polovinu svého koncertu v kostele sv. Hildegardy hudbě britského skladatele Johna Taverna. (…) Na „As one who has slept“ rozdělil sbormistr Lukáš Vasilek svůj ansámbl do tří skupin, čímž se postaral o úžasný efekt. Člověk se rázem cítil, jako by byl ovinutý tapisérií zvuků. Sbor nabídl posluchačům úchvatnou hudbu a nechal ji takřka proudit prostorem. (…) V „Sunt lacrimae rerum“ od Carla Orffa pro sólisty a mužský sbor se pánové změnili v silné hudební těleso, jež úchvatně ztvárnilo často archaicky působící deklamace. Grandiózní byl ostatně i dirigentský výkon Lukáše Vasilka, který až potud dirigoval všechny kusy večera zpaměti.“ (General-Anzeiger, 22. 9. 2018)
Na následujícím týdenním turné po Belgii účinkoval pražský sbor spolu s Vlámským symfonickým orchestrem pod taktovkou Jana Lathama-Koeniga. Mezi 3. a 7. říjnem vystoupil na celkem čtyřech koncertech v Bruselu, Bruggách, Gentu a Antverpách. Sbor si pro belgické turné připravil Glagolskou mši Leoše Janáčka a Píseň osudu (Schicksalslied) Johannese Brahmse.
Během americké části turné se pak PFS v čele se sbormistrem Lukášem Vasilkem poprvé představil v prestižní newyorské Carnegie Hall – koncertní síni, v níž se mimo jiné roku 1893 uskutečnila světová premiéra Dvořákovy Novosvětské. Sbor v mimořádně velkém obsazení 100 zpěváků v New Yorku s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem provedl Mahlerovu Symfonii č. 2 „Vzkříšení“, a společně tak 28. října 2018 oslavili sté výročí vzniku Československa. Sbormistr Lukáš Vasilek si atmosféru koncertu pochvaloval: „Byl to velmi slavnostní, doslova povznášející pocit stát u prvního koncertu Pražského filharmonického sboru v Carnegie Hall. Zvlášť když to bylo po boku České filharmonie a Semjona Byčkova, navíc v Mahlerově Vzkříšení, které má v historii PFS tak výjimečné postavení a tak dlouhou interpretační tradici.“
Přečtěte si, jak na newyorské provedení Mahlerovy druhé symfonie společně se sólistkami Christiane Karg a Elisabeth Kulman reagovala americká hudební média (v překladu Ivana Vomáčky):
„Byčkov k Mahlerovi přistupuje s přirozeností a dosahuje tím výsledného dojmu, že všechno je právě tak, jak má být – nenucené, ústrojné, dokonce zdánlivě samovolné. (…) Dirigent a orchestr se s přesností a mistrovsky vyrovnávali s každým detailem partitury. (…) Tohle byl Mahler přednesený se svrchovanou muzikálností, pečlivostí a porozuměním. Každý tempový úsek působil dokonalým dojmem, od záměrně krokového nástupu přes pomalý ländler druhé věty až po překotný kvap vokálních frází ve fantasmagorické větě závěrečné. Dynamika byla skvěle vybroušená a plastická, se vzestupy a poklesy navozujícími dojem, jako by orchestr zvolna dýchal. (…) Stříbřitě oblý hlas Kargové tvořil ideální hudebně-dramatický kontrast k projevu Kulmanové. Vokální sóla jsou tu ovšem relativně krátká – stěžejní složkou je sbor, a ten připravil Lukáš Vasilek naprosto skvěle. Stejně jako v případě orchestru, i jeho zvuk, se zřetelným rozčleněním mužských a ženských hlasů i jejich jednotlivých oborů uvnitř celistvé rozsáhlejší struktury, byl úžasný, a byl to zvuk Mahlerův.“ (New York Classical Review, 29. 10. 2018)
„A v téhle hudbě účinkuje i sbor, že? Samozřejmě – tady to byl Pražský filharmonický sbor. Stálo za to vozit ho sem spolu s orchestrem, za jistě nemalou cenu? Domnívám se, že ano. Tento ansámbl zněl vřele, pohotově, a většinou i přesně. (…) Některé z vrcholů vyzněly fantasticky. Zejména tu mám na mysli jeden z nich, založený v bicích nástrojích. Celek pak ústí do „ja aufersteh’n“ – „ano, povstaňte znovu“ – onoho nejvznešenějšího myslitelného okamžiku veškeré hudby. Kdyby bylo na mě, volil bych k němu stejnou cestu, pro jakou se rozhodl Byčkov? Nikoli. Na můj vkus tu byl maličko příliš váhavý a trochu moc vypočítavý. On ovšem věděl, co chce, a jeho orchestr mu to dal, takže vyvrcholení – to závěrečné – mělo patřičný dopad.“ (The New Criterion, 29. 10. 2018)
„Jako bychom se nyní po dočasném uvolnění a kontrastním vývoji trojice vnitřních vět vraceli k tématům a bouřím věty první. Sbírají se tu síly k rozpoutání vichřice ohromujících rozměrů – ta ovšem začne maximálně ztišeným zpěvem sboru. A sbor předváděl vskutku bezvýjimečnou dokonalost ve svých reakcích na každé Byčkovovo gesto. Tempo tak volné, jako by bylo třeba vyčkat do načerpání zvukových sil k příslibu katarze. Fernorchester skrytý za pódiem nám při tom sděluje, jak daleko jsme pokročili. (…) Veškeré dění pak narůstá až do okamžiku, kdy nám Mahlerova hudba – za účasti celého sboru, úchvatných smyčců a žesťů, harfy, varhan a nakonec i zvonů – zjeví, co znamená být naživu, v této rovině, společně s touto nádherou stvořenou jediným člověkem a uváděnou v život tolika dalšími.“ (Operawire, 7. 11. 2018)
Z USA pak sbor zamířil přímo do Moskvy, kde 31. října vystoupil v Moskevském mezinárodním domě hudby taktéž s Janáčkovou Glagolskou mší a Brahmsovou Písní osudu, op. 54. Na tomto provedení se podílel orchestr moskevské Nové opery pod taktovkou svého šéfdirigenta Jana Lathama-Koeniga. Lukáš Vasilek k tomuto vystoupení dodává: „Glagolskou mši jsme v Rusku uvedli už v únoru s Petrohradskou filharmonií. Na říjnovém koncertě bylo zajímavé sledovat, jestli dílo stejně dobře přijme i moskevské publikum. Myslím, že se tak stalo, a nám se tak znovu podařilo trochu přispět k propagaci české hudby.“
Pražský filharmonický sbor během těchto cest též navázal nová partnerství a již nyní jedná s americkými kolegy o dalším po USA. PFS tak za pár let možná zavítá zpět do New Yorku, Baltimore, Washingtonu či Filadelfie.
