Pražské jaro představuje svého nového dramaturga Josefa Třeštíka. Zároveň letos uvede ve světové premiéře tři díla soudobých českých skladatelů zkomponovaných na objednávku festivalu. „Světové premiéry byly vždy pevnou součástí Pražského jara. Láká nás objevovat nové talenty a pestrost současné hudby. Proto jsme s objednávkou oslovili trojici mladých autorů, v jejichž tvorbě se dnešní svět zrcadlí pokaždé jedinečným způsobem,“ uvádí ředitel festivalu Roman Bělor.
Pestré je i nástrojové obsazení, pro které autoři píší. Jako první bude uvedeno orchestrální dílo Hypnos z pera Šimona Vosečka. Na koncertu 19. května jej zahraje PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou mladého britského dirigenta Bena Glassberga, vítěze soutěže v Besançonu. Skladba æther Jakuba Rataje vedle názvu poutá i nástrojovou kombinací smyčcového kvarteta, klavíru, hoboje a těreminu. Na tuto premiéru se mohou těšit diváci 24. května. Novinka Jany Vöröšové nazvaná Atlas mraků zazní v podání saxofonového kvarteta Bohemia Saxophone Quartet 26. května.
Letošní laureátka skladatelské soutěže České filharmonie Jana Vöröšová se ve své skladbě neinspirovala stejnojmenným filmem režisérské trojice Toma Tykwera a sourozenců Wachowských: „Vůbec ne – film jsem ani neviděla, je to náhoda! Mraky mě vždycky zajímaly. Fascinují mě jejich proměnlivé tvary. Stejně jako mraky, i hudba je podobně mnohovrstevná. Pozorování mraků nabízí jednoduchý a intenzivní zážitek. Stačí zvednout hlavu a můžu se kochat.“
„Tón saxofonu je pro mnoho lidí zatížen asociacemi na jazzovou hudbu, ale tomu bych se právě chtěla vyhnout a najít trochu jiný než obvyklý zvuk,“ říká Vöröšová o své nové skladbě. „Proto jsem ansámbl rozšířila o akordeon. Skladbu doplní o bohatou harmonii a zvukově se bude dobře pojit se saxofony. Navíc je nástrojem, který ‚dýchá‘, může frázovat podobně jako dechové nástroje.“ Soubor Bohemia Saxophone Quartet, jež skladbu provede, již mnoho let působí na české scéně, kde systematicky a na vysoké úrovni mapuje český i světový repertoár pro toto nástrojové složení.
S objednávkou orchestrálního díla oslovilo Pražské jaro Šimona Vosečka, českého skladatele působícího od roku 2002 ve Vídni. „V Praze jsme měli zatím málo příležitostí poznávat jeho hudbu, která je zároveň moderní i posluchačsky přístupná,“ říká kurátor soudobé hudby na Pražském jaru Miroslav Pudlák. Tím je umocněna symbolika pražsko-vídeňské dramaturgické linky tohoto koncertu: vedle Vosečka zazní dva slavné Mozartovy opusy – Symfonie č. 40 g moll a Koncert pro lesní roh č. 2 Es dur.
Šimon Voseček sklízí úspěchy na mezinárodní scéně zejména díky komorním operám. I jeho nové dílo nazvané Hypnos rozvíjí atmosféru nočních scén jeho zatím poslední opery Hybris, která byla před třemi lety s úspěchem provedena ve vídeňském Sirene Operntheater. „Hypnos nesleduje konkrétní hudební program, jde spíš o atmosféru někde na hraně vědomí a podvědomí,“ popisuje Voseček. Zatímco někteří autoři si zakládají na užití novodobých technik instrumentální hry, pro Vosečka nejsou zásadním parametrem určujícím originalitu skladby: „Poslední dobou si všímám, že je vlastně využívám stále méně. Postupem času docházím k přesvědčení, že v mém osobním případě nejsou novodobé techniky hry nezbytné pro novodobost hudby samotné, v mém případě možná dokonce naopak. Jako školený varhaník jsem vyrůstal na hudbě např. Bacha nebo Messiaena, tedy hudbě založené primárně na práci s výškami tónů. Teď se mi zdá, že se postupně vracím k těmto kořenům,“ zamýšlí se Voseček. „Partitura Hypnos v podstatě nepřináší zásadně jiné technické nároky, než ty, které byly běžné už před rokem 1945, snad s výjimkou rytmických poměrů. Z tohoto pohledu někdo může vnímat moji hudbu jako spíše konzervativnější.“
Tvorba Jakuba Rataje přesahuje do světa zvukových instalací a performancí inspirovaných lidským tělem – pohybem, dechem, pulzem a gesty. Tyto předpoklady jej předurčily pro kompozici skladby pro těremin, bezdotykového nástroje, který je ovládán pouze pohybem paží, dlaní a prstů. „Název æther je skrytým věnováním výjimečnému a v této skladbě exponovanému hudebnímu nástroji – těreminu, původně známému jako ætherphon,“ vysvětluje Rataj. „V době vzniku tohoto nástroje (1919) byl pojem æther chápán jako všudypřítomná substance, v níž se šíří elektromagnetické záření. Aetherphon je nástrojem, který přetváří prázdný prostor mezi člověkem a dvěma anténami ve zvukové frekvence. Stojí ve středobodu celé kompozice. Často jen nenápadně propojuje ostatní nástroje díky svému mimořádnému frekvenčnímu rozsahu a charakteristické zvukové barvě vzdáleně připomínající lidský hlas.“
Zatímco mnozí skladatelé – včetně Bohuslava Martinů ve své Fantazii z roku 1945 – používají těremin jako sólový nástroj, Rataj se snaží tento nástroj do zvuku ansámblu integrovat: „V tom právě spočívá velká výzva. Zkombinovat a vyvážit akustické nástroje s amplifikovanými je nelehkým úkolem, skladbu může obohatit nebo i úplně zastřít.“
Již popáté se na Pražském jaru představí jeden z nejprestižnějších souborů zaměřených na soudobou tvorbu Ensemble intercontemporain, jež v Praze v minulosti vystoupil i se svým zakladatelem Pierrem Boulezem v roli dirigenta. „Obvykle zde prezentoval klasiku 2. poloviny 20. století, nebo osvědčené opusy. Tentokrát přináší horké novinky – novou skladbu Bruna Mantovaniho, kterou nedávno premiéroval, a nové dílo Miroslav Srnky vzniklé pro LA Philharmonic, které v Praze zazní v evropské premiéře,“ doplňuje Pudlák.
Josef Třeštík novým dramaturgem Pražského jara
Novým dramaturgem Pražského jara byl z iniciativy managementu festivalu a jeho umělecké rady jmenován Josef Třeštík. „Příchod Josefa Třeštíka na pozici dramaturga znamená posílení Pražského jara o inspirativní a v dané oblasti zkušenou osobnost. Obnovení pozice dramaturga je součástí záměru managementu a umělecké rady určit jasnou programovou linii festivalu pro třetí dekádu 21. století, jejíž přesnou podobu bude mít na starosti,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor.
Josef Třeštík působí od roku 2015 jako dramaturg Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Aktivně se tak podílí na nové profilaci tělesa, výběru hostujících sólistů a zadávání tvůrčích objednávek současným hudebním skladatelům. Tuto pozici bude zastávat souběžně s působností na Pražském jaru. Od roku 2018 má ve funkci hlavního hudebního dramaturga Českého rozhlasu na starosti také dramaturgii hudební prvovýroby, tedy studiového natáčení a výběr koncertů natáčených Českým rozhlasem. Od roku 2015 je také dramaturgem festivalu soudobé hudby Contempuls. „Mám obrovskou radost, že budu mít možnost formovat dramaturgii největšího domácího hudebního festivalu. Současně ale cítím velikou odpovědnost. Pražské jaro má nesmírně bohatou tradici, které by se nemělo zpronevěřit. Můžeme z ní čerpat, ale neměla by festival svazovat a bránit mu, aby se ve 21. století svobodně rozvíjel dál,“ říká Třeštík ke svému jmenování.
