Pěvkyně Jarmila Novotná patřila k nejzářivějším hvězdám operního nebe své doby. V průběhu večera, který připomene třicáté výročí úmrtí této výjimečné umělkyně, vystoupí vynikající operní sólistky a sólisté, kteří v mnohém navazují na její odkaz.
Národní divadlo vzdá 7. dubna hold památce Jarmily Novotné přehlídkou rolí, kterými se proslavila nejvíce: od Smetanovy Mařenky, přes Verdiho Violettu, Pucciniho Mimi, Rossiniho Rosinu, Mozartova Cherubina nebo skvostného Oktaviána v Růžovém kavalíru Richarda Strausse až po operetní žánr. Jarmila Novotná zpívala po celém světě, zejména v Praze, Vídni, Berlíně a Salcburku, vMetropolitní opeře v New Yorku byla miláčkem publika nepřetržitě celých šestnáct sezon od roku 1940 do roku 1956. Svým vzhledem i smyslem pro hereckou akci zaujala i Hollywood, hrála např. ve filmu Velký Caruso a mnohých dalších.
Pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka spolu s Orchestrem Národního divadla vystoupí operní zpěvačky a zpěváci, kteří mají široké zkušenosti nejen z českých pódií, ale jsou také vyhledávanými interprety na zahraničních scénách: Arnheiður Eiríksdóttir, Olga Jelínková, Zuzana Marková, Alžběta Poláčková, Petra Alvarez Šimková a dále Jaroslav Březina a Jiří Sulženko. „Znám velmi podrobně z nahrávek interpretaci Jarmily Novotné a moc obdivuji její široký záběr i to, jak se dokázala prosadit v New Yorku a dalších metropolích,“ přiznává Zuzana Marková, která již během své kariéry stihla zazářitna mnoha prestižních scénách a opakovaně se na ně vrací. Na koncertu k poctě Jarmily Novotné zazpívá například árie Violetty nebo Mařenky.
Jarmila Novotná v Berlíně a Praze spolupracovala mimo jiné s dirigentem Alexandrem Zemlinskym, např. při provedení Beethovenovy Symfonie č. 9, kterou později zpívala s dalším politickým emigrantem, Arturem Toscaninim. Koncert proto symbolicky zakončí poslední věta této symfonie, tj. „Óda na radost“, v podání Olgy Jelínkové, Arnheiður Eiríksdóttir, Jaroslava Březiny a Jiřího Sulženka ve spolupráci se Sborem Národního divadla, který připravuje šéfsbormistr Lukáš Kozubík.
Program večera:
B. Smetana: Prodaná nevěsta, předehra
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Mařenka: Och jaký žal… Ten lásky sen (Z. Marková)
W. A. Mozart: Figarova svatba, Cherubino, Non so piu (A. Eiríksdóttir)
G. Verdi: Falstaff, Nanetta, Sul fil d’un soffio etesio (O. Jelínková)
G. Verdi: La traviata, Violetta, È strano… Sempre libera (Z. Marková)
G. Rossini: Lazebník sevillský, Rosina, Una voce poco fa (A. Eiríksdóttir)
G. Puccini: Bohéma, Donde lieta (A. Poláčková)
J. Weinberger: Švanda dudák, orchestrální mezihra
J. Weinberger: Jarní bouře, Lydia Pawlowska, Sitzt man nachts mit einer Frau beim Tee (Z. Marková)
J. Offenbach: Hoffmannovy povídky, Antonia, Elle a fui, la tourterelle (A. Poláčková)
F. Lehár: Giuditta, Meine Lippen, sie küssen so heiß (P. Alvarez Šimková)
přestávka
R. Strauss: Růžový kavalír, úvod k 1. jednání
R. Strauss: Růžový kavalír, finále – Marie Theres… Hab‘ mir’s gelobt (A. Eiríksdóttir, P. Alvarez Šimková, O. Jelínková)
L. van Beethoven: Óda na radost (O. Jelínková, A. Eiríksdóttir, J. Březina, J. Sulženko, Sbor Národního divadla)
Zdroj: www.narodni-divadlo.cz
Pěvkyně Jarmila Novotná (23. září 1907 Praha, Rakousko-Uhersko – 9. února 1994 New York, USA) patřila k nejzářivějším hvězdám operního nebe své doby. Rodačka z Královských Vinohrad propadla kouzlu divadla a hudby už v dětství, kdy jako komparzistka vystupovala na scéně Vinohradského divadla. Na doporučení herečky Zdeňky Baldové se dostala na konkurz do činohry Národního divadla, kde později ztvárnila řadu menších rolí. V roce 1923 začala studovat zpěv u světově proslulé Emy Destinnové a sólisty Národního divadla Hilberta Vávry. Operní kariéru zahájila v neuvěřitelných sedmnácti letech jako Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě na scéně Národního divadla v Praze. Její následná angažmá ji přivedla do Arena di Verona, Teatro San Carlo v Neapoli, od roku 1929 byla na pozvání Otto Klemperera sólistkou Krollovy opery v Berlíně, kde účinkovala také na dalších operních a operetních scénách. V Berlíně a Praze spolupracovala mj. s dirigentem Alexandrem Zemlinskym, např. při provedení Beethovenovy 9. symfonie, kterou později zpívala s dalším politickým emigrantem Arturem Toscaninim. Kvůli vzrůstající moci nacistů musela Berlín opustit a přesídlila do Vídně, kde jako sólistka Státní opery získala titul komorní pěvkyně. Kvůli úzkým přátelským stykům s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem a jasným demokratickým postojům se nejen v rodné zemi stala s nástupem nacismu personou non grata. V roce 1942 byla na majetek rodiny uvalena tzv. vnucená správa nacistických úřadů. Nové působiště našla v Metropolitní opeře v New Yorku. Během války se výrazně angažovala v šíření české kultury a účastnila se mnoha akcí ve prospěch své vlasti. Nejznámější je její nahrávka Lidických písní, kterou nahrála za klavírního doprovodu Jana Masaryka ve dnech heydrichiády v roce 1942. Spolu s ním také premiérovala Nový špalíček Bohuslava Martinů, skladatele rovněž žijícího v americkém exilu.
