Koncertní provedení poněkud opomíjené opery Giacoma Pucciniho Vlaštovka – La rondine bylo připraveno již déle než rok, ale pandemie zasáhla jako u mnoha jiných kulturních projektů. V úterý 18. ledna naštěstí již Vlaštovku mohl představit jako svůj doprovodný program festival Opera 2022 v sále Kočárovny zámeckého areálu Ctěnice na severním okraji Prahy. Městská část Praha-Vinoř, ke které Ctěnice patří a v areálu jsou výstavní i depozitní prostory Muzea hl. m. Prahy, poskytla zázemí pro polokoncertní provedení Vlaštovky a hlavní zásluhy patří Robertu Rytinovi, který pečlivě zpracoval Pucciniho odkaz. Jako vinořský patriot, profesí grafik a také znalec a milovník oper, vpravdě renesanční osobnost, se s láskou věnoval přípravě Vlaštovky jako „světové premiéře komorní verze“. Pucciniho hudba je zde obdivuhodně „organická“, jak se sám skladatel vyjádřil a oslovuje brilantní syntézou klasicistních postupů s hudebním stylem počátku 20. století včetně nových tanečních rytmů.
Rytinovo zpracování klavírního výtahu opery vychází z první verze uvedené r. 1917 v Monte Carlu a v úpravě pouze pro pět sólistů a klavír uvádí z Pucciniho skladby vše podstatné. Zkrácená komorní verze 1. a 2. dějství je doplněna árií venkovana Ruggera „Parigi! E la citta dei desideri“, kterou připsal skladatel až ve verzi z r. 1920 a partitura 3. dějství je oživena ještě dvěma Pucciniho písněmi Canto d’anime z r. 1904 v podání básníka Pruniera a následné Sogno d’or z r. 1912, kterou zpívá služka Lisette, což Robert Rytina zvolil jako příjemné rozšíření pěveckého vystoupení druhého milostného páru Vlaštovky. Téma opravdové i vysněné lásky a neustálá touha po svobodě hlavní hrdinky, kurtizány Magdy, která přes všechny úspěchy stejně chce zůstat „vlaštovkou, která přiletí a odletí…“, je hudebně uchopeno Puccinim vskutku nadčasově.
Citlivá úprava komorní úpravy Vlaštovky Robertem Rytinou se báječně propojila s hudebním nastudováním Zdeňka Klaudy, který celý večer provázel pěvecké výkony výborným klavírním doprovodem i sólovými vstupy. Očekávanou hlavní roli Magdy nastudovala Kateřina Kněžíková, ale nemoc ji téměř na poslední chvíli z provedení vyřadila. Pořadatelé v čele s ředitelkou festivalu Lenkou Šaldovou však nepodlehli panice a nabídli roli Tereze Mátlové, která s energií sobě vlastní nastudovala náročný part za pouhé čtyři dny. Nastoupit do dobře sehrané komorní sestavy bylo jistě odvážné, ale vybraná společnost sólistů – tenoristy Richarda Samka, sopranistky Nikoly Uramové, tenoristy Daniela Matouška a sopranistky Varine Mkrtchyan – přijala novou kolegyni výborně a připravila spolu se Zdeňkem Klaudou posluchačům krásný operní koncert.
Na pomyslné jeviště v průčelí sálu s klavírem, pěkným dobovým paravánem a v rohu nenápadně nainstalovaným prostřeným stolem naznačujícím lokál přichází po klavírní předehře mladý básník Prunier, ztvárněný výtečným tenoristou Danielem Matouškem. Mladistvý hlas znělý a mužný s pěknou kantilénou zaujal hned od počátku, plnokrevný soprán Terezy Mátlové rozezněl poté naplno její sytý témbr s výraznými výškami a velmi pěknými měkkými tóny v tišších partiích. Tenor Richarda Samka je proslulý intonační jistotou a silou, s níž pěvec vždy zvládá náročné sekvence a v duetu s Terezou Mátlovou barevné valéry jejich hlasů nádherně souzněly. Postavy Magdiny služky Lisette se ujala s hladkým zajímavým sopránem Nikola Uramová, jejíž hlas doslova pohladil. V duetu s Danielem Matouškem vynikl soulad jejich emocí a oddanosti v romantické něžnosti. Čtveřice pěvců si od počátku získala sympatie obecenstva také hereckým projevem, s nímž zpěv v průběhu děje doprovázela.
Druhé dějství se přenese do tanečního lokálu, což podtrhla produkce zábavnou formou nabídky točeného piva přímo účinkujícím, pro dámy byl připraven také likér. Uvolněná atmosféra s tancem a půvabným duetem dvojice Magdy a Ruggera pokračuje také v duetu mladé dvojice Pruniera s Lisette. Puccini zde vykreslil příjemný večer se zamilovanými páry působivými tanečními rytmy. Po závěrečném pěkném kvartetu se ozve již jen vzdálený hlas Dámy, připomínající že „láska je jen přeludem“, hezky podaný vysokým a jemným sopránem Varine Mkrtchyan.
Třetí dějství se odehrává na Riviéře, kam se uchýlila Magda a Ruggerem a také básník Prunier stále zamilovaný do Lisette. Štěstí je krásná věc, čas plyne jako v pohádce a milostný duet Terezy Mátlové s Richardem Samkem báječně modulovaný s lehkostí a nadhledem zaujal vysokou náročností, již se oba pěvci zhostili s noblesou a profesionalitou. Osamocení Magdy, která váhá mezi láskou a návratem ke svobodnému životu v Paříži, vystihla Tereza Mátlová niternými emocemi naplněným sólem. Duet Nikoly Uramové a Daniela Matouška začíná radostně, ale záhy přechází do hádky, v níž tenorista vyniká v obtížných chromatických výškách, v duetu zaujmou nádherným souzvukem svých procítěných hlasů a výstup zakončí výtečné tenorové sólo, jež vyvolalo spontánní potlesk auditoria. Lisette poté už sama se v něžném půvabném sólu vyznává z lásky, kterou opustí podobně jako její paní. Ruggero se odmítá smířit s Magdiným odjezdem, přemlouvá ji a ve vypjatém duetu s plnokrevným klavírním doprovodem vrcholí úžasná vzájemná vyznání. Magda jako vlaštovka nemá domov a musí letět dál za sluncem. Do tísnivého ticha zaznívá opět vzdálený hlas Dámy – Varine Mkrtchyan – „Nevěř na lásku!“
Jak mimořádná je Pucciniho Vlaštovka, tak báječné bylo i její koncertní provedení ve Ctěnicích. Výborně sezpívaní sólisté s vynikajícím klavírem představili operu, kterou Puccini pro její přitažlivost nedokázal nikdy dokončit.
