„Olga Fečová celoživotně ztělesňuje přístup, který se ukázal jako zásadní a zachraňující i teď v počátku covidové epidemie: že totiž nezištná péče o druhé může být integrální součástí života i těch, kteří nemají v hmotné oblasti nadbytek,“ vysvětluje Zuzana Jurková a doplňuje: „cestu do Vladislavského sálu by si Olga Fečová nepochybně zasloužila.“
Narodila v roce 1942 jako Olga Demeterová ve slovenském Humenném. Oba rodiče Olgy Fečové pocházeli z hudebnických rodin. V pěti letech se přestěhovala do Prahy. V roce 1968 se provdala za uznávaného romského hudebníka Josefa (Jožku) Feča (1940–2013), který skládal hudbu a rovněž – s muzikanty z širší rodiny, a později i dětmi a vnoučaty – hrál v souborech nejrůznějších žánrů. S ním Olga vychovávala dvě dcery. Sama se při zaměstnání věnovala dětem ze znevýhodněných prostředí. V roce 1996 tuto péči formalizovala založením souboru Čhavorikaňi luma (romsky „Dětský svět“) v Neratovicích, později v Náchodě, Berouně či Krupce. V posledních letech se angažuje i v projektu Jileha (z. s. Slovo 21), orientovaným na romské ženy. Od roku 1990 byla Olga Fečová členkou Českého helsinského výboru a před čtyřmi lety získala prestižní cenu Roma Spirit.
