Rok 2024 je nejen Rokem české hudby, ale připomínáme si také 200. výročí narození českého hudebního velikána Bedřicha Smetany. Oba tyto milníky určovaly výběr premiér pro letošní sezonu. Operní soubor DFXŠ připravuje uvedení prostonárodní opery s poetickým názvem Hubička, podle skutečného příběhu z Podještědí – vdechne život dílu z prostředí, kde je příběh doma.
Premiéry se konají 26. a 28. dubna 2024 v Šaldově divadle.
Hubička se společně s Prodanou nevěstou řadí k nejhranějším operám Bedřicha Smetany.
Kolem roku 1874 prožíval Smetana nejtragičtější období svého života. V srpnu se začaly objevovat první příznaky sluchové choroby a jeho stav se rychle zhoršoval. Kromě sluchu ztratil Smetana v té době také existenční jistotu – musel přerušit své působení v divadle. Navzdory nepřízni osudu ale nezatrpkl a ponořil se ještě hlouběji do skládání. Z tohoto období také pochází jeho mistrovské dílo Má vlast. Hubičku komponoval v době, kdy už trpěl kompletní ztrátou sluchu. Přesto se mu operu podařilo protknout laskavým humorem, půvabem a poetikou českého venkova. Vnitřní nadšení, které Smetana prožíval v době, kdy dílo komponoval, se v hudbě jednoznačně promítá. Poutavé melodie se mísí s výrazným rytmem, které vychází z české lidové hudby. Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel opery DFXŠ Zbyněk Müller.
V roce 1871 vyšla sbírka s názvem Kresby z Ještědí spisovatelce Karolíně Světlé. Mezi drobnými povídkami byla i Hubička s podtitulem Obrázek ze života pohorského lidu našeho. Čerpá námět ze skutečného příběhu, který se stal v okolí malé podještědské vesnice Světlá, odkud také pochází umělecké jméno autorky. Když Bedřich Smetana požádal Elišku Krásnohorskou o libreto, nabídla mu právě povídku Hubička. Smetana jí ale po přečtení vrátil povídku s tím, že v ní nenachází nic hudebního a že text ke zhudebnění není příliš vhodný. Krásnohorská to ale nevzdala, zveršovala první scénu a nabídla ji skladateli znovu k posouzení. Smetana byl nadšen – zřejmě víc než samotný námět se mu líbilo zpracování Krásnohorské a hudebnost jejích veršů.
Hubička vyniká mezi jinými českými operami především věrným ztvárněním skutečného, prostonárodního života. Příběh opery je ukázkovým příkladem opravdové, nesobecké lásky. Lyrický obraz mladého vesnického páru Vendulky a vdovce Lukáše má poměrně jednoduchý děj. Pohádají se o hubičku – Vendulka nechce dát Lukášovi před svatbou hubičku a ten vše řeší jako typický muž. Jak to dopadne?Naštěstí dobře, oba si nakonec padnou do náruče. Rozuzlení spočívá v pochopení a vzájemné toleranci.
Bedřich Smetana měl na Liberecký kraj specifické kontakty. Jeho matka několik let žila v Českém Dubu a přistěhovaly se sem dokonce i Smetanovy sestry Fanny a Betty. Skladatel zde svou rodinu několikrát navštívil. Kromě rodiny zde navštívil také svého někdejšího učitele hudby, libereckého rodáka Josefa Proksche. Vše se dozvídáme z pečlivých vedených deníkových zápisků. Přímo o Liberci si pak Smetana ve svém zápisku z 26. června 1859 zapsal: „O Liberci lze jen říci, že město je velmi ošklivé, jeho poloha ale rozkošná.“ Nutno podotknout, že Liberec tehdy prožíval dynamickou proměnu v sebevědomé průmyslové centrum. Výstavbu vilových čtvrtí a reprezentativních budov mělo město však město teprve před sebou.
Režisér Michael Tarant o připravované inscenaci
„Smetana je pro mě absolutní hrdina, vzhledem k tomu, že Hubičku psal v nejdramatičtějším období svého života,“ říká režisér inscenace Michael Tarant. „Skladatel hlavní hrdinku zcela povýšil. Vnímám to, jako by opera byla psána ženskýma očima. Je v ní spousta nádherných obrazů a je to velký příběh – příběh ze života každého z nás. Rád bych, aby liberecká Hubička byla opravdová, aby vše na scéně žilo. Mám dojem, že když se příběh odehraje pravdivě a poctivě, divák to ocení víc než nějaké vyumělkované moderní pojetí,“ dodává režisér.
Kostýmní výtvarnice a scénografka Dana Hávová jde ruku v ruce s představou režiséra a drží se tradičního pojetí a odkazu na lidové tradice a prostředí ve všech složkách. Společně tak tvoří idylický obraz tehdejší doby, který má přenesený do současnosti stále svou vypovídající hodnotu a i po 148 letech od svého prvního provedení promlouvá do našich duší.
V inscenaci účinkují také Folklórní soubor Jizera a Dětský folklórní soubor Jizerka pod uměleckým vedením Dalibora Tuže a Heleny Janouškové. Představí se jak na jevišti, tak i mimo něj. Diváci se díky nim již při vstupu do divadla ocitnou v časech, kdy Vendulka s Lukášem v Podještědí prožívali svůj milostný příběh.
Inscenační tým
Hudební nastudování, dirigent Zbyněk Müller
Dirigent Igor Karpilovskij
Režie Michael Tarant
Scéna, kostýmy Dana Hávová
Sbormistr Tadeáš Tulach
Pohybová spolupráce Igor Vejsada
Dramaturgie Lenka Dandová
Hudební příprava, korepetice Maxim Biriucov
Asistent dirigenta Igor Karpilovskij
Asistent režie Šárka Brodaczová
Osoby a obsazení
Paloucký GUSTAV BELÁČEK / JIŘÍ PŘIBYL
Vendulka MARKÉTA KLAUDOVÁ / LÍVIA OBRUČNÍK VÉNOSOVÁ
Lukáš DUŠAN RŮŽIČKA / MARTIN ŠREJMA, SERGEY KOSTOV (STUDIJNÍ ÚKOL)
Tomeš JIŘÍ BRÜCKLER / JIŘÍ HÁJEK
Martinka LUCIE HILSCHEROVÁ / PETRA VONDROVÁ
Matouš ANDREJ KHARLAMOV / MARTIN MATOUŠEK
Barče VERONIKA KAISEROVÁ / ELIZABETH LEGIERSKI
Strážník JÁN KOSTELANSKÝ / SERGEY KOSTOV
Matka (první žena Lukášova) ŠÁRKA VENCLOVÁ
Ozvěna RADKA ČERNÍKOVÁ
Muzikanti na scéně Kateřina Nocarová (flétna)
Jan Pařík (klarinet)
Kryštof Křemenák (klarinet)
Orchestr a sbor DFXŠ
Spoluúčinkuje Folklórní Soubor JIZERA Liberec a Dětský folklórní soubor JIZERKA –
umělecké vedení Dalibor Tuž a Helena Janoušková
Pejsek Julinka
Koncertní mistr Yuriy Horbachuk / Petr Matěják
Inspice Marian Mičjar
Nápověda Alena Miriam Režná
