spoti

Digitální klasika není svatokrádež: srovnání streamovacích služeb

Pozn.: šedý text lze případně vykrátit jako první.

 

Některou z aplikací pro on-line poslech neboli streamování hudby má dnes v telefonu snad každý druhý teenager. Mají tyto služby co nabídnout i milovníkům klasické hudby? Rozhodně ano.

Puristé nedají dopustit na CD nebo vinyl, ale i digitální služby mají svoje výhody, například širokou nabídku, která umožňuje snadno si z mnoha různých nahrávek téže skladby najít tu oblíbenou. Jde o hezkou ilustraci výroku jistého ekonoma, že “kapitalismus je spiknutí, jehož cílem je snížit zisky na nulu”. Za cenu jednoho výprodejového CD měsíčně získáváte přístup k vesmíru hudby, který vám vystačí do konce života – pro umělce krutý trh, pro posluchače sen.

V následujícím textu srovnáme celkem 9 služeb – ty od IT gigantů, nezávislé služby jako Spotify, a odvážlivce zaměřené výhradně na klasiku. Existují i různé multimediální archivy, např. portál Berlínské filharmonie, Medici.tv nebo úžasný holandský projekt allofbach.com, který postupně zpřístupňuje (zdarma!) celé dílo J. S. Bacha. Tento text se ale zaměřuje pouze na streamovací platformy.

Podle čeho vybírat? Cena předplatného či kvalita přenosu hudby jsou důležité, v případě klasiky jsou ale ještě důležitější šíře katalogu, kvalita databáze a snadnost vyhledávání. Právě s komplexními informacemi o klasické hudbě se digitální služby vypořádávají různě. 

Popmusic si obvykle vystačí s modelem “interpret – album – skladba”. Michael Jackson je Michael Jackson, Thriller je Thriller. Komplikace jsou povětšinou leda reedice či živé nahrávky. Skutečný autor hudby zůstává mnohdy skromně v pozadí. V klasice jde samozřejmě v první řadě o autora. Interpretací jsou často desítky, podílí se na nich dirigent, orchestr, sbor, sólisté… Šostakovič může být Shostakovich nebo Schostakowitsch, Antonín Rejcha také Antoine Reicha, univerzální popové “album” se rozpadá do opusů, vět… Zkrátka, zachytit všechny detaily, na které jsou posluchači zvyklí, je vysoká škola informatiky.

Rychlé srovnání:

	Idagio	Primephonic	Naxos	Spotify	Google Play	Deezer	Tidal	Apple Music	Amazon
Cena – 1 uživatel **	256	185	589	153	149	165	149	149	232
Cena rodinná	–	–	–	230	224	249	224	229	348
Datová kvalita	FLAC	320 kbps*	128 kbps*	320 kbps	320 kbps	320 kbps*	320 kbps*	256 kbps	256 kbps*
Je i free verze?	ANO	–	–	ANO	–	ANO	–	–	–
Šířka nabídky klasiky	***	**	***	**	**	**	**	**	**
Uživatelská přívětivost	***	**	*	***	*	**	**	**	**

*  pro lepší kvalitu existuje dražší předplatné ** ceny udávané v USD či EUR přepočteny kurzem k 15.11.2019

IDAGIO

Jako první proto uveďme relativně novou službu, která se s komplexním světem klasiky vypořádala nejlépe. Jde o berlínský “startup” IDAGIO. Ten klíč k vytvoření dokonalé databáze děl nenašel v umělé inteligenci, ale v týmu muzikologů z masa a kostí. Část týmu mimochodem pracuje na Slovensku.

Pečlivý přístup je vidět. Chcete nahrávky Šostakovičových koncertů? Monteverdiho, ale jen s Jordim Savallem? Janáčkovy opery? Nebo Janáčka, ale jen s Mackerassem? Purcella, ale jen pokud ho zpívá Emma Kirkby? Vše je otázkou několika kliknutí, stačí vyhledat skladatele a poté z vybrat interpreta či hudební formu.

Dodejme, že aplikace pro Android je oproti webu zjednodušená. V metru stejně asi klasiku analyzovat nechcete, ale může to trochu vadit např. na tabletu propojeném s domácím audiosystémem. 

Díky propracované databázi může Idagio nabídnout i zajímavé playlisty – ty jsou sestavovány jednak “ručně” odborníky dle tématu či příležitosti (nezbytný Danse Macabre na Halloween, ale hlavně velice inspirativní pohledy na díla méně známých skladatelů), jednak automaticky podle nedávno poslechnutých skladeb. K Šostakovičovi vám služba nabídne i skladby jeho méně známých, ale neméně zajímavých současníků. Ideální pro podzimní dny plné sovětské šedi!

Úzké zaměření na klasiku má však i slabé stránky. Pokud se vám líbí filmová hudba Johna Williamse, Star Wars tu najdete – ale jen pokud úryvky nahrál některý ze světových orchestrů, ne soundtrack jako takový. Zklamáni budou i milovníci jazzu, který Idagio v současné verzi nechává stranou, opět s výjimkou skladeb v interpretaci “klasičtějších” umělců.

Tuzemské posluchače také zamrzí absence nahrávek od Supraphonu, alespoň v době psaní tohoto textu. Potěší naopak nedávno spuštěná bezplatná verze. Přes některé drobné nedostatky autorovi těchto řádek nezbývá než připojit se k mnoha dalším obdivným recenzím, Idagio je opravdu geniální počin.

Primephonic 

O něco mladší, ale podobně agilní konkurent Idagia se jmenuje Primephonic. Základní předplatné je o něco levnější, jinak jsou si služby vcelku podobné. Aplikace pro Android je ovšem méně propracovaná, stejně tak i vyhledávání. Katalog s Idagiem sdílí absenci Supraphonu, o něco lépe je na tom v jazzu – alespoň nejzákladnější hvězdy jako např. Duke Ellingtona tu najít lze. Bohatá je i nabídka tematických playlistů. Primephonic nabízí kolem milionu zvukových stop, polovinu nabídky Idagia, které tak zřejmě zůstane první volbou příznivců klasiky (kromě zmíněných jazzmanů). Každopádně i Primephonic nabízí vyzkoušení zdarma, takže se nemusíte vázat na názor autora těchto řádek. 

Naxos Music Library

Naxos svoji online službu spustil dokonce již v roce 2003, tedy v době, kdy mnozí z nás ještě používali vytáčený internet a online poslech jediného alba se rovnal finanční sebevraždě. Od té doby ale služba bohužel poněkud zaspala. Sice nabízí široký katalog téměř 150 tisíc alb (2,3 milionu stop), za skoro 600 Kč měsíčně ovšem dostanete poslech pouze při 128 kbps. Za vyšší kvalitu, která je jinde standardem, je třeba si ještě více připlatit. Vyhledávání je méně intuitivní a zároveň méně sofistikované než v případě dvou výše zmíněných mladších konkurentů. Pokud nepotřebujete nutně slyšet nějakou zcela raritní nahrávku, kterou se vám nepodařilo najít jinde, Naxos se nevyplatí. Čtenáři Městské knihovny Praha ovšem mají ke službě přístup v rámci svého členského poplatku.

Spotify

Spotify asi není třeba příliš představovat, jde o nejpopulárnější hudební službu na světě (tedy po QQ Music, o které jste nejspíš nikdy neslyšeli, protože je skryta za velkým čínským firewallem). Nabízí celkem zhruba 40 milionů zvukových stop všech žánrů.

Klasiku zvládá slušně, v katalogu najdete prakticy vše, co si běžný posluchač může přát. Vcelku bez problému lze najít detaily o interpretech a proklikat se na další nahrávky téhož hudebníka. I výsledky vyhledávání Spotify prezentuje vcelku přehledně, zejm. ve srovnání s Google Play. Sice neumožňuje filtrovat tak jako Idagio např. podle formy, ale to už bychom po populární platformě chtěli moc.

Spotify akcentuje i “sociální” rozměr – kromě jednotlivých skladeb umožňuje sdílet i vlastní playlisty, ostatní uživatelé vás také mohou sledovat. Nutno je dodat, že pokud svůj hudební vkus chcete zachovat soukromý, musíte si to v aplikaci sami nastavit.

Pokud vás ale trápí, že klasiku poslouchá málo lidí, není nic jednoduššího než oblíbené skladby sdílet s přáteli či kolegy! Dost možná už aplikaci stejně používají. Snadné sdílení radosti s krásné hudby podporuje i rodinné předplatné a česká lokalizace aplikace.

Google Play

Pokud od Googlu coby skvělého fulltextového vyhledávače očekáváte stejně skvělé výsledky i v hudební oblasti, budete lehce zklamáni. Jestli při vyhledávání v hudbě nějak vyhodnocuje relevanci výsledku, kritéria jsou autorovi těchto řádek záhadou.

Hledáte-li např. Šostakovičovu Leningradskou, dost možná vás bude zajímat nejnovější nahrávka Bostonským symfoniků s Andrisem Nelsonsem. Z nějakého důvodu ale dostanete jako první výsledek nahrávku od Bournemouth Symphony Orchestra, která při vší úctě, asi není úplně první volbou. Na dotaz “dvorak symphony” se pro změnu z nějakého záhadného důvodu nezobrazí komplet s Jiřím Bělohlávkem. Mnohdy navíc přední místa ve výsledcích zaujímají přední místo starší nahrávky, narozdíl od Spotify, které zřejmě zohledňuje popularitu nahrávky. Historie je důležitá pro odborníky, laikovi ale šumivá mono nahrávka jen potvrdí image klasiky coby zaprášeného žánru.

I když mobilní aplikace je uživatelsky přívětivější, ani v ní se výsledky vyhledávání  nedají nijak řadit či filtrovat. Pokud využíváte Gmail k práci, nemusíte se zvlášť přihlašovat, hudba je součástí vašeho Google účtu. Ale tím asi výčet výhod končí – za 4 koruny navíc nabízí Spotify nesrovnatelně lepší aplikaci.

Deezer

Menší a méně známý francouzský konkurent, přes akcionáře propojený s Warner Music Group, se Spotify v mnohém podobá. Základní předplatné stojí prakticky stejně a nabízí stejnou datovou kvalitu, za 330 Kč měsíčně lze pořídit bezztrátové audio. Pokud se naopak spokojíte s omezeným poslechem vyrušeným občasnou reklamou, můžete využít bezplatnou verzi. Deezer inzeruje 56 milionů zvukových stop všech žánrů, takže i nabídka klasiky je uspokojivá. Některé méně známé skladatele resp. díla tu ale nenajdete – konkétně autor zkoušel např. Pavla Haase a již zmíněného Antonína Rejchu, a nabídka byla výrazně chudší než v případě Spotify či Google Play. Drobnou výhodou je, že aplikace umí česky.

Tidal

Další přímou konkurencí Spotify je služba Tidal. Designem se Spotify dokonce částečně podobá, inzeruje ale také výrazně širší hudební databázi. To ale opět platí hlavně pro populární žánry – v případě klasiky je u raritních nahrávek větší šance na úspěch ve Spotify. Na rozdíl od něj Tidal nabízí bezztrátový poslech, toto předplatné je ale dražší než Spotify a Idagio dohromady, takže se příliš nevyplatí. Služba nabízí i přednastavené playlisty, šíří záběru ovšem opět vede Idagio.

Apple a Amazon

Apple Music zde uvádíme hlavně pro úplnost, ocení ji hlavně “jablíčkáři”, kteří v ekosystému Apple běžně pracují. Autor těchto řádek zkoušel verzi pro Android – subjektivně byla o něco příjemnější než Google, zatvrzele ale odmítala zobrazit celý název skladby, pokud se nevešel na šířku displeje (což je u klasiky poměrně běžné). Šířkou nabídky klasické hudby (i cenou) se vyrovná Google, uživatelskou příjemností stojí někde nad ním, ale za Spotify.

Pro úplnost dodejme, že v ČR je digitální hudba dostupná i od dalšího digitálního giganta jménem Amazon. Autor těchto řádek ale nevidí důvod jej využívat, pokud tedy u Amazonu zrovna neřešíte všechny svoje nákupy. Nabídka klasiky je menší a mobilní i webová aplikace méně přívětivá, než je tomu v případě Spotify či Apple.

Závěr

Ekonomika online hudby je neúprosná. Jedna služba nabízející klasiku – Grammofy – už stačila zkrachovat. Ani Spotify navzdory svojí popularitě a nesporným kvalitám nemá na růžích ustláno, prvních 10 let existence pálilo peníze investorů, a teprve nedávno se přehouplo do zisku. Nelze tedy zaručit, že skladby, které si pečlivě vyberete do svojí digitální sbírky, budete mít dostupné do konce života, ať už zvolíte kteréhokoliv poskytovatele.

Výsledek je přesto poměrně jednoznačný: Spotify má kvalitní aplikaci, klasiku zvládá obstojně, a navíc ji díky svému rozšíření pomůže i v hledání nových posluchačů. Idagio je pak privní volbu pro ty, kdo chtějí klasiku bez kompromisů.