[block background=“#e5e5e5″]“… Et creavit Deus hominem ad imaginem suam, ad imaginem Dei creavit illum, masculum et feminam creavit eos.” – “…I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.” (Genesis, 1: 27) [/block]
Obraz ženy ve středověku tzv. křesťanského západu má dvě základní roviny. Na jedné straně stojí biblický obraz Evy – hříšníce, na straně druhé obraz Panny Marie – matky Ježíše Krista. Společenské postavení ženy se po celý středověk stále pohybuje mezi těmito dvěma rovinami a základními otázkami – Má žena nést vinu za Evin prvotní hřích či pyšně ukazovat na svoji roli, která je představena tím slavným zrozením? Představa, že by středověká žena dosáhla stejného vzdělání a postavení jako muž, byla nemyslitelná, zároveň však nebyla popírána. Takový obraz nalézáme ve středověkém mnišství. Na přelomu 5. a 6. století píše sv. Benedikt z Nursie svoji řeholi a vzniká tak na dlouhou dobu jediný mnišský řád – Benediktini. Pod jeho vlivem zákládá jeho sestra – sv. Scholastika, malé společenství žen, které podle této řehole taktéž žije. Tím začíná dlouhá cesta mužské a ženské formy benediktinského řádu. V 11. století dá se říci, že vrcholí, v tzv. formě dvojkláštera – tedy společného mužského a ženského kláštera, který řídí opat. O století později dochází v Evropě ke zvratu – vznikají nové, reformní odnože benediktinského řádu a končí tak exlusivita tohoto řádu. Tyto reformní snahy samozřejmě ovlivní i ženskou formu benediktinství – dvojklášteří pomalu mizí a ženy jsou separovány do svých samostatných klášterů pod přísnou klauzurou.
V tomto období se objevuje jedna z nejvýraznějších žen středověku – abatyše benediktinského kláštera a prorokyně Hildegarda z Bingenu (1098 – 1179) , žena obdařená Božím viděním, které nechala sepsat v díle SciVias, tedy Věz cesty. Její vliv byl obrovský v různých sférách lidské činnosti, stejně tak tomu bylo i v oblasti hudby. Hildegarda byla za svého života uznána církevními autoritami jako vizionářka a mystička, avšak její význam pro obory, ve kterých vynikala (teologie, hudba, literatura, léčitelství) byl doceněn až v naší době. Provedení její hudby je výzvou snad pro každého interpreta středověké hudby. Pro tento koncertní program si Tiburtina Ensemble vybral Hildegardiny chorální kompozice z rukopisu Riesencodex, který obsahuje na 77 jejích skladeb. Z velké části jde o náročné melismatické, dá se říci virtuózní kompozice – antifony, responsoria, hymny a sekvence. Texty skladeb vznikly taktéž rukou Hildegardy a jsou zasvěceny např. Duchu Svatému, Panně Marii a dalším světcům, kteří byli uctíváni v Porýní, kde světice strávila celý život. Hildegardina hudba, i přesto, že je již fxovaná německou chorální notací na linkách, přímo vybízí k možnosti improvizace. Využíváme proto středověkých strunných nástrojů jako je gotická harfa či psalterium k improvizovanému doprovodu jednohlasých vokálních kusů. Vícehlasé skladby, které v rámci koncertního progrmau zazní, pocházejí z evropských rukopisů 12. a počátku 13. století.
Tiburtina Ensemble k tomuto projektu přizvala vynikající instrumentalistku Margit Übellacker (psalterium), která se dlouhodobě zabývá autentickou interpretací středověké hudby, a v neposlední řadě i členku souboru Hanu Blažíkovou , která se kromě pěveckého partu ujme taktéž hry na gotickou harfu. Koncertní program byl poprvé uveden 4. března 2012 na prestižním pódiu kulturního centra De Bijloke v belgickém Gentu.
