Ve čtvrtek 5. května 2022 bylo ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina představeno hudební veřejnosti nádherné koncertní křídlo Ant. Petrof 275, které věnovala České filharmonii bývalá tchajwanská diplomatka Maysing Yang. S peripetiemi, které tento velkorysý dar provázely, seznámila Harmonie čtenáře na svých webových stránkách 4. května 2022.
Slavnostní večer, jehož se paní Maysing Yang osobně zúčastnila, nesl název Hudba jménem Antonín. Připravil jej klavírista Ivo Kahánek, který také celý pořad sympaticky moderoval. Program večera pojal jako malou procházku dějinami firmy Petrof a zároveň představil, spolu se svými kolegy, nový nástroj v různých rolích – jak sólových, tak i doprovodných.
Po úvodních proslovech paní Maysing Yang, Zuzany Petrofové, prezidentky společnosti Petrof, a Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie, pozval Ivo Kahánek na pódium prvního účinkujícího, šestnáctiletého klavíristu Jana Schulmeistra, nejmladšího člena Petrof Art Family. Jan Schulmeister patří k našim největším pianistickým nadějím, je vítězem řady soutěží a vystoupil na mnoha významných koncertních pódiích a hudebních festivalech. Pro zasvěcení nového Petrofa si vybral Lisztovu Uherskou rapsodii č. 10 E dur, S. 244, mimořádně náročnou skladbu, ve které se mohl blýsknout svou technikou. A Jan Schulmeister má skutečně co předvést. Jeho technika bere dech, klávesy pod jeho prsty doslova jiskřily, a navíc bylo vidět, že ho hraní na klavír baví. Nový Petrof si nemohl přát lepší a efektnější vstup do koncertního života.
Po Janu Schulmeistrovi přivítal Ivo Kahánek na pódiu zástupce České filharmonie – koncertního mistra Jana Fišera –, aby společně ukázali, jak nový klavír obstojí v komorní hudbě. Zvolili si k tomu tři části z Romantických kusů op. 75 Antonína Dvořáka. Housle Jana Fišera mají krásný, nesmírně kultivovaný tón, a umělec s ním umí zacházet tak výtečně, že se – především v pomalé kantiléně – zvuk jeho houslí blíží lidskému hlasu. Ivo Kahánek pak předvedl, že neméně zpěvný a vřelý tón dokáže nabídnout i nový filharmonický klavír.
Slavné Rachmaninovovo Preludium cis moll op. 3/2, které zaznělo po Romantických kusech, má hutnou nástrojovou sazbu a žádá si klavír s plným zvukem. Ivo Kahánek vystavěl toto dílo ve velkolepém oblouku a ukázal, jak lze dynamiku nového Petrofa odstupňovat od tajemného ppp až k zářivému sffff ve vrcholu gradace.
Za zvlášť důležité považoval Ivo Kahánek vyzkoušet, jak se nový koncertní klavír bude pojit s lidským hlasem. Pozval proto na pódium mezzosopranistku Markétu Cukrovou a společně přednesli čtyřdílný písňový cyklus Maurice Ravela Chants populaires (Lidové písně). Provedení tohoto díla patřilo k vrcholům večera. Markéta Cukrová byla okouzlující, každá píseň byla v jejím citlivém podání malým příběhem a jedna byla krásnější než druhá. Ivo Kahánek byl Markétě Cukrové neobyčejně empatickým uměleckým partnerem, a jako bonus navíc převedl, jakých dalších barevných proměn je nový Petrof schopen. Ve Španělské písni zněl klavír jako kytara, v koketní Francouzské písni jsme slyšeli cinkat zvonkohru a exoticky znějící nápěv Hebrejské písně doprovázely ostinátním rytmem dva malé bubínky.
Třetím – a posledním – sólovým klavíristou večera byl Ivan Klánský. Po virtuózním Schulmeistrově lisztovském ohňostroji a impozantním Kahánkově Rachmaninovovi vyzkoušel Ivan Klánský klavír v další výrazové poloze: v drobných intimních skladbách. Tři části z prvního dílu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku – Naše večery, Lístek odvanutý a Sýček neodletěl – vyzněly velmi hezky a přesvědčivě. Umělec má tyto skladby za léta bezpochyby dobře zažité a hrál je se zjevným nadhledem (i když ten nadhled se mi zdál být místy už až příliš velkorysý).
V závěrečném čísle večera usedli ke klavíru společně Ivo Kahánek a Ivan Klánský a zahráli Smetanovu autorskou čtyřruční úpravu symfonické básně Vyšehrad z cyklu Má vlast. Klavír měl v této skladbě vlastně suplovat celý orchestr – a dařilo se mu to znamenitě. A pokud během provedení zaznělo tu a tam něco, co by při natáčení bylo nutno opravit, pak se vlastně tolik nestalo. Čtyřruční úpravy symfonických děl byly povětšinou určené k amatérskému domácímu muzicírování a ne k veřejnému koncertnímu provozování.
Koncertní křídlo Ant. Petrof 275 se během slavnostního večera představilo nadšenému publiku v šesti rozdílných rolích. A ve všech víc než bohatě splnilo veškerá očekávání.
