Národní divadlo uvede ve Stavovském divadle, 4. a 7. dubna v českých premiérách dvě opery současných tvůrců: Dopisy, hádanky a rozkazy anglického skladatele Michaela Nymana a Klasika Američana Stevena Stuckyho, držitele Pulitzerovy ceny. Režisérka Alice Nellis roli Mozarta svěřila sopranistce Alžbětě Poláčkové, kterou na jevišti doplňuje Tomáš Kořínek, Michaela Zajmi nebo Jiří Hájek. Orchestr Národního divadla zahraje pod taktovkou Davida Švece.
Michael Nyman, jeden z představitelů hudebního minimalismu, napsal svou půlhodinovou minioperu Dopisy, hádanky a rozkazy (Letters, Riddles and Writs) v roce 1991 původně pro televizní projekt BBC s názvem Not Mozart, který byl věnován 200. výročí Mozartovy smrti. Nyman konfrontuje vzdorovitého, lehkovážného, ale i melancholického Mozarta s přízemně pragmatickým světem, reprezentovaným Mozartovým otcem Leopoldem. Klasika Stevena Stuckyhočerpá z publikace pianisty a muzikologa Charlese Rosena. Jeho The Classical Style pojednává o hudbě tří velikánů klasicismu – W. A. Mozarta, Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena – a staví jim monumentální pomník ve světě, který ovšem o krásy klasické hudby zrovna nestojí. Steven Stucky ve své ironické grotesce posílá trojici zneuznaných velikánů z hudebního nebe zpět mezi živé, aby se osobně přesvědčili, jak to s jejich nehynoucí slávou dnes doopravdy je.
Alice Nellis se do Národního divadla vrací po dvou letech, kdy v roce 2017 inscenovala sci-fi operu na motivy Čapkova románu Krakatit. V rozhovoru, který vyjde v březnovém čísle HARMONIE, o připravované inscenaci říká: „Co vnímáme jako tragédii, může jednoduše dostat groteskní kontury. Navíc jsou obě díla mnohovrstevnatá, s řadou autentických hudebních citací. A odborných aluzí. Vedle muzikoložky, předkládající recept na sonátu, tu je třeba muzikolog se čtyřminutovým rozborem slova Beethoven. Všechny ovládá myšlenka, že klasická hudba je tak krásná, až je potřeba ji vysvětlovat. A to vše v kontrastu se třemi génii, kteří skládají, aniž by se zatěžovali teoretickými rozbory, tvoří organickým způsobem. A teprve pak, zpětně, se spousta lidí jejich hudbu snaží vysvětlit a napsat o ní kuchařku. Což je podle mne odvěká paralela umělecké tvorby vůbec.“
