Ve věku 89 let v neděli zemřel dirigent Libor Pešek. Příznivec a propagátor Sukovy tvorby Pešek získal světové renomé zejména jako šéfdirigent Královského liverpoolského filharmonického orchestru. Milovník aut, jazzový fanoušek a náruživý pozorovatel hvězd v roce 1996 získal Řád britského impéria. Informaci o úmrtí Libora Peška potvrdil ředitel Českého národního symfonického orchestru (ČNSO) Jan Hasenöhrl.
Jako umělecký ředitel a šéfdirigent liverpoolského královského orchestru Pešek působil v letech 1987 až 1997. Při příležitosti státní návštěvy britské královny Alžběty II. v České republice v roce 1996 obdržel Řád britského impéria. O rok později dostal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 2013 převzal od zástupců společnosti Supraphon diamantovou desku za 635 000 prodaných nosičů. Před čtyřmi lety získal cenu klasické hudby Classic Prague Awards v kategorii za celoživotní přínos.
V mládí Pešek studoval hru na klavír, pozoun a violoncello. „Pro dirigenta je dobré mít zkušenosti s nějakým smyčcovým nástrojem a klavír je nutný, aby si v mládí mohl přehrávat partitury, které později už jenom čte,“ uvedl dříve v rozhovoru s ČTK. Pešek už jako gymnazista vystupoval s vlastním jazzovým bigbandem. Obor dirigování absolvoval na pražské Akademii múzických umění. „Vážná hudba mne začala opravdu bavit až ve druhém ročníku, do té doby jsem byl jazzman,“ upřesnil Pešek. K tomu jistě pomohlo vystoupení italského dirigenta Antonia Pedrottiho, který Peška okouzlil svým swingovým přístupem k vážné hudbě. Po studiích působil jako korepetitor v Plzni, v roce 1959 založil dechový soubor Komorní harmonie, v roce 1965 pak založil a čtyři roky řídil komorní soubor Sebastian orchestr, s nímž rovněž dosáhl mimořádných úspěchů doma i v cizině a natočil několik nahrávek.
Na podzim roku 1968 navštívil holandský orchestr v Leeuwardenu, kde mu bylo téměř okamžitě nabídnuto angažmá, které přijal, a o rok později se stal šéfem Fríského orchestru. V Holandsku strávil celkem deset let. Ve stejnou dobu ovšem získal také nabídku na svou vysněnou pozici šéfdirigenta Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích. Libor Pešek nakonec i tuto nabídku přijal, a osm let tak strávil přejížděním mezi Holandskem a Pardubicemi. Po svém holandském angažmá působil krátce jako šéf Slovenské filharmonie. Byl však záhy vyhozen kvůli odmítnutí vstoupit do komunistické strany. Hned druhý den po vyhazovu však dostal nabídku od Československého rozhlasu, FOK, České filharmonie i Národního orchestru. Rozhodl se pro angažmá v České filharmonii, kde strávil osm let po boku Václava Neumanna.
V roce 1985 hostoval v Londýně u Philharmonic Orchestra. Během svého působení byl navštíven dramaturgem Liverpoolského orchestru, který mu nabídl dirigování Sukova Asraela. Libor Pešek nabídku přijal a Asrael se stal senzací. Záhy přišla nabídka, aby působil v Liverpoolském orchestru nastálo. V Liverpoolu strávil jedenáct let a během této doby nahrál se souborem mimo jiné kompletní Sukovy symfonie. Spolupracoval také s předními orchestry ve Spojených státech amerických – Cleveland Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, Philadelphia Orchestra a dalšími. Počátkem 80. let vedl Pešek krátce Slovenskou filharmonii, v letech 1981 až 1990 byl stálým hostem České filharmonie. Poté se stal hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a před koncem své aktivní činnosti zastával post hlavního dirigenta ČNSO.
