Česká televize vyhlásila oceněné snímky 60. ročníku festivalu televizních hudebních, tanečních a divadelních pořadů a filmů Zlatá Praha. Na festivalu se každý rok představí několik desítek snímků z celého světa, z nichž mezinárodní porota vybírá vítěze. Mezi letošními laureáty z třiaosmdesáti přihlášených příspěvků je dokument pojednávající o osvětimských hudebnících, záznam poslední opery letos zesnulé skladatelky Kaiji Saariaho i pohled na litevskou hudební scénu. Všechny snímky si lze až do sobotní půlnoci přehrát online.
Hlavní cenou byl oceněn film Zamilovaná Orfea, zpracovávající mýtus o Orfeovi a Eurydice v současném světě. „Snímek Zamilovaná Orfea přesvědčivě oživuje starověký mýtus o Orfeovi s pomocí vynikajícího filmařského talentu a nesmírného smyslu pro humor, se kterým si autor dobírá fenomén režijního divadla,“ uvedla porota.
Český křišťál pro dokument o hudbě, tanci a divadle získal film Hudba pod hákovým křížem – maestro a violoncellistka z Osvětimi. Snímek přibližuje životní osudy dirigenta Willhelma Furtwänglera a cellistky Anity-Lesker Wallfisch, která sama přežila Osvětim, a ukazuje, jak se hudba může proměnit v propagandu, ale také jak dokáže zachraňovat životy. Dokument nahlížející na příběh hudby ve třetí říši ze širší perspektivy využívá digitálně restaurované a kolorované záběry.
V kategorii Záznamy inscenačního umění získal Český křišťál snímek Nevinnost, záznam poslední opery Kaiji Saariaho, jejíž libreto z pera Sofi Oksanenové a Alexiho Barrièra mísí celkem devět jazyků. Inscenaci Simona Stonea uvedenou na festivalu v Aix-en-Provence předevl na plátno režisér Phillipe Béziat.
Český křišťál v kategorii Záznamy hudebních koncertů si pak odnesl litevský film Hudební cesta časem. Vilnius 700, vzniklý k sedmistému výročí založení Vilniusu. Zachycuje poslední z osmi koncertů hudby ze čtrnáctého až jednadvacátého století. Soubor soudobé hudby Synaesthesis uvádí tři hudební díla nejmladší generace litevských skladatelů: autory jsou J. E. Šedytė, M. Opriška a M. Zenkevičiūtė-Monikaze.
Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin získala nozovélandská adaptace opery Nejpodivnější z andělů. Porota k tomuto snímku uvedla: „Novozélandská filmová režisérka Rebecca Tansley úspěšně převedla komorní operu Nejpodivnější z andělů do filmového díla natočeného na skutečných lokacích, kde se rozehrává příběh vyvolávající pochybnosti o tom, kdo je vlastně příčetný a kdo nikoli.“
Se zdůvodněním „film představuje vzrušující, objevnou, a přitom zábavnou cestu za jedinečností zvuku starých houslí a smyčcových nástrojů, za tajemstvím, které se neukrývá v jejich dřevě, ale překvapivě v materiálu a výrobě jejich zvířecích strun. Po staletí šlo o přísně střežená tajemství, která umí tvůrci filmu svým divákům poutavě poodhalit“ ocenila porota Cenou České televize film Temné tajemství pana Paganiniho.
Ceny EBU a IMZ za celoživotní dílo získali skladatel Mikael Karlsson a režisér, choreograf a scénograf Alexander Ekman. Prezident IMZ a výkonný producent v NRK Arild Erikstad o nich řekl: „Jejich díla mají na odvětví audiovizuálního scénického umění dlouhodobý vliv, a přestože cenu za vynikající výsledky dostávají každý zvlášť, nemohu myslet na Miku, aniž bych pomyslel na Alexe, a naopak – tvoří inspirativní tým a já netrpělivě vyhlížím jejich další kroky.“
Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 pak získal film Nikola Márová: Portrét primabaleríny v režii Martina Kubaly a produkci České televize. Nikola Márová, od roku 2006 první sólistka Národního divadla, byla v divadelní sezoně 2021/2022 vůbec poprvé obsazena do titulní role v baletu Romeo a Julie. Snímek je portrétem této umělkyně a zároveň pohledem do jejího profesionálního i soukromého života. Nadace k výběru uvedla: „Vzdělaný a kulturně založený národ je cíl, o který Nadace Vize 97 usiluje již od svých začátků. Tento záměr sdílíme s televizním festivalem Zlatá Praha a je skvělé, že Česká televize produkuje dokumenty o osobnostech, které svým mimořádným talentem pozvedají českou kulturní scénu a také sdílejí své zkušenosti s mladými lidmi. Je prakticky nedocenitelné mít režiséry jako je pan Martin Kubala, který dokáže udělat z dokumentárního snímku svébytný umělecký zážitek s jedinečnou atmosférou. Za takový počin, kterým je Portrét primabaleríny, si pan Kubala zaslouží Cenu Nadace Vize 97. Věříme, že dokument přinese zábavu, poučení, a hlavně inspiraci mnoha divákům.“
