Vydáno 2012. Občanske združenie SKJazz, Bratislava. 220 s., psáno slovensky.
Osudy i osobnosti slovenského jazzu by české jazzmany i posluchače mohly vskutku zajímat: slovenští hudebníci hráli často velmi významnou roli i u nás, a také společenská a politická atmosféra, ve které se jazz musel prosazovat, nás po dlouhou dobu spojovala.
Bohužel, časové vymezení této práce (1940–1970) pomíjí to, co by pro nás mohlo být nejzajímavější. Český čtenář si jen stěží představí, že by na Slovensku zcela chybělo alespoň v náznacích skryté přípravné období, jaké je v českých pracích dnes celkem systematicky zaznamenané a které od dvacátých let vyústilo až do generačně přijímaného období swingu na přelomu let třicátých a čtyřicátých. A na další, nejaktuálnější záznam o sedmdesátých a dalších letech, kdy si slovenský jazz postupně získával podstatně lepší zázemí doma i v pronikání na mezinárodní scénu, si zřejmě budeme muset počkat až na slíbené pokračování této v mnohém směru pionýrské práce. Na úkor editorské práce, zřejmě nenavyklé na daný obor, spadají také až neobvykle časté chyby v pravopise nejen anglických a amerických jmen orchestrů i sólistů.
Jisté další překážky přináší čtenáři i formální uspořádání knížky. První část tvoří rozhovory s vedoucími osobnostmi dané doby: často se zajímavými, zřejmě poprvé publikovanými, ale pochopitelně nesystematicky řazenými a poněkud roztříštěnými detaily. Čtenář neobeznámený se slovenskou scénou by dal přednost spíše kompaktnějšímu, obecně ucelenému obrazu. Druhá část se člení ještě složitěji: na sudých stránkách knížky probíhají jakási osobní slovníková hesla, na lichých dobové citáty nebo dílčí pokusy o dobové aktuální shrnutí. Charakteristika hudby, jakou uvedené soubory hrály, se omezuje jen na obecné termíny jako taneční hudba, jazz, west coast nebo east coast beze snahy o přesnější vymezení. Diskografické údaje jsou stručně uváděny nepříliš přehledně jako dodatek k jednotlivým heslům.
To všechno je cenný, pracně a záslužně vydobývaný materiál a autoru i vydavatelství za něj patří dík. Čeká však na někoho, kdo by z něj vytvořil souvislý a třeba i kritickou charakterizací vybavený pohled na to, co bychom se rádi dozvěděli o osudech jazzu u našich sousedů, kteří i dnes v praxi dokumentují paralelu jazzových dějů, zvratů a osudů v našich dvou sousedních zemích.
Doufejme, že slibovaný druhý díl této práce alespoň informace a dění po roce 1970 doplní poněkud komplexnějším a přehlednějším způsobem.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
