Avishai Cohen – kontrabas, Shai Maestro – piano, Mark Guiliana – bicí. Vydáno 2008. TT: 53:06. 1 CD Razdaz Recordz RD4607ADV (distribuce Panther).
Nová nahrávka tria Avishaie Cohena , nahraná ve švédském Göteborgu, nepřináší nová sdělení ani závažnější stylový posun. Pracuje s vyjadřovacími prostředky, které se u konrabasisty standardně vyskytují, jako je složitá metrická struktura, spleť rytmů, výrazná melodika s etnickými nebo „klasickými“ názvuky.
V jednom snad přeci Cohen jazzové trio posouvá vpřed. Totiž v dalším potlačení klavíru jako hlavního nástroje „klavírního“ tria. Těžko říci, zdali se z osobního rukopisu stane obecnější trend, každopádně Cohen takto, ne poprvé, posunuje náhled na jazz v klasickém triovém obsazení. Standardního kráčivého basu se nedočkáte, zato se hned od první skladby Seattle ponoříte do Cohenova soukromého světa, plného naléhavých romantizujících melodií a melancholických témat. Typickým příkladem je Eleven Wives s tématem zvonícím v uších všem příznivcům minimalismu. Zní poněkud jako z pera M. Nymana. Cohen však málokdy zůstává u prosté minimalistické expozice. V dalších iteracích nakládá další vrstvy tak, že z tématu zbude jen metrický půdorys a tušený harmonický vzorec. Ve srovnání se staršími nahrávkami trio působí také více konzistentně, místy má člověk pocit, že poslouchá prototyp jazzové hudby budoucnosti, totiž amalgám nadpřirozené hudební živelnosti a roboticky přesného jazzového stroje. Takto i to nejbanálnější téma nemůže vlastně vyznít hloupě.
Velkým překvapením je pouze jedenadvacetiletý izraelský pianista Shai Maestro , který kupodivu převzal místo po Samu Barshovi s naprostou samozřejmostí bez jediného zaváhání nebo náznaku rozpaků. Jeho hra je velmi precizní, disponující velkou technikou a na svůj věk muzikantským nadhledem. Album nabízí většinu skladeb autorsky Cohenových, dvě tradiční písně Lo Balom Velo Balyla , Puncha Puncha , jež jsou rozvedeny spíše směrem k evropské klasické hudbě, než k hudbě středního Východu. Ostatně podobně jako úvodní Seattle a závěrečná Structure in Emotion , které jsou oproštěny od zahuštěné harmonické složitosti, typické pro mainstreamový jazz americké provenience. Rytmickým oříškem je Pinzin Kinzin , ve které se prohání trio v nejrůznějších metrech, až se jeden nemůže dopočítat. Takový vypečený manýristický rébus pro zvídavé posluchače.
Tato nahrávka má jistě šanci zaujmout i mimo sféru jazzových fanoušků. Pustí totiž každého mnohem blíže směrem k epicentru výbuchu hudby díky své zdánlivé jednoduchosti. Navíc je dobré vědět, že Avishai Cohen umí dělat i jinou hudbu (Chick Corea Trio, Claudia Acuňa Band a tak dále). Je totiž šance, že i příští deska bude pestrá, plná nápadů a nezapadne mezi průměr. Gently Disturbed , tedy „lehce rozrušený“ zůstává nejeden, kdo pečlivě poslouchá. Pozor však na propuknutí reaktivních depresí u citlivějších jedinců.
Body: 5 z 6
