V červenci se na nás world music povalí v míře dosud nepoznané. Mnozí festivaloví promotéři po vzoru zahraničních kolegů konečně nastoupili cestu stylové i žánrové pestrosti a plejádu osvědčených domácích a zahraničních folkových a poprockových hvězd prostřídávají hosty z oblasti world music. A dávno už ne ledajakými. Časy, kdy kvalitu nahrazoval pouhý exotický původ a cizokrajně znějící jména, jsou pryč.COLOURS OF OSTRAVA 9. -11. 7. 2004
Pestrý průvodce stávájícího dění, www.colours.cz
TAHA, TVŮRCE ZABIJÁCKÝCH DESEK
„Rozhraní mezi takzvanou evropskou a arabskou kulturou uprostřed středověku místy snad ani neexistovalo. Dnes se s Rachidem Tahou, ale i jinými zpěváky raie chystá tato kdysi sjednocená hudba k návratu na scénu. Myslím, že je stejně drsná a nebezpečná jako techno nebo rock'n'roll,“ tvrdí producent Steve Hillage, věrný a zvukově zásadní druh explodujícího Alžířana.
Zatímco jiným hvězdám alžírského raie – Khaledovi či Chebu Mamimu – straní popově naladěnější publikum, za Rachidem Tahou se táhnou především rockeři, vyrostlí na The Who a Hendrixovi, v 90. letech pak odvázaní ze zeppelínovského povyražení No Quarter, obestřeného egyptsko-marockou atmosférou vypouštěnou Hossamem Ramzym. Tady má Tahův rock'n'rai kořeny; však také, když vydal album Made In Medina , nekompromisní ledzeppelinismus skladby Foqt Foqt přešel bez povšimnutí málokterý pamětník, který o arabské hudbě dosud neměl ani tucha. Kořeny Tahovy hudby ovšem nespočívají pouze v alžírském rai, ale i v egyptském popu a především v marockém stylu chaabi.
Taha se narodil v Oranu v roce 1957 a během alžírské války s rodiči emigroval do Paříže. Umýval nádobí, pracoval na stavbách, v Lyonu se pak z něho stal klubový DJ a v jednaosmdesátém založil svou první, přidrzle pojmenovanou kapelu Carte de Sejour , tedy Povolení k pobytu. S ní, a později i sám, natočil několik přelomových alb, na nichž s ním spolupracoval kytarista a producent Steve Hillage. Rockeři si ho budou pamatovat z experimentálně laděného Gongu, popíkáři od Simple Minds a spousta kolegů jako jednoho z nejpřemýšlivějších anglických kytaristů, k smrti znuděného 'obyčejným rockem'.
Ačkoliv Tahově arabštině nerozumíme, ví se o něm, že se ve svých textech zaobírá citlivými tématy emigrace. Když se s rodiči přistěhoval do Francie, sám se stal subjektem zesměšňování ze strany spolužáků a poznal zaujatost francouzské majoritní společnosti vůči Alžířanům. Mezníkem v jeho kariéře se stalo album Diwan , obsahující převzaté skladby a současně Tahův neobyčejný pokus přezpívat písně významných alžírských, marockých a egyptských autorů, které s Hillagem a Ramzym nahřáli umělou elektronikou, perkusivní výbušností a arabskými loutnami. Energický mix rocku, raie a trance tak začal dostávat jasné obrysy, kterými později Hillage s Ramzym rozparádili fenomenální pařížský koncert 1,2,3 Soleils , jímž společně s Khaledem a Faudelem za podpory dvou velkých orchestrů vedených egyptským bubeníkem Hossamem Ramzym otevřeli raii cestu do celého světa. Prozatím zvukově nejsevřenější a nejdrsnější Tahovo album Made In Medina čerpá ze severoafrické hudby, ale také ze španělské Andalusie, egyptského popu s nepostradatelnými smyčci, zmíněného zeppelínovského rocku, až se člověk musí pořád něčeho držet. V některých okamžicích pak nadšeně přijatý koncertní záznam Live 'dovysvětluje' mnohé z předešlých studiových alb, ze kterých Taha poskládal playlist. Na koncertě v Ostravě představí nezaměnitelný tvůrce zabijáckých alb a rocker budoucnosti několik nových skladeb z chystaného alba T'es qui toi (Kdo jsi), na němž spolupracoval i s Brianem Enem a hudebníky z afrického Beninu a Gruzie.
BŘIŠNÍ TANEČNICE ATLAS
Když jsem o skupině Duoud psal profil do loňské dubnové HARMONIE, nazval jsem je hříšně návykovými; s tím, že by měli dorazit na Colours of Ostrava. Nestalo se, leč letos nás už Tunisan Jean-Pierre Smadja alias Smadj s Alžířanem Mehdi Nahhabem se svými spoluhráči neminou. Jako zcela první a snad i jediní v arabském světě zapojili starobylé arabské loutny oud do elektrických zásuvek a uvedli je do hájemství taneční scény. „Je to generační otázka ,“ tvrdí Haddab. „Nejsme generací muzikantů, která se učí hrát pouze tradičním způsobem. Přece jenom jsme vyrůstali uprostřed rocku, reggae, soulu, jazzu a víc než oud jsme toužili pořádně zmáčknout elektrickou kytaru. Nyní hraji na elektronický oud a kombinuji obojí.“ O jejich kamarádce zpěvačce a břišní tanečnici Natache Atlas už toho naopak víme víc než dost. Několikrát v Čechách koncertovala a vycházejí tu i její vynikající alba. Její bývalý spoluhráč ze skupiny Transglobal Underground o ní řekl: „Natacha není jen tak obyčejné lidské stvoření. Je to extrémně talentovaný cvok. „
HVĚZDNÍ KELTOVÉ
Belgická folková scéna sice vždy vycházela z flanderských, vlámských a valonských kořenů, nicméně tím, že se rozprostírá na hustě frekventované křižovatce mezi Anglií, Francií a nedalekými Irskem a Skotskem, byla vždy silně ovlivněna i hudbou z keltských regionů. Alba významných belgických skupin Flanders Etno, Kadril či Ambrozijn mají proto hodně blízko k ostrovnímu či bretaňskému folkrocku, aniž by ho ovšem pouze slepě následovaly. Početnou smíšenou kapelu Urban Trad založil v roce 2001 skladatel a flétnista Yves Barbieux, a ta se ihned zařadila mezi nejpopulárnější belgické soubory, k čemuž přispěly i strhující koncerty a pestře znějící alba, na nichž znějí jak tradiční akustické nástroje, včetně dud, akordeonu a houslí, tak hlasitá rocková rytmika.
Pětičlenná anglická skupina Oysterband se vždycky držela hesla s poctivostí nejdál dojdeš. Během pětadvaceti let své existence si nikdy nezadala s masovou popmusic a tvrdošíjně hájila území rozprostírající se mezi vrcholnou érou anglického folkrocku ze 70. let, reprezentovanou kapelami Fairport Convention či Steeleye Span a pojetím akustických tradicionalistů. Původně víc akustice stranící Oysterband rockově zhlasitěli s nástupem The Pogues a Levellers. Image jejich uličnického folkrocku postaveného na ostrovní tradiční hudbě navíc zvýrazňovaly ostře vysazené, nezřídka levicově zabarvené texty, revolucionářsky jdoucí po krku britské vládě a establishmentu. Alba Oysterbandu patří do zlatého fondu anglického folkrocku. Neúnavné koncertování z nich zároveň učinilo jednu z nejoblíbenějších evropských kapel. V Anglii samotné pak skrze jejich popularitu musela být v anketě magazínu fRoots zrušena kolonka nejlepší skupina, to když redakci po několika letech přestalo bavit stále do ní zapisovat pouze Oysterband.
DIVOKÁ KOZÁCKÁ JÍZDA
Zvuk ukrajinské skupiny Haydamaky , vedené charismatickým zpěvákem Olexandrem Yarmolou , tvoří akordeon, trombon, kytary, dvě ječivé zpěvačky v krojích a tvrdá rytmika, a ze zběsilých hardcoreových jízd se přelévá do houpavého reggae a svižného ska, aniž by to melodickým ukrajinským dumkám ubralo na zemité kráse. Samotný koncert Haydamaky, hostujících v posledních letech na mnoha významných evropských festivalech – např. na loňském Rudolstadtu – představuje divokou, šavlemi mávající kozáckou jízdu po hektolitrech vodky, kdy tančící publikum brzy ztrácí taneční soudnost i pojem o gravitaci.
V sobotu večer pak zcela nepochybně uvedou přítomné publikum do varu Kanjar Oc . Pocházejí z jižní Francie, z historické oblasti s názvem Okcitánie. Kanjar Oc zpívají v zapomenutém, víceméně mrtvém jazyce okcitánštině, a to z důvodu jeho zmrtvýchvstání. Ovšem jinak jejich hudba bouří hip hopem, reggae, rockem, zpěvák rapuje v okcitánštině a dechová sekce ponoukaná nabroušenou kytarou vás doslova smete.
Běloruský etnomuzikolog, multiinstrumentalista a producent Yuri Vydronak už několik let svérázným způsobem experimentuje se slovanskou hudbou, přičemž během bádání se z evropských vesnic dostal až do Himalájí. Hudba jeho kapely Ur'ia má podivuhodně mysticky rituální zvuk navržený jak z pohledu rockera, tak obdivovatele transovních tanečních rytmů. Neméně zajímavě znějí i Bulhaři Lot lorien , přijíždějící do Ostravy se směsicí Balkánu, Afriky, Irska a podivuhodného bigbítu.
SIR BOB GELDOF A NAŠINCI
„Na dvouhodinový koncert Boba Geldofa jsem letos v lednu šla ve skotském Edinburghu tak trochu s nedůvěrou, co tento svým způsobem legendární zpěvák a bývalý člen výborné kapely Boomtown Rats předvede, a nakonec mě naprosto dostal a hned na místě jsem se rozhodla pozvat ho do Ostravy. Ten koncert je prostě báječný,“ svěřila se nedávno Zlata Holušová, ředitelka Colours Of Ostrava. Tento slavný irský zpěvák a folkrockový skladatel, představitel hlavní role v pinkfloydovském filmu The Wall a královnou vyznamenaný iniciátor koncertů na pomoc hladovějící Africe Live Aid celý festival uzavře, společně s Buty na Moravskoslezském hradě.
O našincích už jen pouze telegraficky: nebudou chybět Tata Boys, Monkey Business, Honza Hrubý s Kukulínem, Pod černý vrch, Terne Čhave, Gulo čar, Priessnitz, Katka Šarközi, Marcipán, Docuku, Khoiba a desítky dalších.
FOLKOVÉ PRÁZDNINY / NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU 24. – 31. 7. 2004
Folk po italsku, německu, irsku, španělsku a finsku, www.namest.cz
Řeknou-li se „folkové prázdniny“, člověku hned naskočí Porta se svým setrvávajícím skansenovým pohledem. Michal Schmidt, hlavní dramaturg náměšťské přehlídky v příjemném zámeckém prostředí ale nahlíží na folk jinak. Pár let už mu také pomáhá Jura Pavlica s Hradišťanem , s nímž letos hostuje houslista Pavel Šporcl a připočteme-li k tomu Honzu Hrubého, Jaroslava Svěceného, Ivu Bittovou, Erasmo Tregollu z italské skupiny Acquaragia Drom , či Radima Havlíčka od Tomáše Kočka , vychází z toho slet prvotřídních houslistů.
Jmenovaní Italové nabídnou dost divoký amalgám neapolského pouličního středověku, cikánského temperamentu a tance tarantella. Z Rudolstadtu přijíždějící Timo Väänänen poprvé v Čechách představí finský národní nástroj kantele, tedy cosi na způsob harfy, a spolu s ním i hlas vynikající zpěvačky Anny-Kaisa Liedes . Němečtí klezmerští rychlíci Di Grine Kuzine (alias Naivní sestřenice) u nás už hráli, ale těch se snad ani nelze přejíst. Španělští Ayatana dokáží, že andaluské flamengo má své kořeny v severní Africe a pořádně ho rozbubnují. Písničkář So Kalmery sice pochází ze Zaire, ale v posledních letech, ještě než se usadil ve Francii, bydlel v Austrálii i Egyptě, což souvisí se stylem brakka, který hraje: „Brakka vznikla ve starověkém Egyptě a rozšířila se po Nilu do celé Afriky. Samotné slovo znamená harmonii, začátek pohybu k nekonečnu. V hudbě brakka je člověk notou – melodií a Bůh je věčnou harmonií.“ Za kolegy písničkáře bude mít hvězdného Glena Hansarda z Irska, Pavlu Milcovou, Karla Plíhala, Roberta Křesťana i Katku Garciu. Vše uzavře společný projekt Ivy Bittové s německou cembalistkou Barbarou Marií Willi a Dan Bárta se svou Illustratosphere.
BAŽANT POHODA TRENČÍN /
SLOVENSKO 16. – 17. 7. 2004
Mezinárodní letiště jak vymalované
Miro Kaščák, festivalový šéf, si pohodu představuje malinko hlasitěji a především roztančenou: co chvíli vás totiž na letištní ploše, kde se celá akce letos koná, lapí kapelami, které vás prostě z kola ven nepustí. A i když všechno začne maršem Hudby slovenských ozbrojených sil , moment na to se do toho opře Chumbawamba, pak Pražský výběr , angličtí Moloko , naši Tata Boys , stále skvělý Vidiek či Leningrad cowboys . A zatímco v tanečních a rockových stanech to rozjedou Zóna A, legendární londýnští Bad Company , Mig 21 , Asian Dub Foundation Sound System , srbští Darkwood , slovenští beatlesáci The Backwards nebo Vypsaná fixa , na scéně world music zaplesá srdce kdejakého sběratele nevšedních zážitků: světově proslulá zpěvačka z Kapverdských ostrovů Cesaria Evora , rumunští Fanfare Ciocarlia , polští Tolhaje , finská Värttinä , Marleyovi pohrobci The Wailers a hlavně v současnosti do nebe chválení poslové multikulturnosti ze španělské Barcelony Amparanoia , s úchvatnou showmanskou zpěvačkou Amparo Sanchez, řekněme Manem Chao v sukních. Musí se vidět! Součástí této mimořádné akce jsou i debaty Pod lampou na ožehavá hudební i společenská témata, literární Artforum, koncert Mariana Vargy, Sui Vesan a divadelní představení pražského Sklepa a Radošínského naivného divadla . Až vás jistě napadá, jak to všechno ve dvou dnech stihnout.
TANZ UND FOLK FESTIVAL RUDOLSTADT / NĚMECKO 1. – 4. 7. 2004
Citerové klání, www.rudolstadt.de/tff
Pár informací o jednom z největších festivalů world music v Evropě je na místě, přestože zdůraznit z bezmála dvě stě padesáti účinkujících kapel pár taháků nemá snad ani smysl – stejně je všechny nestihnete a vybírat si budete až na místě, při přesunech mezi obvyklými šestnácti pódii a přebězích z hradu nad městem do parku dole u řeky. Za magický nástroj byla letos zvolená citera ve všech podobách a nás tu bude reprezentovat Michal Müller, mladý, evropsky uznávaný citerista vystudovaný ve Vídni, jinak také spoluhráč Olina Nejezchleby a Stanislava Barka ve skupině Njorek. Spolu s ním na svérázné verze citer zahrají Abdullah Chadeh ze Sýrie, Andrew Cronshaw z Anglie či Antál Rasz z Maďarska. V programu dále svítí jména malijské zpěvačky Rokii Traoré , Srba Bobana Markoviče , Američana Davida Evanse , Franka Londona a jeho Klezmer All Stars , moldavských Zdob si Zdub , poprockových The Hooters , mexických Panteón Rococo , maďarských Romano Drom a stovek dalších. Prostě v Rudolstadtu se nelze zmýlit.
