Myron Walden – alt saxofon, Melvin Butler – tenor saxofon, Kurt Rosenwinkel – kytara, Jon Cowherd – klavír, harmonium, Moog, Wurlitzer, Christopher Thomas – kontrabas, Brian Blade – bicí. Vydáno 2008. TT: 46:26. CD Verve 0602 – 517610477 (distribuce Universal Music).
S trochou nadsázky by se Brian Blade dal charakterizovat jako jazzový ledoborec, který si svou ostrou a dynamickou přídí prořezává cestu do neprobádaných končin. Vědom si svých kvalit dokáže zariskovat, zároveň se však nenechá bezhlavě unést. Svou energii má pod kontrolou stejně dokonale, jako taoistický mnich. Jakmile jí povolí uzdu, dějí se neuvěřitelné věci. Ze svých bubnů dostává zvuky neslyšené, intenzitu nevídanou snad ani na metalových koncertech. Ovšem když hudba zavelí, stáhne se ve vteřině do neslyšného podbarvování či invenčního vyplňování.
Bladeovy výlety do folk rocku či popu dokazují, že umí nejen nadpozemsky swingovat, ale i posadit rovný groove s všudypřítomným syrovým jazzovým zvukem. Svoji zkušenost z angažmá třeba s Joni Mitchell přetavuje do své současné antiegoistické hudební tváře, jež se zrcadlí především v jeho vlastním projektu Fellowship Band . Ten vydává už třetí album navazující v přímé linii na předchozí Perceptual , ale jdoucí ještě více do hloubky. Hloubky posluchačovy duše i hloubky kapelové souhry a empatie.
Jádro Bladeova společenství zůstává de facto nezměněno a sestává z toho nejlepšího, co současný jazz nabízí. Post spolukapelníka a hybatele projektu zastává Jon Cowherd , šikovný klávesista a Bladeův souputník v prvních hudebnických výletech v rodné Louisianě. Tradičně se drží zpátky a sólistický prostor nechává ostatním, kompozičně však přispívá hojně a invenčně. Podobný hit jako je Crooked Creek na předchozí Perceptual sice tentokrát složit nedokázal, jeho skladby však mají neopakovatelný rukopis a vzácně stabilně vysokou úroveň.
Chybějícího steel kytaristu nahrazuje rozšířenou paletou kytarových barev Kurt Rosenwinkel , člen triumvirátu sólistů s alt saxofonistou Myronem Waldenem a tenor saxofonistou Melvinem Butlerem po boku. Jejich neopakovatelný zvuk spoluvytváří podobně ojedinělý sound celé kapely. Rosenwinkel postupně prodlužuje sustain svého kytarového tónu a přibližuje se tak možnostem dechových nástrojů, Walden chvílemi připomíná jak tónově, tak naléhavostí Kennyho Garretta, zůstává však jednoznačně svůj, především pro křehkost svého projevu a nenapodobitelný feeling. Tenorák Butler zase dává vzpomenout na Steva Grossmanna a chvilkami i Johna Coltranea. Season of Changes totiž dává všem sólistům větší příležitost k jazzovému řádění, ačkoliv dojem z celého alba zůstává jednoznačně nadžánrový.
Bladeova Omni je modální platformou k improvizacím bez hranic, Rubylou‘s Lullaby naopak k lyrické výpovědi. Return of the Prodigal Son a titulní Season of Changes jsou klasické jízdy à la Fellowship s exaltovanými sóly Kurta Rosenwinkela. Dvě verze Most Precious One nabízí odlišný pohled na jeden kompoziční materiál, nejdříve zranitelný duetní, následně indie-rockově mysteriózní celokapelový.
Hudba Fellowship Bandu má nejen kolektivní charakter, ale především vrstevnatost a dynamiku. Z divokého kolektivního klimaxu dokáže přejít do titěrného zvuku, kompoziční struktura nepřipomíná klišé jazzové formy ani náznakem. Jednoznačně proto opravňuje Bladea i nadále třímat spolu s pár dalšími vyvolenými kormidlo současného jazzu. Sečteno a podtrženo: Fellowship Briana Bladea hraje hudbu hlubokou, ale zároveň oslovující dostatečně široké publikum. Nejnovější počin Season of Changes vyžaduje opakovaný poslech, ale za trpělivost se odmění plíživou posluchačskou extází.
Body: 5 z 6
