Earl Gardner, Lew Soloff, Florian Esch − trubka, Beppe Calamosca, Gary Valente, Gigi Grata, Richard Henry − trombon, Roger Jannotta − sopránsaxofon, altsaxofon, flétna, Wolfgang Puschnig − altsaxofon, flétna, Andy Sheppard, Christophe Panzani − tenorsaxofon, Julian Argüelles − barytonsaxofon, Carla Bley − klavír, dirigování, Karen Mantler − varhany, Steve Swallow − baskytara, Billy Drummond − bicí. Vydáno 2008. TT: 54:02. 1 CD WATT WORKS 33 172 5516 (distribuce 2 HP Production).
Hudební vydavatelství WATT WORKS, které založila v roce 1973 americká pianistka, varhanice, aranžérka a skladatelka Carla Bley společně s trumpetistou a aranžérem Michalem Mantlerem, přináší na jazzový trh novou živou nahrávku big bandu Carly Bley z pařížského The New Morning klubu. CD představuje pět skladeb vzdávajících hold jazzovým skladatelům a big bandům první poloviny 20. století typu Count Basie nebo Duke Ellington Orchestra. Je však jasné, že Carla Bley, známá svými freejazzovými aspiracemi, inklinuje spíše k svéráznosti a humoru Charlese Minguse. Projekt proto naštěstí nenese stopy vzpomínkově učesané kompilace sestavené ze světově „profláknutých šlágrů“, ale konfrontuje posluchače většinou s autorskými skladbami. Vzniká tak ucelený, ale poněkud méně výrazný, široce rozkročený celek, bezproblémově zapadající do dosavadní diskografie autorky. Avšak bez silnějšího auratického působení na posluchače. Snímek lze považovat spíše za další řadovou nahrávku skvělého velkoorchestrálního tělesa.
Středobodem je pětadvacetiminutová svita Appearing Nightly at the Black Orchid sestávající ze čtyř samostatně navazujících částí, jež se snaží hudbou navodit atmosféru provozu současných jazz klubů (4O On/20 Off , Second Round , What Would You Like To Hear , Last Call ). Sdělení konceptu vyjde najevo jen v případě pozorného pročtení názvů jednotlivých částí v návaznosti na pečlivý poslech. Jazzu znalému neunikne ani koláž z témat Salt Peanuts , Watermelon Man nebo Tea for Two v prvních dvou skladbách Greasy Gravy a Awfull Coffee , spojených gastronomickým tématem. Instrumentální výkony nejsou sice hvězdné, ale stále hodné intenzivního vnímání. Za pozornost stojí trumpetová sóla Lew Soloffa , Andy Shepparda na tenorsaxofon a Wolfganga Puschniga na altku. Spolehlivá rytmika bubeníka Billy Drummonda , a především geniální melodické linky baskytaristy a dlouholetého partnera Bleyové Stevea Swallowa povyšují záznam do nejvyšších pater jazzu. Nahrávku lze doporučit všem, kterým vyhovuje snaha o vypořádání se s odkazem big bandových velikánů osobitým způsobem a v moderním hávu.
V konkurenci světových špiček jako jsou Maria Schneider Orchestra, Vanguard Jazz Orchestra nebo sporadičtějšího big bandu Davea Hollanda nezůstává soubor Carly Bley pozadu. Nutno ale říci, že starší orchestrální počiny jako Big Band Theory (1993), The Very Big Carla Bley Band (1990) nebo Looking for America (2003) měly ve své době více co nabídnout a razantněji prosazovaly podivuhodné muzikantské ego, než po pěti letech pauzy sestavený band hrající neoklasicizující podobu velkoorchestrální jazzové hudby minulého století pod taktovkou dvaasedmdesátileté Carly Bley.
Body: 4 z 6
