Chick Corea, Hiromi Uehara – klavír. Nahráno: live, Blue Note Jazz Club Tokyo, Japonsko, 9/2007. Vydáno 2008. TT: 49:18, 65:01. 2 CD Chick Corea Productions 0888 – 072308275 (distribuce Universal Music).
Když se na jednom pódiu setkali poprvé, bylo to střetnutí sedmnáctileté hypertalentované dívky a jejího velkého hudebního guru. Po deseti letech se potkali podruhé, již jako rovnocenní partneři klavírního dialogu na Tokyo Jazz Festivalu. Rok na to se setkávají opět, na živém dvoujalbu Duet . Chick Corea a Hiromi Uehara mají více společných vlastností. Oba rádi hrají rychle a květnatě. Čistý styl hry, zbavený jakékoliv „špíny“ rytmické či harmonické, dává vyniknout jejich brilantní klavírní technice. Oba spojuje záliba v klasické hudbě, společnou řeč nacházejí i ve fusion music – Corea jako její praotec, Hiromi jako její současná vrcholná představitelka.
Živé dvojalbum vzniklo ze tří koncertů v tokijském klubu Blue Note. Pověstný japonský perfekcionismus se projevil ve fantastickém, krystalicky čistém zvuku. Dokonalost narušuje jen občasné cinkání příborů hladového japonského publika. Naštěstí jeho hlad po jídle není větší než hlad po hudbě. Svým citlivým vnímáním a spontánností plasticky vykresluje elektrizující atmosféru v klubu.
Snímek stylově otevírá skladba Very Early Billa Evanse, v níž oba aktéři jasně odkazují na zásadní pramen moderního jazzového piana. Hlavně Hiromi, doposud známá v poloze spíše prog-rockové než jazzové slalomářky, tady překvapí detailní znalostí evansovského lyrismu. Zároveň je to jediná skladba na dvojalbu s relativně jasným a transparentním systémem sólo/doprovod. V ostatních kompozicích se tyto rozdíly více či méně slévají do otevřeného dialogu. Další přímé odkazy na jazzovou modernu najdeme v beatlesovském tématu Fool on the Hill nahraném v duchu sólových projektů Keitha Jarretha, či Bolivar Blues Thelonia Monka s příznačným cholerickým frázovaním. Samozřejmostí jsou i autorské kompozice, tři z pera Hiromi, čtyři od Chicka Corey.
Vyjmenovat všechna zajímavá místa nahrávky by zabralo několikastránkový rozbor. Co jiného ale očekávat od umělců takových rozměrů, navíc v tak atraktivní disciplíně, jakou je klavírní duet. Vzájemná „online“ komunikace přináší každou chvíli erupci nápadů, podpořenou vzájemnou úctou, citlivostí a bravurním řemeslem. Hlavně Hiromi vyniká samurajskou pohotovostí a přináší celou paletu různých rytmických „vtípků“. Naproti tomu Corea víc dbá na vyšší celek, umí ve správném okamžiku vynechat ty správné tóny. Ostatně on je tu ten zkušený veterán, který má za sebou kromě jiného dodnes nepřekonanou nahrávku dueta s Herbie Hancockem. V přímé konfrontaci se jeví i Coreovo frázování jaksi elegantnější, zaoblenější. Kromě intimity křehkého dialogu jsou na albu jak vtipná místa, tak i okamžiky hrané trochu na efekt (hlavně v Coreově tradiční závěrečné skladbě Spain ). To jim ale za téměř dvě hodiny skutečné radosti z hudby těch nejvyšších parametrů můžeme odpustit.
Body: 4 z 6
