Chris Potter – tenor a soprán saxofon, DR Big Band. Nahráno: 1/2010. Vydáno 2011. TT: 67:14. 1 CD Red Dot Music 013.
Vcelku logicky po letech, kdy se saxofonista Chris Potter etabloval jako jedna z největších osobností moderního jazzu současnosti, přichází po čtrnácti sólových albech jeho první sólová big bandová nahrávka. Příležitost mu dal producent Dánského rozhlasového big bandu a majitel vydavatelství Red Dot Music Chris Minh Doky . Toho jazzoví fanoušci znají jako výborného basistu, který aktivně působí na obou stranách Atlantiku. Jeho koncepční producentská práce nese bohaté ovoce, a tak v krátké době za sebou vyšla alba DR Big bandu natočená s Mikem Sternem, Jeff „Tain“ Wattsem, Vincem Mendozou, Randy Breckerem a nyní také s Chrisem Potterem.
Potterova dosavadní sólová alba byla natočena většinou s malými skupinami. Výjimku tvoří album Song for Anyone , které přineslo komorní jazz s využitím širšího instrumentáře vážné hudby.
Na snímku Transatlantic dostal Potter při spolupráci s DR Big bandem příležitost nejen jako sólista, ale hlavně jako skladatel, aranžér a dirigent. Napsal osm zbrusu nových skladeb, které nesou jeho osobitý rukopis, i když v aranžmá lze vystopovat vliv let strávených v big bandu Dava Hollanda. Potter má schopnost vystavět aranžmá na velkém časovém půdorysu, což není úplně snadné. Charakteristické je jeho časté kontrapunktické vedení hlasů, kdy se proplétají jednotlivé sekce big bandu do sebe, tak jako například v závěrečné fuze v kompozici Rumination . Ve všech skladbách je dominantní Potterův saxofon, pouze krátká kompozice Interlude je orchestrální záležitostí bez jeho sólistické účasti. Orchestrální části střídají rozsáhlé plochy, které dávají velkou příležitost sólistům. Potter i na tomto albu dokazuje, že patří mezi největší osobnosti současného saxofonu. Dokonalé zvládnutí nástroje, bohatá hráčská invence i schopnost přesně vystavět sólo na rozsáhlé ploše jsou přednosti známé již z jeho předešlých nahrávek. Jeho hlavním nástrojem na snímku je tenorsaxofon, který pouze ve zvukově jemnější baladě Totally vystřídá sopránka.
Vzhledem ke koncepci nahrávek dostávají v menší míře sólovou příležitost i někteří členové DR Big bandu. Kytarista Per Gade hraje dravé post bopové sólo ve skladbě The Steppes , na trubku se v New Year‘s Day blýskne Mads La Cour . Ve skladbě Anyssinia se nad rytmickým ostinatem vyřádí bubeník Soren Frost a v závěrečné Rumination dostane sólistickou příležitost trombonista Steen Hansen . Nutno zmínit, že výkon celého DR Big bandu je excelentní a nadprůměrný. Souhra celé kapely, intonační i rytmická jistota ne náhodou činí z tohoto kodaňského rozhlasového tělesa jeden z nejlepších big bandů v Evropě. Celá série v úvodu zmiňovaných nahrávek ilustruje, jak by měla vypadat práce rozhlasového orchestru. Koncepční tvorba, při níž dostávají příležitost nejen vynikající hostující sólisté a aranžéři, ale i členové orchestru, pak může přinášet plody tak vynikající, jako je právě Transatlantic.
V Potterrově diskografii je album prvním rozsáhlejším autorským projektem s velkým big bandem, který dokazuje, že i tímto směrem by se v budoucnu mohla jeho tvorba ubírat. Pravdou však je, že ekonomická náročnost takového počinu pravděpodobně neumožní v brzké době něco podobného zopakovat.
Body: 5 z 6
