Danilo Pérez – piano, Christian McBride – kontrabas, Lewis Nash – bicí, Luis Quintero – perkuse, Cassandra Wilson – zpěv. Orchestr řídí Claus Ogerman. Vydáno 2008. TT: 58: 01. 1 CD Decca LC00699 (distribuce Universal Music).
Nečekejte od Danila Péreze totéž, na co jsme si zvykli, hraje-li po boku Waynea Shortera. Blíže k tomu má spíše hudba, s níž se vynořil v devadesátých letech, třeba na nahrávkách, kde měl v kapele basistu Johna Patitucciho. Ve skutečnosti je zde jeho hra ještě „měkčí“, vyvolává ducha iberoamerických fúzí časů cool jazzu, má blízko k instrumentální populární hudbě muzikálně úžasného prostoru mezi Karibikem a Brazílií. A pochopení alba bude ještě snazší, když si projdeme dílo dnes téměř osmdesátiletého německého skladatele, aranžéra a dirigenta Clause Ogermana (1930), který zde řídí symfonický orchestr doprovázející Perezovo kvinteto. Napsal repertoár postavený na inspiracích tématy jiných skladatelů. V New Yorku se usadil v roce 1959 a v průběhu šedesátých let se podílel skladatelsky a orchestrací na celé řadě alb pro A. C. Jobima, Billa Evanse, Wese Montgomeryho, Franka Sinatru, Cala Tjadera, George Bensona a další.
Právě spolupráce s Jobimem, a řečeno jeho vlastními slovy, symfonická deska s triem pianisty Billa Evanse z roku 1965, Ogermana inspirovaly ke vzniku alba s poetickým názvem Across The Crystal Sea . Možná by se tato koncepce, sbližující jazz s klasickou evropskou hudební estetikou, měla řadit pod zavedenou oblast takzvaného vyššího populáru, tj. hudby předkládající širokému publiku poslechově přístupné skladby nebo jejich úpravy z „těžké“ hudební tvorby, budiž tedy – také moderního jazzu.
Kteří autoři minulosti k tomu Ogermanovi přispěli? Úvodní a titulní inspiraci Across The Crystal Sea našel u německého neoklasicisty Huga Distlera (1908 – 1942), Rays And Shadows je úprava tématu Fina Jeana Sibelia (1865 – 1957), If I Forget You je podle Sergeje Rachmaninova (1873 – 1943), námět The Saga of Rita Joe našel u francouzského skladatele Julese Masseneta (1842 – 1912), autora velké porevoluční opery 19. století a oratorií. Jak vidno, Ogerman inspirace nachází zcela mimo teritoria, kde bychom očekávali, ale také mimo čas hudby, kterou představuje! Takoví autoři tvoří historické pozadí pro hudební inspirace brodwayských a jiných muzikálových skladatelů, zde zastoupených písněmi Lazy Afternoon Johna Latouche (1917 – 1955) a My Heart Sings Harolda Rome (1908 – 1993) zazpívané hostující Cassandrou Wilson . Jediným kovaným hispánským autorem zde zůstává Manuel De Falla (1876 – 1946), který Ogermana inspiroval ke skladbě The Purple Condor . Závěrečná kompozice, tentokrát už ryze jeho, Another Autumn , na nás však dýchne romantismem balad Billa Evanse a je opravdovou autorovou vizitkou ze skladatelského Olympu.
Jak se Perezova parta se zadáním vyrovnala: srovnali se do latinoamerického mainstreamu, vyzařujícího skrz jemné, leč dráždivé rytmické předivo a doléhajícího na nás melodiemi, v nichž pociťujeme nebezpečnou směs malátnosti siesty a vyzývavosti noci.
Body: 3 z 6
