Kytaristovi Davidu Dorůžkovi táhne na Kristova léta. Na pozici „mladých a progresivních“ jej a jeho vrstevníky pomalu střídají muzikanti, kterým je něco přes pětadvacet. A právě na spolupráci s o něco mladšími Inner Spaces jsme se Davida zeptali.
Davide, muzikanti z Inner Spaces jsou přibližně o pět až šest let mladší než vy. Kdy jste si Luboše, Štěpánky nebo Vítka poprvé na jazzové scéně všiml a čím vás zaujali? Pokud se nepletu, Luboše, Štěpánku i Vítka jsem poprvé potkal na jazzových dílnách v Praze, kde jsem tehdy byl buď jen jako návštěvník, nebo jsem tam již učil. Bylo to někdy mezi lety 2003 a 2005. Se Štěpánkou a Vítkem jsme se pak potkali ještě v roce 2006 na jazzové dílně v polském Lešně, kde jsem vyučoval. Všichni mě zaujali už tehdy tím, že byli na svůj věk velmi pokročilí a hudebně zruční. A kromě toho asi už tehdy jsem u nich měl dojem, že nejdou jen za cílem perfektního zvládnutí jazzového řemesla nebo vybroušení hraní v určitém stylu, ale že jim jde o umělecké vyjádření, které není omezeno nějakými ostrými hranicemi. A tím mě oslovují i teď.
Ještě před spoluprací s celými Inner Spaces jste občas vystupoval s Lubošem Soukupem, který hraje také v Points a nyní vydal album. Je spolupráce s ním pro vás něčím výjimečná? L uboš má jako skladatel i saxofonista několik různých podob a vede více sestav. Hraju i na zmíněném sólovém debutu, který vyšel v říjnu. Výhodou kytary je, že může fungovat jak jako čistě melodický nástroj, tak i jako nástroj bohatě harmonický. K jakému pólu využití se člověk přikloní, záleží vždy na kontextu a na dané skladbě. V Lubošově kvartetu to byla asi především role nějakého druhého hlasu k jeho saxofonu, v Inner Spaces občas role třetího hlasu ke dvěma dechům nebo harmonický protipól klavíru. Ale dost těžko se to popisuje, vlastně se snažím řídit hlavně intuicí a těžko se mi říká, co v té které chvíli v hudbě přesně dělám.
Jak tedy vůbec k vaší spolupráci s Inner Spaces došlo a čím vás společné hraní naplňuje? Š těpánka mě ke spolupráci pozvala zhruba před rokem. A společné hraní mě baví. Jsou to všechno výborní, vyzrálí a sehraní muzikanti a hrají autorské věci, které mají originální zvuk. Navíc jsme tak nějak všichni naladěni na stejnou vlnu, vlnu „inner space“ (smích). M áme podobné hudební myšlení a jde nám v hudbě o podobné věci. To jsme přitom zjistili až na prvním turné, mne předtím vůbec nenapadlo, že nám to bude takhle dobře dohromady fungovat.
Vaše společné album obsahuje také jednu vaši autorskou skladbu, Ukolébavku. Jak vznikla? Bylo to přímo pro tento projekt? A no, napsal jsem ji asi týden před natáčením. Je to ukolébavka pro mého syna Jonáše. Osmitaktová miniatura. Protože v současnosti skládám velmi sporadicky, jsem moc rád, že jsme ji mohli natočit.
Jak vznikaly aranže na albu? Vymýšlel jste si kytarové party sám, nebo jde o výsledek společného zkoušení? M yslím, že většinu partů jsem už dostal napsané od jednotlivých autorů a zbytek jsme doladili během zkoušení a koncertů. A samozřejmě řada věcí vznikla spontánně ve studiu a při každém provedení zní dosti odlišně.
Berete spolupráci s Inner Spaces na jejich albu jako epizodu, která vydáním desky skončí, nebo bude pokračovat? J á doufám, že bude pokračovat, plánujeme již koncerty na příští jaro. Uvidíme, jak se poštěstí.
Na čem dalším v současné době pracujete? P ůsobím v současnosti hlavně v kapelách jiných muzikantů, točil jsem letos jako sideman asi sedm desek, před pár týdny mimo jiné v Polsku CD trumpetisty Jerzyho Malka s Marcinem Wasilewským, Arildem Andersenem a Hansem van Osterhoutem, a kromě toho hraju v řadě jiných kapel a projektů. Dále pokračujeme v projektu se sborem Tiburtina, ve kterém jde o kombinaci gregoriánského chorálu a středověké hudby s převážně volnou improvizací (o tu se staráme já, Marcel Bárta a Martin Novák). V únoru 2013 budeme hrát v Praze v kostele sv. Šimona a Judy v koncertní sérii FOK a chtěli bychom tuto hudbu příští rok i nahrát. Co se týká mé vlastní hudby, nápadů mám řadu, ale s časem a podmínkami pro jejich realizaci je to už horší. A po letech vedení vlastních kapel zjišťuji, jak úžasné je být v roli sidemana. Ale rozhodně mám v plánu další sólové věci, jenom jim chci dát ještě čas na uzrání.
