David Dorůžka – kytara, Albert Sanz – Hammond B3 organ, Jorge Rossy – bicí. Recorded 11/2007, Begues, Španělsko. Vydáno 2009. TT: 52:02. 1 CD Fresh Sound Records FSNT 352 (distribuce 2HP Production).
Prozatím poslední CD kytaristy a skladatele Davida Dorůžky s názvem Wandering Song bylo sestaveno z několika starších autorských skladeb a doplněno čtyřmi standardy. Spolupráce se španělským hráčem na hammondky Albertem Sanzem a s bubeníkem Jorgem Rossym přirozeně vyústila z jejich předchozí známosti ještě ze studentských dob na Berklee School of Music v Bostonu, případně z nahrávacího studia, v průběhu vzniku CD Jaromíra Honzáka Earth Life .
Wandering Song není typickým pokračováním hudebního směřování mladého kytaristy. Lze spíše tušit snahu vyhovět nabídce známého labelu, jehož katalogem prošla spousta renomovaných a pro současný jazz důležitých jmen, zejména v obsazení s vyhlášeným bubeníkem, známým z tria Brada Mehldaua. I možná proto přináší album jazz spíše mainstreamový v porovnání s posledními dvěma nahrávkami Hidden Paths (2003) a Silently Dawning (2007). Je však již na první poslech jasné, že jde o projekt moderního střihu. Sám Dorůžka jej glosuje jako snahu o zachycení atmosféry ze společného hudebního setkání, spíše než předem připravené album.
Snímek je pozoruhodný zejména skvělým tahem a dokonalým swingovým frázováním, strastiplným závazkem dějinám světového jazzu v zemi Vacka, Vejvody a Slabáka. Jen málokterá česká nahrávka může nabídnout podobný drive. Je zde však i prostor pro typické Dorůžkovy snové plochy, hladící posluchačovo ucho studeným klidem v pomalých pasážích skladeb Agnessong nebo Wandering Song . Další táhlá kompozice In a Desert Land se z klidu postupně probírá k uhrančivé naléhavosti a zanechává zvláštní pocit mrazení v zádech. Zato hned první skladba alba Els Gats , chytře napsaná, s tématem, jež nechá přijít na mysl kontury Kurta Rosenwinkela, pádí vpřed pod silným neúprosným tlakem. Brzy je taky zřejmé, že i přesto, že nejde o stabilně pracující trio, disponuje slušnou sehraností, soustředěním a citem pro detail. House Party Starting je prvním standardem desky od poněkud zapomenutého autora Herbieho Nicholse, jehož téma zní v sousedství Dorůžkových kompozic opravdu současně, jakoby ani nebylo napsáno v padesátých letech. Další cover verzí je Una Muy Bonita Ornetta Colemana. Taková zvláštní hudební houpačka, která svým sudým metrem stejně trochu mate, takže si sem tam musíte počítat. Může za to ten ostinátní basový motiv a jeho uchopení rytmikou. Liebeslied od Kurta Weilla nahrazuje zastoupení tříosminového kusu, zde se záměrně archaickým rytmickým doprovodem. Dává také šanci Dorůžkovi, aby dokázal, že je mistrem v melodických sólech nad prostou harmonií, bez zbytečně odtažitých spekulací. Právě tady přinutí všechny pochopit to jednoduché tajemství geniálního hudebního sdělení. A na závěr ještě řádná „vypalovačka“ The Gig , opět od Herbieho Nicholse.
O jasné hudební představě mladého kytaristy nelze pochybovat. Na CD zanechává leader navíc mimoděk jakýsi zbytkový odpad, který se jinak do jeho ryze autorské tvorby málokdy dostane. Ale díky za něj. Vždyť teprve nyní je možné dohlédnout zase o kus dále s pocitem, že spatříme začátek či konec jeho muzikantského obzoru. Prostě že pochopíme jeho nevšední všestrannost. Snad se zdaří pod křídlem značky mladých talentů španělské Fresh Sound Records oslovit zbytek světa mimo Českou republiku a zanechat trvalejší stopu v paměti jazzových národů. Jedno je jisté. Přestože se situace na domácí jazzové scéně za posledních dvacet let proměnila k nepoznání, zůstává David Dorůžka jedním z mála, kdo umí v ČR udělat bezvadnou kvalitní desku, na úrovni porovnatelné se světem, a to bez nadsázky.
Body: 5 z 6