Slovenské jazzové luhy a háje oplývají velice kvalitními instrumentalisty a noví přibývají, ale Dávid Hodek je přeci jen výjimkou – a dá se říci, že i v evropském kontextu. Tenhle nenápadný kluk z jihoslovenského Komárna je hotovým bubeníkem už několik let. Narodil se 19. září 1997, v portfoliu má několik významných spoluprací, support Maceo Parkera na velkém pódiu, a především nahrál debutové album s mezinárodní sestavou.
„Když jsem ho poznal,“ vzpomíná prominentní saxofonista Rado Tariška, „měl neuvěřitelný rytmus, a to je skutečně neobvyklé v tomto věku, na rytmu se pracuje celý život, ale on jej dostal od Boha. A pak mě zaujalo, jak šel po muzice. Poslouchal, komunikoval, reagoval, když jsme zahráli něco překvapivého, vystihl podstatu a nic nedělal samoúčelně. Já v jeho věku hrál lidovky na klarinet, on už je velice daleko.“
Minulý rok se Dávid dostal do skutečně prominentní společnosti – hostoval v jedné skladbě formace trumpetisty Juraje Bartoše Hot House v rámci české edice Jazz na Hradě. Koncert se uskutečnil v říjnu 2008. „Hrát po bubeníkovi, jakým je Majo Ševčík, není legrace,“ říká člen Hot House Rado Tariška. „Dávid to však zvládl, žádný podstatný kvalitativní rozdíl mezi nimi nevidím. Je jako dítě, které se spontánně učí řeč a nepřemýšlí nad skladbou věty a gramatikou.“
Jako dítě prý bušil do všeho. Dětskou soupravu dostal, když mu byly čtyři a úplně ji rozbil. Pak muzicíroval s dědou, amatérským muzikantem, a jeho kamarády. Jeho vrstevníci si hráli v písku s autíčky, on nadšeně poslouchal Earth, Wind & Fire. Nikdy však nebyl nějaké předčasně dospělé podivné dítě – i před velkými koncerty si v šatně bez problémů hraje s hračkami nebo se jde pohoupat na houpačce. Dávid pochází z hudební rodiny a matka je učitelka tance, ale rodiče ho nikdy cvičit nenutili – nechali hudbě volný průběh, aby mu ji nezprotivili a neukradli synovi dětství. On však cvičil dost, což nebylo lehké, protože rodina se teprve nedávno přestěhovala z jednopokojového bytu do většího. Když mu bylo pět a šest let, navštěvoval jazzovou akademii v Budapešti, kde si jeho talentu všiml profesor Vilmos Jávory, pak přišla povinná školní docházka, a ta je teď na prvním místě. Když se Dávida zeptáte, jestli by chtěl studovat na Berklee College Of Music, začne spíš mluvit o Monkově institutu, což je škola, kde berou jenom nejlepší z nejlepších. A než se tento sen vyplní, je tu ještě jazzová akademie v Grazu – Rakousko je přece jenom blíže nežli Boston. Mezi jeho idoly patří především bubeníci (jako Sonny Emory, Dave Weckl, Steve Gadd, či Brian Blade), ale k bicím si přibral i piano, na které hraje zatím třetím rokem.
CESTA K DEBUTU
Milníkem pro tehdy devítiletého Davida bylo angažmá v mezinárodním teenagerském seskupení V4Jazz Junior Band s dvanáctiletým pianistou Mátyásem Gayerem a osmnáctiletým kontrabasistou Norbertem Farkasem (oba z Maďarska), dvanáctiletou zpěvačkou z Moravy Monikou Bagárovou a sedmnáctiletým polským saxofonistou Wojtekem Lichtańskim . Vyšegrádská formace však byla logisticky náročná, a tak byla delší spolupráce vyloučena.
Dávid Hodek má za sebou vystoupení na Slovensku, v Maďarsku, Česku a Chorvatsku. Vazby na maďarskou scénu jsou pro něj velice důležité, protože minulý rok v srpnu nahrával v Budapešti svoje debutové album The First , které nyní vychází ve vydavatelství slovenského Hudebního centra. Ve skupině David Hodek Quartet hrají muzikanti, se kterými se Dávid cítí momentálně nejlépe – maďarský pianista a skladatel Péter Sárik , slovenský saxofonista Rado Tariška a kontrabasista Tomáš Baroš z Prahy. Důležité je, že jde především o autorskou tvorbu – čtyři skladby složil Sárik, jednu Tariška a dvě jsou standardy. Deska se mixovala a masterovala v newyorském studiu Systems Two.
Hodek je ve věku dvanácti let mimořádný talent, ale nejeví známky toho, že by to s jeho osobností dělalo cokoli zlého. Čas ukáže, jestli zúročí svou tryskající muzikalitu i jako kapelník a skladatel, už nyní je však hudebníkem, se kterým si rádi zahrají i jiné velké hvězdy.
