Concept Art Orchestra, nuBox (Alois Kott – kontrabas, baskytara, Peter E. Eisold – bicí, elektronika), Ed Partyka – dirigent, aranžér. Nahráno: Studio A Českého rozhlasu, 26.–29. 7. 2011. Vydáno 2012. TT: 50:53. 1 CD Radioservis CR0597-2.
Bigbandové obsazení má v jazzu svébytné postavení a jeho přítomnost je výrazná v různých etapách vývoje žánru. I dnes je jeho monumentální zvuk či aranžérský arzenál lákavou platformou, a to jak pro tradicionalisty a revivalové hnutí, tak pro inovativní koncepce. K posledně jmenovaným rozhodně patří nové album Bigbandtronics: Prague Edition , které je synergickým dílem tří subjektů – amerického aranžéra Eda Partyky , německého elektro dua nuBox a českého bigbandu Concept Art Orchestra .
Toto na první pohled nesourodé spojení má svou logiku. Ed Partyka je jazzový světoobčan usazený v Evropě, působící na vícero jazzových akademiích (Graz, Katovice). A právě v Katovicích se setkala silná mladá česká generace hudebníků, kteří tvoří základ Partykova orchestru. Duo nuBox (Alois Kott a Peter Eisold ) pak má již s Partykou i s bigbandovou spoluprací zkušenost (viz jejich album Limbic System Files spolu s HR Bigbandem): v projektu vystupují jako autoři kompozic a zároveň rytmika.
Spojení elektronického soundu a jazzového bigbandu otevírá atraktivní prostor pro různé podoby fúze. I podtitul nahrávky (Six Movements of Sonifications ) napovídá, že různorodost koncepcí je zde záměrem. Kompozice se liší zejména tím, který prvek je v nich dominantnější. Většinou se nahrávka nese v ambientnějším duchu, kde electro-noisový puls podbarvují orchestrální plochy, z nichž vyvěrají eskalovanější momenty či sóla. Příkladem je úvodní kompozice Clash of Moving Pictures , která začíná i končí v kolektivním free hluku, uprostřed něhož je sólo Ondřeje Štveráčka s typickým coltraneovským feelingem, utopené v podehrávkach a podporované analogovým bicím soundem (hraným živě na padech). Partyka používá odvážnější sazby (Golem ), ale nestydí se ani znít „pěkně“ (např. intro v Slavonic Movings ). Taneční potenciál elektronicky orientované produkce je tu využit minimálně. Náznaky jsou v Pace of Peace , či Fantoods s ostrými trombónovými riffy evokujícími jamesbondovskou atmosféru. Nejblíže tradičnějšímu pojetí bigbandového aranžování má závěrečná Different Ways . Pomalé plochy tu vystřídaly rychlé, na bebop odkazující riffy proplétajících se sekcí – samozřejmě v intencích poetiky alba.
Přestože zvuk Partykova orchestru a nuBoxových podkladů vytvářejí zajímavě znějící koláž, kráčejí tu vedle sebe dvě rozdílné estetiky. Většina z aranžmá by pravděpodobně fungovala i při akustickém doprovodu a naopak orchestrální zvuk je jakoby jen barvou ozvláštňujícím elektronické loopy. Odvážnější (post) produkční zpracování orchestrálního zvuku by mohlo tyto světy více zvukově sblížit.
V každém případě je CD ambiciózním moderním dílem, pokoušejícím se definovat jazzový orchestr v jiném zvukovém kontextu – koncepčně, aranžérsky i interpretačně na velmi solidní úrovni. Po ukončení činnosti Vienna Art Orchestra v našem regionu podobné těleso chybí a Concept Art Orchestra má potenciál tuto mezeru zaplnit.
Body: 4 z 6
