Esma Redzepova – zpěv, Simeon Atanasov – akordeon, Zahir Ramadanov – klarinet, Macev Bilhan – trubka, Antonijo Zekirovski – perkuse, Gildas Bocle – kontrabas, Titi Robin – kytara, bouzouki. Vydáno 2007. TT: 76:50. 1 CD Accords Croisés AC 119 (distribuce PJ Music).
Afrika má svou Mammu Africu, jihoafrickou ochránkyni lidských práv a legendární zpěvačku Miriam Makebu, Romové zase Královnu: na Nobelovu cenu míru dvakrát nominovanou Esmu Redžepovou z Makedonie, přítelkyni Matky Terezy i maršála Tita, jejíž neskutečné lamenty se vám hned napoprvé navždy vryjí do paměti.
V loňském roce se Esma k velkému překvapení přihlásila s dvěma odlišnými alby: zatímco na Gypsy Carpet ji v současném repertoáru doprovodily klávesy, Mon Histoire s hostujícím francouzským kytaristou Titi Robinem představuje retrospektivního průvodce zpěvaččinou tvorbou, nabízejícího vedle přepracovaných, důvěrně známých skladeb i několik archivních snímků. Album symbolicky uzavírá píseň Romano Horo , její první hit z roku 1959 natočený v bělehradském rádiu s kapelou makedonského akordeonisty Stevo Teodosijevskiho; Esmina objevitele, učitele a nakonec manžela. Po jeho smrti roce 1997, i z rozčarování nad rozpadem Jugoslávie, se kterým se těžce smiřovala, se Esma vrátila do rodného Skopje s úmyslem ukončit kariéru a vstoupit do kláštera. Znamenalo by to ovšem hodit za hlavu všechno dosavadní úsilí za zrovnoprávnění Romů, zklamat fanoušky po celém světě a vymazat okřídlené dělení Makedonie na „dobu před Esmou a po ní“. Nakonec nabrala síly a po dvou letech vydala úchvatné dvojalbum Gypsy Queens , se snad nejlepšími písněmi co kdy napsala.
Esma má typický smíšený balkánský původ: matka muslimka, otec albánský Róm, vyznáním katolík s irácko-židovskými kořeny. Pro ni to znamenalo, že napříště bude bez problémů zpívat v patnácti jazycích a hudebně vycházet z jiskřivě eklektického mixu balkánské, cikánské, turecké, židovské a indické hudby, do něhož plynule zakomponovala městský gádžovský pop. Skládat začala už někdy ve čtrnácti letech a jakkoliv sahala po romských tradičních písních, nejraději spoléhala na ty Stevovy a vlastní, z nichž valná část vešla do dějin romské hudby a zlidověla. Nejpřesvědčivější důkaz o tom podává Goran Bregovič, z toho titulu si je přivlastňující a vydávající je, ostatně jak je jeho zvykem, za romské dědictví.
Během Titovy Jugoslávie patřila Esma k nejvíc exponovaným zpěvačkám – natočila okolo šesti set skladeb. Získala diplomatický pas a cestovala, kam se jí zachtělo. Mezinárodní přijetí zpívající Cikánské královny (v roce 1976 ji takto z rozhodnutí romského koncilia korunovala Indira Ghandiová) ovšem nastalo až po válce, kdy se postupně objevovala na nejvýznamnějších festivalech world music a alba jí začala vycházet u labelu Network Music.
Mon Histoire lze brát také jako životní příběh Esmy Redžepové; ve skladbě Mon Histoire , pouze za doprovodu Titi Robina, ho ve zkratce převypráví. Následuje archivní tesklivá Hajri ma te dike , kterou na albu uslyšíte ještě jednou ve snad smutnější, vzlykavější podobě s Robinem a Ansamblem Teodosijevski, složeným z některých, Esmou a Stevem adoptovaných chlapců. Pochopitelně nechybí Dzelem, Dzelem , neoficiální romská hymna a Robinovy instrumentální poklony famózní zpěvačce a respektované ochránkyni práv Romů, tlumočící ve výpravném bookletu jednu z romských legend: „Bože, patřím k Cikánům. Potulujeme se od Indie k Makedonii a pořád kromě schovávání se do své hudby nemůžeme najít místo na zemi, kde bychom se mohli usadit. Bože všemohoucí, mohl bys nám věnovat píseň jako naši mateřskou zemi?“
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
